Kawaniši H6K
| Kawaniši H6K | |
|---|---|
 | |
| Určení | hlídkový létající člun |
| Výrobce | Kawaniši |
| První let | 14. července 1936 |
| Zařazeno | leden 1938 |
| Vyřazeno | 1945 (Japonsko) 1948 (Indonésie) |
| Uživatel | Japonsko |
| Výroba | 1936 až 1943 |
| Vyrobeno kusů | 215 ks (včetně 4 prototypů) |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kawaniši H6K (japonsky 九七式飛行艇, Kjúnana šiki hikótei, Létající člun typu 97; 九七式大型飛行艇, Kjúnana šiki daikei hikótei, Velký létající člun typu 97) byl čtyřmotorový létající člun japonského císařského námořního letectva používaný během druhé světové války k hlídkování nad oceánem. Japonci jeho dlouhé označení zkracovali na 九七式大艇 Kjúnana šiki daitei/taitei (Velký letoun typu 97). Spojenecké kódové označení pro tento typ bylo Mavis, případně Serial 43[1].
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Letoun vznikl jako odpověď na požadavek námořnictva z roku 1933 a při jeho konstrukci byly použity poznatky, které konstruktéři Kawaniši získali při návštěvě továrny Short Brothers ve Velké Británii. Short byl v té době jednou z vedoucích firem v oboru. Typ S, jak nový letoun nazývali v Kawaniši, byl velký, čtyřmotorový jednoplošník s dvojitými svislými ocasními plochami a s trupem zavěšeným pod křídlo typu parasol pomocí množství podpěr. Postaveny byly tři prototypy, z nichž každý další měl lepší vlastnosti jak ve vzduchu tak na vodě a nakonec i výkonnější motory. První z nich poprvé vzlétl 14. července 1936 a byl původně označován Létající člun typ 97, později H6K. Celkem bylo postaveno 217 kusů.
Služba[editovat | editovat zdroj]
H6K byly nasazeny do služby od roku 1938, nejprve v čínsko-japonské válce a poté naplno ve válce v Pacifiku. Stroje vynikaly svou vytrvalostí, létaly i na 24hodinové hlídkové lety a byly dokonce používány pro dálkové nálety na Rabaul a Nizozemskou východní Indii.
Létající čluny tohoto typu se brzy staly zranitelné novou generací spojeneckých stíhacích letounů, ale přesto pokračovaly ve službě až do konce války v oblastech s menším rizikem střetu s nepřátelskými stíhači. V prvoliniové službě byl nahrazen modernějšími letouny Kawaniši H8K.
Během služby se však létající čluny typu 97 nesetkávaly jenom s nepřátelskými stíhači, ale i s hlídkovými a průzkumnými letouny protivníka, jako například s B-17 a B-24. V případě takového setkání měly americké stroje výhodu vyšší rychlosti, silnější výzbroje a pancéřování. Během bojů o Guadalcanal zaznamenali Japonci těžké ztráty létajících člunů, které mizely zdánlivě bez příčiny, neboť je spojenecká letadla sestřelila dříve, než stihly odeslat zprávu o napadení. Dne 21. listopadu 1942 se H6K číslo 36 od kókútai 851 ze Shortlandu střetl s B-17E s/n 41-2433 26th BS 11th BG 13th AF USAAF. Létající člun tai'i (大尉 poručík) Cuneo Hicudžiho byl sice poškozen, ale dokázal se vrátit na základnu a podat zprávu o střetnutí. To vedlo k posílení pasivní ochrany a výzbroje létajících člunů v polních podmínkách ostrovní hydroplánové základny.[2][3]
Některé stroje po válce možná létaly v Indonésii, ale do dnešních dnů se žádný nedochoval.
Specifikace (H6K3)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 9
- Rozpětí: 39,95 m[zdroj?]
- Délka: 25,40 m
- Výška: 9,20 m
- Nosná plocha: 170 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 11 750 kg
- Vzletová hmotnost: 20 430 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 22 000 kg
- Pohonná jednotka: 4 × 14válcový dvouhvězdicový motor Micubiši Kinsei 43
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 362 km/h
- Dostup: 6 000 m
- Počáteční stoupavost: 3,3 m/s
- Dolet: 4 600 km
- Maximální dolet: 7 000 km
- Vytrvalost: 20 hod
Specifikace (H6K5)[editovat | editovat zdroj]
Technické údaje[editovat | editovat zdroj]
- Osádka: 9
- Rozpětí: 40,00 m[zdroj?]
- Délka: 25,65 m
- Výška: 9,27 m
- Nosná plocha: 170 m²
- Hmotnost prázdného letounu: 12 360 kg
- Vzletová hmotnost: 17 500 kg
- Maximální vzletová hmotnost: 22 970 kg
- Pohonná jednotka: 4 × čtrnáctiválcový dvouhvězdicový motor Micubiši Kinsei 53
Výkony[editovat | editovat zdroj]
- Maximální rychlost: 385 km/h
- Dostup: 9 570 m
- Počáteční stoupavost: 6,2 m/s
- Dolet: 4 940 km
- Maximální dolet: 6 770 km
- Vytrvalost: 26 hod
Výzbroj[editovat | editovat zdroj]
- 1 × kanón Typ 99 ráže 20 mm
- 4 × kulomet Typ 92 ráže 7,7 mm
- 2 × torpédo po 800 kg nebo 1 000 kg pum či hlubinných náloží
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ RUFFATO, Luca; CLARINGBOULD, Michael J., et al. Eagles of the Southern Sky: The Tainan Air Group in WWII, Volume One: New Guinea. [s.l.]: Tainan Research & Publishing, 2012. ISBN 978-0-473-21763-1. S. 185. (anglicky)
- ↑ HITSUJI, Tsuneo. Shootout Between H6K5 Mavis and B-17 [online]. Rev. 2014-02-18 [cit. 2015-08-09]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky)
- ↑ B-17E Flying Fortress Serial Number 41-2433 [online]. pacificwrecks.com, rev. 2009-04-29 [cit. 2009-06-15]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FRANCILLON, René J. Japanese Aircraft of the Pacific War. Annapolis, Maryland: Naval Institute Press, 1994. ISBN 0-87021-313-X. Kapitola Kawanishi H6K, s. 301 až 307. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu H6K na Wikimedia Commons - Kawanishi H6K "Mavis" [online]. Imperial Japanese Aviation Resource Center [cit. 2010-05-08]. Dostupné online. (anglicky)
- MCFADYEN, Michael. Kawanishi H6K "Mavis" [online]. michaelmcfadyenscuba.info [cit. 2010-05-08]. Dostupné online. (anglicky)
- Topic: Mavis's off Tanambogo / Gavutu [online]. j-aircraft.org [cit. 2010-05-08]. Dostupné online. (anglicky)
- (anglicky) AllthingsWW2: H6K Mavis - The Seaplane That Could Fly Forever na YouTube
