Nakadžima G5N

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nakadžima G5N
Prototyp
Prototyp
Určení dálkový bombardovací letoun
Výrobce Nakadžima
První let 10. dubna 1941
Uživatel Japonsko
Vyrobeno kusů 7 ks

Nakadžima G5N Šinzan (japonsky: 深山, česky: Horské úbočí) byl dálkový bombardovací letoun japonského císařského námořního letectva užívaný ve druhé světové válce. Vznikl na podkladě specifikace dané roku 1938, která určovala požadavky na čtyřmotorový dálkový bombardér. Základem pro nový letoun se stal americký dopravní letoun DC-4E „Super Mainliner“, jehož prototyp zakoupilo Japonsko v lednu 1939. Již v prosinci téhož roku vzlétl prototyp Nakadžima G5N1 Šinzan. Japonští konstruktéři se zakoupený stroj DC-4 snažili zdokonalit, ale přestavba se jim nepovedla. Šinzan byl přetížený, jeho motory neměly potřebnou výškovost. Proto byly roku 1942 vyrobeny další dva prototypy se spolehlivějšími výškovými motory Micubiši Kasei 12 o výkonu 1530 k. V roce 1942 byly první čtyři prototypy přestavěny na verzi G5N2, u níž byla zrušena nepotřebná palebná postavení a letouny byly určeny jako přepravní a dopravní.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 7-10, dopravní verze 4-6
  • Motory: 4x dvouhvězdicové Nakadžima NK7A Mamoru 11, později 4x Micubiši MK4B
  • Rozpětí: 42,14 m
  • Délka: 31,02 m
  • Výška: 8,15 m
  • Nosná plocha: 201,80 m²
  • Max.vzletová hmotnost: 36000 kg
  • Max.rychlost: 420 km/hod
  • Dostup: 9050 m
  • Max.dolet: 7760 km
  • Výzbroj: 2 × kanón vz.99 ráže 20 mm, 4 × kulomet vz.97 ráže 7,7 mm, až 4000 kg bomb, možnost přepravy 30 mužů