Kjúšú J7W

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
J7W
Určení stíhací letoun
Výrobce Kjúšú
První let 3. srpen 1945
Vyrobeno kusů 2
Varianty J7W2

Kjúšú J7W (japonsky: 震電, Šinden - Blesk) byl prototyp stíhacího letounu kachní koncepce japonského císařského námořního letectva, vyvíjeného v období druhé světové války.

Šinden byl vyvíjen na objednávku japonského císařského námořnictva, jako odpověď na nasazení nových amerických těžkých bombardérů Boeing B-29 Superfortress, jejichž nálety na Japonsko působily značné škody. Přestože byl objednán námořnictvem, měl operovat především z pozemních základen. Aerodynamická koncepce kachního letounu byla před stavbou prototypu testována na kluzácích, označených MXY6.

Křídla letounu se nacházely v zadní partii trupu a kachní plochy byly na přídi. Stabilizátory byly v polovině délky křídla. Motor byl umístěný na zádi a poháněl vrtuli, která byla v tlačném uspořádání. Předpokládalo se, že Šinden bude výkonný a obratný přepadový stíhač, ale do konce války vznikly jen dva prototypy a pouze jeden 3. srpna 1945 skutečně vzlétl. Vznikl také projekt proudovým motorem poháněné varianty Šindenu, označené J7W2, ale zůstal jen na papíře.

Dochovaný první prototyp je dnes k vidění v National Air and Space Museum ve Washingtonu D.C..

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 11,11 m
  • Délka: 9,66 m
  • Výška: 3,92 m
  • Nosná plocha: 20,5 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 3645 kg
  • Vzletová hmotnost: 4928 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 5288 kg

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

  • Micubiši Ha-43 12
    • Výkon motoru: 2130 hp (1 589 kW)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvyšší rychlost: 750 km/h
  • Dostup: 12 000 m
  • Stoupavost: 750 m/min (2460 m/min)
  • Dolet: 850 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 4× 30mm kanón
  • až 120 kg pum

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kyūshū J7W na anglické Wikipedii.