Kawaniši N1K

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kawaniši N1K
Kawaniši N1K2-J
Kawaniši N1K2-J
Určení stíhací letoun
Výrobce Kawaniši
První let 27. prosince 1942
Zařazeno 1943
Uživatel Japonsko
Vyrobeno kusů 1435 ks

Kawaniši N1K byl plovákový letoun japonského císařského námořního letectva z druhé světové války, ze kterého byly odvozeny pozemní stíhací varianty N1K1-J a N1K2-J. 6. května 1942 byl zalétán plovákový letoun Kawaniši N1K1 Kjófú (強風, Mocný vítr) poháněný dvojhvězdicovým čtrnáctiválcem Mitsubishi MK4D Kasei se dvěma dvoulistými protiběžnými vrtulemi. Reduktor protiběžných vrtulí byl ovšem zdrojem častých poruch, proto byl do druhého prototypu zkoušeného v říjnu 1942 zabudován motor Mitsubishi MK4C Kasei pohánějící jednoduchou třílistou vrtuli. Výzbroj tvořily dva kanóny vz.99 model 1 ráže 20 mm v křídlech a dva kulomety vz. 97 ráže 7,7 mm nad motorem. Továrna začala dodávat první sériovou verzi Kyofu model 11 na jaře 1943 a po produkci osmi prototypů a 89 sériových strojů byl poslední dodán v březnu 1944. Již v roce 1941 padl návrh, aby byl plovákový stroj přepracován na pozemní stíhací. Práce započaly v prosinci roku 1941 a výsledkem byl zálet 27. prosince 1942 prototypu X-1, budoucího přepadového stíhacího letounu N1K1-J, poháněný dvouhvězdicovým osmnáctiválcem Nakadžima NK9A Homare o výkonu 1800 k. Ten se však ukázal jako nespolehlivý. Proto byl osazen novější verzí tohoto motoru Mitsubishi NK9H Homare 21, středoplošná koncepce se po přepracování spočívající v nižším uložení roviny křídla změnila na dolnoplošnou a v roce 1943 zaveden do služby jako N1K2-J Šiden-kai (紫電, Fialový blesk). Ten se se čtyřmi 20 mm kanóny ukázal dobrým protivníkem letounů USA. Spojenci typu přiřadili kódové jméno Rex pro plovákovou verzi a George pro pozemní stíhací. Celkem bylo vyrobeno 1435 kusů.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Motor: 1 × Nakadžima NK9H Homare 21
  • Výkon: 1465 kW
  • Rozpětí: 12,00 m
  • Délka: 8,90 m
  • Výška: 4,10 m
  • Plocha křídel: 23,50 m²
  • Vlastní hmotnost: 2900 kg
  • Vzletová hmotnost: 3900 kg
  • Maximální rychlost: 590 km/h
  • Dostup: 12500 m
  • Dolet: 1700 km
  • Výzbroj: 4 kanóny Typ 99 Model 2 ráže 20 mm

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VÁLKA, Zbyněk. Stíhací letadla 1939-45/USA-Japonsko. Olomouc : Votobia, 1996. 88 s. ISBN 80-7198-091-9.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]