Nakadžima Ki-27

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nakadžima Ki-27
Dva stíhací stroje Nakadžima Ki-27 Ocu
Dva stíhací stroje Nakadžima Ki-27 Ocu
Určení stíhací letoun
Výrobce Nakadžima Hikóki K. K.
Šéfkonstruktér Tórú Koyama
První let 15. října 1936
Zařazeno 1937
Uživatel Japonsko
Thajsko, Mandžusko
Vyrobeno kusů 3 368 ks

Nakadžima Ki-27 (japonsky: 中島 キ-27) byl japonský stíhací letoun užívaný armádním letectvem do roku 1940. Tento první stíhací jednoplošník armádního letectva byl označen jako stíhací letoun typ 97 (九七式戦闘機, 97šiki sentóki). Jeho spojenecký kódový název zněl Nate.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V roce 1935 japonská armáda vyhlásila soutěž mezi firmami Nakadžima, Micubiši a Kawasaki na vývoj náhrady stíhacího dvouplošníku Kawasaki Ki-10 (Typ 95). Z nich vzešly typy Nakadžima Ki-27, Kawasaki Ki-28 a Micubiši Ki-33 (modifikace námořního typu A5M). Nakadžima využila koncepci svého jednoplošníku Ki-11, který byl neúspěšný právě v soutěži, ze které byl vybrán typ Kawasaki Ki-10. Pro letoun byl zvolen vzduchem chlazený devítiválcový hvězdicový motor a pevný podvozek. Prototyp vzlétl 15. října roku 1936. Přestože měl menší rychlost i stoupavost než jeho konkurenti, díky svým výborným manévrovacím schopnostem byl v roce 1937 přijat do výzbroje. Bylo vyrobeno 3 368 kusů.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Stroj byl do počátku druhé světové války hlavním stíhacím typem japonské armády. V době svého vzniku se jednalo o moderní letoun, který neměl během svého nasazení při napadení Číny v roce 1938 žádnou konkurenci. To trvalo do roku 1939, kdy se mu v bitvě s Rudou armádou u Chalchyn golu stal silným protivníkem sovětský Polikarpov I-16. Zde se ukázaly jeho hlavní nedostatky spočívající v nedostatečné výzbroji, pancéřování a chybějící ochraně palivových nádrží.

Letoun Ki-27 však přesto stále zůstával ve výzbroji a to především pro své skvělé možnosti v manévrovém boji, vlastnosti u japonského velení velice ceněné. Typ 97 se účastnil počátku druhé světové války v Pacifiku. Doprovázel například bombardéry mířící na Singapur. Brzy poté byl nahrazován moderními typy a dosloužil při výcviku. V některých bojových jednotkách létal až do roku 1943. Na konci války byl používán k sebevražedným náletům proti spojeneckým silám.

Další uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Typ Ki-27 byl bojově používán letectvy Thajska, Mandžuska a několik ukořistěných kusů používala i Čína. Stroje Ki-27 thajského letectva za války hlásily poškození jednoho stroje P-51 Mustang a sestřelení jednoho P-38 Lightning.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Ki-27a - základní verze
  • Ki-27b - vylepšený překryt a chladič oleje. Možnost zavěsit pod křídla 4 pumy po 25 kg či přídavné palivové nádrže
  • Ki-27Kai - odlehčená verze s vyšší rychlostí (475 km/h), vyvinutá kvůli zpoždění vývoje typu Nakadžima Ki-43, vznikla pouze ve dvou kusech

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Nakajima Ki-27.svg
  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 11,31 m
  • Délka: 7,53 m
  • Výška: 3,25 m
  • Nosná plocha: 18,61 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1110 kg
  • Vzletová hmotnost: 1790 kg
  • Maximální rychlost: 470 km/h
  • Dostup: 11 200 m
  • Dolet: 627 km

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

  • 1 × Nakadžima Ha-1a
  • Výkon motoru: 478 kW

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • kulomet ráže 7,7 mm
  • 100 kg pum (4× 25 kg)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima Ki-27 na anglické Wikipedii. Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Nakajima Ki-27 ve Wikimedia Commons