Japonské císařské armádní letectvo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Japonské císařské armádní letectvo
大日本帝國陸軍航空隊
Dai-Nippon teikoku rikogun kókútai
Nakadžima Ki-43-II Hajabuza („Oskar“), jeden z hlavních typů stíhacích letounů císařského armádního letectva za druhé světové války

Nakadžima Ki-43-II Hajabuza („Oskar“), jeden z hlavních typů stíhacích letounů císařského armádního letectva za druhé světové války
Země Japonské císařství
Existence 1910–1945
Typ Letectvo
Funkce Vzdušná podpora operací císařské armády
Nadřazené jednotky Japonská císařská armáda
Účast
Války První světová válka
Sibiřská intervence
Druhá čínsko-japonská válka
Chasan a Chalchyn gol
Druhá světová válka

Japonské císařské armádní letectvo (japonsky 大日本帝國陸軍航空隊 (kjúdžitai) nebo 大日本帝国陸軍航空隊 (šindžitai), Dai-Nippon teikoku rikogun kókútai) byla letecká složka japonské císařské armády, která byla zodpovědná za letecké operace na podporu císařské armády (průzkum, vzdušné krytí, vzdušná podpora, vzdušný transport, etc…) a s tím související obranou domácích ostrovů. Své úkoly císařské armádní letectvo plnilo od svého vzniku v roce 1910 až do kapitulace Japonského císařství v roce 1945.

Počátky císařského letectva spadají do roku 1910, kdy byly do Japonského císařství dovezeny první dva letouny těžší než vzduch. Již v září 1914 se letouny císařské armády zapojily do bitvy o Čching-tao.[1]

Zpočátku císařské armádní letectvo nakupovalo, či později i vyrábělo, letouny zahraničních konstrukcí, ale po první světové válce začalo vyvíjet i svoje vlastní konstrukce, které nakonec zcela převládly. Na rozdíl od císařského námořního letectva se císařské armádní letectvo soustředilo na taktickou podporu pozemních jednotek, zatímco dálkovým a strategickým úderům nebyla věnována dostatečná pozornost.

Během druhé čínsko-japonské války si dokázali armádní piloti vybojovat vzdušnou převahu nad čínským letectvem, ale při střetech se sovětským letectvem nedokázali zabránit porážkám císařské armády u Chasanu a Chalchyn golu. Během války v Pacifiku bylo císařské armádní letectvo nasazeno zejména v západní části impéria – od Mandžukua, přes Čínu, Filipíny, Barmu, Francouzskou Indočínu, Malajsko až po Holandskou východní Indii a Novou Guineu. Po počátečním úspěchu musely sice obratné, ale slabě vyzbrojené a většinou nechráněné letouny císařské armády čelit převaze Spojenců. Armádní letectvo se rovněž podílelo na obraně domácích ostrovů, kde muselo koncem války čelit kvalitativní převaze Spojenců (zejména hromadným náletům B-29 a palubních letounů), nedostatku strategických surovin a vycvičených pilotů. Ve snaze zastavit postup Spojenců se uchýlilo k taktice sebevražedných útoků: ať již proti lodím ve stylu kamikaze, či taranování B-29.

Po japonské kapitulaci bylo císařské armádní letectvo (stejně jako císařská armáda) rozpuštěno.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Imperial Japanese Army Air Service na anglické Wikipedii.

  1. COLIN, Denis. Tsingtao Campaign [online]. gwpda.org, rev. 2000-11-03, [cit. 2011-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

V češtině[editovat | editovat zdroj]

  • HATA, Ikuhiko; IZAWA, Yasuho; SHORES, Christopher. Jednotky stíhacích letadel japonské armády a jejich esa 1931-1945. Praha : Dobrovský, 2008. ISBN 978-80-87124-04-8.  
  • O'NEILL, Richard. Sebevražedné jednotky: Vývoj a použití speciálních útočných zbraní ve druhé světové válce. Plzeň : Mustang, 1995. ISBN 80-7191-048-1.  
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45: Stíhací a bombardovací letadla Japonska, 1. díl. Plzeň : Fraus, 1998. ISBN 80-7238-041-9.  
  • SCHMID, Jaroslav. Letadla 1939-45: Stíhací a bombardovací letadla Japonska, 2. díl. Plzeň : Fraus, 2000. ISBN 80-7238-077-X.  
  • SHORES, Christopher; CULL, Brian; IZAVA, Jasuho. Krvavá jatka I. Plzeň : Mustang, 1994. ISBN 80-85831-48-1.  
  • SHORES, Christopher; CULL, Brian; IZAVA, Jasuho. Krvavá jatka II. Plzeň : Mustang, 1995. ISBN 80-85831-73-2.  
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzestup a pád orlů Nipponu 1931-1941 (Prolog). Cheb : Svět křídel, 1994. ISBN 80-85280-26-4.  
  • VEJŘÍK, Lubomír. Vzastup a pád orlů Nipponu: Pearl Harbor, Tenno Heika Banzai (Druhý díl historie japonského letectva). Cheb : Svět křídel, 1995. ISBN 80-85280-35-3.  

Cizojazyčná[editovat | editovat zdroj]

  • BERGERUD, Eric M.. Fire in the Sky: The Air War in the South Pacific. [s.l.] : Westview Press, 2001. ISBN 9780813338699. (anglicky) 
  • BURTON, John. Fortnight of Infamy: The Collapse of Allied Airpower West of Pearl Harbor. Annapolis : Naval Institute Press, 2006. Dostupné online. ISBN 9781591140962. (anglicky) 
  • MIKESH, Robert C.; ABE, Shorzoe. Japanese Aircraft 1910-1941. Annapolis, MA : Naval Institute Press, 1990. ISBN 9781557505637. (anglicky) 
  • SHORES, Christopher. Air War for Burma: The Third and Concluding Volume of The Bloody Shambles Series, The Allied Air Forces Fight Back in South-East Asia 1942-1945. London : Grub Street, 2005. ISBN 1-904010-95-4.  
  • Handbook on Japanese Military Forces (Technical Manual TM 30-480). Washington : War Department, 1944-09-15. Dostupné online. Kapitola IV: Japanese Air Service. (anglicky)  – míchá dohromady armádní a námořní letectvo, ale spolu s TM 30-480 ze září 1942 ukazuje, co o císařském armádním letectvu věděli Američané

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kaligrafický symbol
Článek obsahuje japonský text.
Bez vhodného fontu nejspíš místo kandži nebo kany uvidíte otazníky, obdélníčky či jiné znaky.
  • j-aircraft.com [online]. [cit. 2011-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  • GUSTAVSSON, Håkan. Håkans Aviation Page: Biplane Fighter Aces from the Second World War [online]. surfcity.kund.dalnet.se, rev. 2011-02-03, [cit. 2011-02-04]. Dostupné online. (anglicky)