Nakadžima E4N

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Průzkumný hydroplán typu 90 č. 2
Nakadžima E4N
E4N2 サ-124 od Sasebo kókútai
E4N2 サ-124 od Sasebo kókútai
Určení průzkumný hydroplán
Výrobce Nakadžima
Šéfkonstruktér Šinobu Micutake[1]
První let 1930
Zařazeno 1. prosince 1931[2]
Charakter vyřazen
Uživatel Japonské císařské námořní letectvo
Výroba 19311936[2]
Vyrobeno kusů 147[2] nebo 154[1]

Průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 (japonsky: 九〇式二号水上偵察機 Kjúdžú-šiki ni-gó suidžó teisacuki) byl jednomotorový dvoumístný dvouplošný průzkumný hydroplán japonského císařského námořního letectva ze 30. let 20. století určený k dálkovému průzkumu z pobřežních základen a lodí císařského námořnictva. Typu bylo přiděleno krátké označení E4N. Celkem bylo vyrobeno 147[2] nebo 154[1] kusů.

U japonských jmen je rodné jméno uváděno na prvním místě a rodové jméno na druhém
Při přepisu japonštiny byla použita česká transkripce

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V roce 1928 vzneslo císařské námořnictvo požadavek na nový průzkumný hydroplán. Firma Nakadžima představila prototyp jednomotorového dvouplošníku, založeného na americkém Vought O2U-1 Corsair[1][2] a opatřeného dvěma plováky. Poháněl ho hvězdicový nezakrytovaný motor. Byly postaveny celkem dva prototypy poháněné licenčním motorem Bristol Jupiter VI a označené jako průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 model 1, v krátkém značení pak E4N1 a v továrním označení Nakadžima NZ.[3][1] Typ byl ale námořnictvem odmítnut, neboť plováky kladly velký odpor a E4N1 byl pomalejší a těžkopádnější, než O2U-1 s jedním centrálním plovákem.[1]

Nakadžima proto projekt přepracovala. Vznikl dvoumístný dvouplošník s jedním centrálním plovákem a malými vyvažovacími plováky na koncích dolního křídla. Devítiválcový hvězdicový motor Nakadžima Kotobuki 1 byl již opatřen krytem a poháněl dvoulistou vrtuli (pozdější série měly motor Nakadžima Kotobuki 2 kai-1 a kovovou dvoulistou vrtuli Hamilton Standard[1]). Tato verze pak byla 1. prosince 1931 přijata císařským námořnictvem jako průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 model 2, neboli E4N2. Typ byl přijat do služby o 21 dní dříve, než jeho konkurent – průzkumný hydroplán typu 90 číslo 1 (E3A) od firmy Aiči[2] – a došlo tak k paradoxní situaci, kdy dříve zavedenému letounu bylo přiděleno vyšší pořadové číslo.

Z plovákové verze byla odvozena palubní průzkumná verze E4N2-C s kolovým záďovým podvozkem a záchytným hákem,[1][3] na kterou navázala pozemní průzkumná verze E4N3 s kolovým podvozkem.[1]

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

E4N2 ュラ-1 z lehkého křižníku Jura

E4N2 byl nasazen na lodích císařského námořnictva, jako lehký průzkumný letoun, který mohl startovat přímo z mateřských plavidel za pomocí katapultu – vzhledem ke vzletové hmotnosti 1800 kg jej bylo možno katapultovat ze všech typů katapultů císařského námořnictva, kromě katapultu Kure šiki 2-gó 2-gata (instalovaný na přídi některých lehkých křižníků, dokázal zajistit bezpečný start do hmotnosti pouhých 1700 kg). E4N2 tak mohl operovat z bitevních lodí a křižníků, aniž by ho bylo nutno před použitím spustit na hladinu.[4]

Podle Januszewski & Zalewski byly E4N2 nasazeny během prvního šanghajského incidentu v roce 1932.[1]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 model 1, E4N1 – dva prototypy s dvěma plováky a nezakrytovaným motorem, tovární označení Nakadžima NZ[1][3]
  • průzkumný hydroplán typu 90 číslo 2 model 2, E4N2 – sériová verze s jedním centrálním plovákem, tovární označení Nakadžima NJ. Podle Mikesh & Abe mělo být vyrobeno 85 kusů.[3] Podle Januszewski & Zalewski mělo být vyrobeno 80 kusů.[1]
  • E4N2-C – palubní průzkumná verze s pevným kolovým podvozkem a záchytným hákem. Vyrobeno 5 kusů.[1]
  • E4N3 – pozemní průzkumná verze[3]
  • Nakadžima P-1 – jednomístná poštovní verze, devět kusů přestavěno z E4N2-C.[3]
  • Nakadžima Giju-11 – jeden ze dvou prototypů E4N1 vybavený kabinou a používaný jako civilní dopravní letoun[3]

Hlavní technické údaje E4N2[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2
  • Délka: 8,87 m[5][1]
  • Rozpětí: 10,98 m[1]
  • Výška: 3,97 m[5][1]
  • Nosná plocha: 29,7 m²[5][1]
  • Hmotnost prázdného letounu: 1252 kg[5][1]
  • Vzletová hmotnost: 1800 kg[5][1]

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvyšší rychlost: 232[1][5] nebo 269 km/h[1]
  • Cestovní rychlost: 148[1][5] nebo 167 km/h[1]
  • Dostup: 5740 m[1][5]
  • Výstup do výšky 3000 m: 10 minut, 34 sekund[1][5]
  • Dolet: 880[5] nebo 1118 km[1]

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1× 7,7mm dopředu namířený pevný kulomet typu 89[1]
  • 1× 7,7mm pohyblivý kulomet typu 89 ovládaný střelcem[1]
  • 2× 30kg pumy[1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Nakajima E4N na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y z aa ab ac ad ae af JANUSZEWSKI, Tadeusz; ZALEWSKI, Krzysztof. Japońskie samoloty marynarki 1912-1945. [s.l.] : Lampart, 1999. ISBN 8386776501. S. 146 a 147. (polsky) 
  2. a b c d e f LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 750. (anglicky) 
  3. a b c d e f g MIKESH, Robert; ABE, Shorzoe. Japanese Aircraft, 1910-1941. London : Putnam & Company, 1990. ISBN 0-85177-840-2. (anglicky) 
  4. Lacroix & Wells, str. 746 a 747
  5. a b c d e f g h i j k l Lacroix & Wells, str. 749

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • JANUSZEWSKI, Tadeusz; ZALEWSKI, Krzysztof. Japońskie samoloty marynarki 1912-1945. [s.l.] : Lampart, 1999. ISBN 8386776501. (polsky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
  • Nakajima E4N [online]. aviastar.org, [cit. 2011-08-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  • Nakajima E4N [online]. hikotai.net, [cit. 2011-08-29]. Dostupné online. (anglicky)