Jokosuka E1Y

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Průzkumný hydroplán typu 14
Jokosuka E1Y
E1Y ョ-189 od Jokosuka kókútai
E1Y ョ-189 od Jokosuka kókútai
Určení průzkumný hydroplán
Výrobce Jokosuka
První let 1923
Zařazeno 27. ledna 1926[1]
Charakter vyřazen
Uživatel Japonské císařské námořní letectvo
Výroba 19251934[1]
Vyrobeno kusů 320[1]

Průzkumný hydroplán typu 14 (japonsky: 一四式水上偵察機 Džúsan-šiki suidžó teisacuki) byl jednomotorový dvoumístný či třímístný dvouplošný průzkumný hydroplán japonského císařského námořního letectva z 20. let 20. století určený k dálkovému průzkumu z pobřežních základen a lodí císařského námořnictva. Od roku 1928 bylo typu přiděleno krátké označení E1Y. Celkem bylo vyrobeno 320 kusů ve třech verzích.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V roce 1921 zahájil Jokosucký námořní arzenál vývoj nového jednomotorového průzkumného hydroplánu, který měl nahradit dosavadní Jokosuka Ro-gó Kó-gata. Za pomoci konstruktérů od britského výrobce letadel Short Brothers tak vznikl dvoumístný jednomotorový dvouplošný průzkumný hydroplán typu 10, který byl poháněn motorem Lorraine-Dietrich o výkonu 400 k (294,2 kW). V roce 1923 byly vyrobeny dva prototypy, ale ukázalo se, že letoun je příliš těžký pro zvolenou pohonnou jednotku. Modifikovaná verze, známá jako typ 10 model A, z roku 1923 výrazné zlepšení nepřinesla. V roce 1925 byl zalétán typ 10 model B, u kterého se již podařilo vyřešit problémy s hmotností, stabilitou a řízením. Bylo postaveno několik kusů typu 10 model B, ale do výzbroje císařského námořnictva zařazen nebyl.[2]

V roce 1923 vzneslo císařské námořnictvo požadavek na nový průzkumný hydroplán.[1] Jokosucký arzenál vyšel z průzkumného hydroplánu typu 10, který byl následně přestavěn. Rozpětí bylo zmenšeno z 16,16 m na 13,99 m a hmotnost prázdného letounu snížena z 1912 kg na 1660 kg.[3] Upravený typ byl nakonec 27. ledna 1926 přijat do výzbroje jako průzkumný hydroplán typu 14 (typ 14 jako 14. rok éry Taišó, tedy rok 1925). V roce 1928 bylo typu přiděleno i krátké označení E1Y: první průzkumný hydroplán vyráběný v Jokosuce.[1]

Hydroplán byl v roce 1926 zařazen do služby ve dvou verzích: model 1 (budoucí E1Y1) a model 2 (budoucí E1Y2). Obě verze byly jednomotorové plovákové dvouplošníky vyzbrojené jedním pohyblivým 7,7mm kulometem a mohly nést buď dvě 110kg, nebo čtyři 30kg pumy. E1Y1 byl dvoumístný[4] nebo třímístný[5] a poháněl jej řadový motor Lorraine-Dietrich 1 V12 (12 válců uspořádaných do V) o výkonu 400 k (294,2 kW). Vzletová hmotnost byla 2600 kg. E1Y2 byl třímístný s celokovovými plováky a poháněný řadovým motorem Lorraine-Dietrich 2 s válci do W a o výkonu 450 k (331,0 kW). Vzletová hmotnost byla 2750 kg.[1][4] Vzletová hmotnost u obou variant byla větší, než 2000 kg, takže E1Y nemohly ke startu z lodí císařského námořnictva použít první katapulty a vystřelit je dokázal až katapult Kure šiki 2-gó 3-gata. Průzkumné hydroplány typu 14 obou verzí proto zpravidla startovaly přímo z mořské hladiny, na kterou je spouštěl a po misi opět z ní vyzvedával derrick (jeřáb) mateřského plavidla.[6]

Z průzkumného hydroplánu typu 14 model 2 byl vyvinut průzkumný hydroplán typu 14 model 3, neboli E1Y3, který byl přijat do výzbroje 28. ledna 1931 a od roku 1932 začal nahrazovat starší modely,[1] od kterých se odlišoval použitím motoru Lorraine-Dietrich 3 se čtyřlistou vrtulí, jiným tvarem ocasních ploch a lepšími výkony.[4][7] Z průzkumného hydroplánu typu 14 model 2 byl roku 1928 odvozen také typ Jokosuka E5Y.[8]

Typů E1Y1 a E1Y2 bylo vyrobeno celkem 218 kusů dodaných v letech 1925 až 1928. Z nich 148 vyrobila firma Aiči, 47 Nakadžima a pouhých 23 Jokosuka. Typ E1Y3 byl vyráběn v letech 1931 až 1934 firmou Aiči, která vyrobila 102 kusů.[1]

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Řada devíti průzkumných hydroplánů typu 14 v roce 1927 na pláži Tonomi (富海), východně od Hófu v prefektuře Jamaguči. Zleva doprava se jedná o následující stroje:
  • ノトロ-10 z nosiče hydroplánů Notoro
  • neidentifikovaný v zákrytu za ノトロ-10
  • ノトロ-23 z nosiče hydroplánů Notoro
  • ノトロ-11 z nosiče hydroplánů Notoro
  • ナガト-1 z bitevní lodě Nagato
  • ムツ-1 z bitevní lodě Mucu
  • フルタカ-1 z křižníku Furutaka
  • カコ-1 z křižníku Kako
  • neidentifikovaný

Obě první verze (modely 1 a 2) průzkumného hydroplánu typu 14 byly přijaty do služby v roce 1926 a u císařského námořnictva nahradily starší Jokosuka Ro-gó Kó-gata, dvoumístné průzkumné hydroplány typu 2 a průzkumné hydroplány typu Hansa. Z lodí císařského námořnictva nesly průzkumné hydroplány typu 14 bitevní lodě Nagato, Mucu (obě v letech 1927 až 1929) a Jamaširo (od 1929), bitevní křižníky Kongó, Haruna a Hiei (všechny od 1929) a lehké křižníky Jura (1927 až 1928) a Abukuma (v roce 1928).[1] Fotografie z pláže Tonomi dokazuje přiřazení průzkumných hydroplánů typu 14 i na těžké křižníky Furutaka a Kako.

Od zařazení typu do služby až do roku 1932 operovaly průzkumné hydroplány typu 14 z nosiče hydroplánů Notoro, který je (konkrétně verzi E1Y3) nasadil při tzv. prvním šanghajském incidentu v roce 1932.[9] Podle Lacroix & Wells měl E1Y3 nést i nosič hydroplánů Kamoi.[1]

E1Y se udržely ve službě až do počátku druhé čínsko-japonské války.[4] Od roku 1932 bylo několik E1Y prodáno civilním uživatelům a obvykle přestavěno instalací kabiny pro tři až čtyři cestující. Některé přestavby zahrnovaly i výměnu motoru za Napier Lion.[10]

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • průzkumný hydroplán typu 10 – prototyp průzkumného hydroplánu, postaveny dva kusy[2]
  • průzkumný hydroplán typu 10 model A – modifikovaný prototyp, postaven jeden kus[2]
  • průzkumný hydroplán typu 10 model B – dále modifikovaný prototyp a předsériová produkce[2]
  • průzkumný hydroplán typu 14-1, E1Y1 – přepracovaný typ 10, sériová výroba[4]
  • průzkumný hydroplán typu 14-2, E1Y2 – třímístná verze s celokovovými plováky a výkonnějším motorem, sériová výroba[4]
  • průzkumný hydroplán typu 14-2 kai-1 – experimentální verze typu 14-2
  • průzkumný hydroplán typu 14-3, E1Y3 – verze se čtyřlistou vrtulí, zavedená 1931. Vyrobeno 102 kusů firmou Aiči.[7][4]
  • transportní modifikace

Hlavní technické údaje E1Y2[editovat | editovat zdroj]

Údaje pro E1Y1 jsou uvedeny v závorce

Pohonná jednotka[editovat | editovat zdroj]

  • 1× vodou chlazený řadový Lorraine-Dietrich 2 s 12 válci do W[11] pohánějící pevnou dřevěnou dvoulistou vrtuli[7]
    • Výkon motoru při hladině moře: 450 k (331,0 kW)[11][5]
    • Maximální výkon motoru: 485 k (356,7 kW)[5]

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Nejvyšší rychlost: 178 km/h[5] nebo 177 km/h[11]
  • Cestovní rychlost: 130 km/h[11][5] (139 km/h[5])
  • Dostup: 4000 m[11][5] (3500 kg[5])
  • Výstup do výšky 3000 m: 28 minut 13 sekund[11] (35 minut 30 sekund[5])
  • Dolet: 1156 km[11][5] (980 km[5])
  • Vytrvalost: 9 hodin[11][5] (7 hodin[5])

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 1× 7,7mm pohyblivý kulomet[11][1]
  • 2× 110kg nebo 4× 30kg pumy[11][1]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yokosuka E1Y na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l m LACROIX, Eric; WELLS II, Linton. Japanese Cruisers of the Pacific War. Annapolis, Maryland : Naval Institute Press, 1997. ISBN 0-87021-311-3. S. 748. (anglicky) 
  2. a b c d MIKESH, Robert; ABE, Shorzoe. Japanese Aircraft, 1910-1941. London : Putnam & Company, 1990. ISBN 0-85177-840-2. S. 272. (anglicky) 
  3. Mikesh & Abe, str. 272 a 275
  4. a b c d e f g Mikesh & Abe, str. 274
  5. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v w x y Lacroix & Wells, str. 749
  6. Lacroix & Wells, str. 747 a 748
  7. a b c d JANUSZEWSKI, Tadeusz; ZALEWSKI, Krzysztof. Japońskie samoloty marynarki 1912-1945. [s.l.] : Lampart, 1999. ISBN 8386776501. S. 137 a 138. (polsky) 
  8. Mikesh & Abe, str. 278 a 279
  9. HACKETT, Bob; KINGSEPP, Sander; ALSLEBEN, Allan, Peter Cundall IJN Seaplane Tender/Oiler NOTORO: Tabular Record of Movement [online]. combinedfleet.com, 1998, rev. 2007, [cit. 2010-02-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Mikesh & Abe, str. 274 a 275
  11. a b c d e f g h i j k l m n o p q Mikesh & Abe, str. 275

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Yokosuka E1Y ve Wikimedia Commons

  • JANUSZEWSKI, Tadeusz; ZALEWSKI, Krzysztof. Japońskie samoloty marynarki 1912-1945. [s.l.] : Lampart, 1999. ISBN 8386776501. (polsky)