Aero L-159 Alca

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
L 159 ALCA
Určení lehký bitevní letoun
Výrobce Aero Vodochody
První let 2. srpna 1997
Zařazen 2000[1]
Charakter Ve službě
Uživatel 19+5 ks Vzdušné síly AČR
Výroba 1997-2003
Vyrobeno 72 ks[1]
Cena za kus 13 mil. $ (2003), 15–17 mil. $
Varianty L-159A, 6 ks L-159T1[1]

Aero L-159 ALCA (Advanced Light Combat Aircraft) je jednomístný, jednomotorový lehký víceúčelový taktický bojový podzvukový letoun. Dvoumístné varianty L-159T1 a L-159B jsou primárně určeny pro výcvik a kondiční létání pilotů, sekundárně mohou působit jako víceúčelové lehké bojové letouny.

Obsah

Vývoj [editovat]

Vznik letounu se odvíjel od zkušeností s typy L-39 a L-59. Samotný vývoj začal v roce 1994. Prototyp byl představen 12. června 1997. První let se konal 2. srpna téhož roku. První prototyp L-159 byl postaven jako dvoumístný – jednalo se o modifikaci trupu letounu L-59. Další typy byly již jednomístné. Následně započal vývoj varianty B, která je dvoumístná a má sloužit jako cvičný letoun.

Nasazení [editovat]

Česká armáda objednala a posléze[kdy?] obdržela 72 kusů jednomístné varianty L-159A. Původně byly dislokovány na letištích Čáslav a Náměšť nad Oslavou, v roce 2013 je ve stavu 24 letounů (19 L-159A + 5 L-159T1[2]) u 212. taktické letky v Čáslavi, zbylé jsou uskladněny a hledá se pro ně kupec. Faktory snižujícími jejich prodejnost jsou mj. absence vlastních palubních zbraní (všechny zbraně jsou podvěsné) a systému pro doplňování paliva za letu, stejně jako skutečnost, že řada důležitých dílů pochází ze Spojených států, které ovšem do mnoha zemí díly nejsou ochotny z politických důvodů dodávat.

Popis [editovat]

L-159 za letu
Pohled do kokpitu L-159
Ukazatel HSI v L-159A ALCA

Letoun je vybaven pro bojovou činnost proti pozemním i vzdušným cílům a je schopen plnění bojových úkolů ve dne, v noci a za ztížených povětrnostních podmínek. Hlavním určením letounu je přímá letecká podpora. Je rovněž schopen vedení taktického vzdušného průzkumu a vzdušného boje na krátkou vzdálenost. Druhotným určením letounu je plnění výcvikových úloh při přechodu na plnohodnotné bojové letouny (tzv. lead-in-fighter training) a rovněž výcvik v použití zbraňově-navigačního kompletu a samotných zbraní.

Pro plnění těchto úkolů je letoun vybaven moderním avionickým systémem, tzv. integrovaným zbraňově-navigačním kompletem (ZNK), jehož architektura je vybudována okolo sběrnice MIL-STD-1553 s dvojicí řídicích počítačů. Dodavatelem a integrátorem systému byla firma Boeing. ZNK umožňuje pilotovi řešit navigační úlohy a úkoly boje proti vzdušným a pozemním cílům a za letu měnit konfiguraci systémů a zobrazení informací na palubě podle okamžité potřeby. Součástí ZNK jsou následující systémy:

  • Systém ovládání a zobrazování dat. Ten je tvořen průhledovým displejem HUD, dvojicí barevných víceúčelových displejů MFD, HOTAS - systém sdružení ovladačů ZNK a některých systémů letounu na páce ovládání motoru a řídicí páce)
  • Mnohorežimový pulsní dopplerovský radiolokátor Grifo-L italské firmy Fiar.
  • Systém komunikace, navigace a identifikace. Systém komunikace tvoří palubní telefon a dvojice VHF/UHF radiostanic; systém navigace tvoří přijímač VOR/ILS/MKR, DME a EGI, což je integrovaný inerciální navigační systém INS a družicový navigační systém GPS; a systém identifikace tvoří transpondér (IFF)
  • Systém vkládání a záznamu dat sestává z HUD kamery a videorekordéru se záznamem obrazu a audiokomunikace na palubě, DTS Data Transfer System - systému přenosu dat letového úkolu do palubní výpočetní techniky)
  • Systém ovládání výzbroje (SMS - Stores Management System)
  • Systém vlastní ochrany (RWR a výmetnice klamných cílů).

Letoun je dále vybaven řadou opatření pro zvýšení pravděpodobnosti přežití, mezi které patří ochrana palivových nádrží vháněním dusíku nad hladinu paliva (systém OBIGGS) a ochrana pilotního prostoru kompozitovým pancéřováním.

Vleklé problémy s motorem DV-2 a jeho regulací především v letounu verze L-59E byly radikálně odstraněny instalací nového motoru se zvýšeným tahem Honeywell/ITEC F-124GA-100. Tento moderní turbodmychadlový motor má velmi rychlou akceleraci, jeho modulární koncepce umožňuje relativně snadnou a levnou údržbu výměnou jednotlivých modulů bez nutnosti měnit celý motor. Regulaci chodu motoru zabezpečuje dvojitý plně elektronický systém FADEC s hlavním a záložním řídicím počítačem. Páka ovládání motoru již není s motorem spojena táhlem, ale pouze předává po kabelu signál o své poloze elektronickému řízení.

Řízení letounu je hydraulicko-mechanické, příčné a podélné kanály řízení mají vřazeny hydraulické posilovače, směrovka je ovládána mechanicky táhly. V ovládání letounu napomáhá pilotovi systém automatického řízení (AFCS), který je tvořen autopilotem a tlumičem stranových kmitů.

Autonomní provoz na letišti bez použití pozemních zdrojů energie umožňuje pomocná energetická jednotka APU Safír-5F, která za letu slouží jako pohon pro záložní zdroje elektrické energie a tlaku v hydraulické soustavě, či pro spouštění motoru jak na zemi tak i za letu. Přistávací zařízení s nízkotlakými pneumatikami a celková koncepce letounu umožňuje pro tuto kategorii letadel zcela unikátní provoz z nezpevněných vzletových a přistávacích ploch. Pohybu stroje po letištní ploše napomáhá hydraulický systém natáčení příďového kola (NWS Nosewheel Steering System), rovněž novinka u vodochodských strojů.

Bezpečnost pilota v nouzové situaci zajišťuje vystřelovací sedadlo VS 2-C kategorie 0-0, další ze špičkových produktů českého leteckého průmyslu. Překryt kabiny se v závislosti na rychlosti letu buď odhazuje nebo se tříští jeho skleněná výplň pomocí malých detonačních náloží.

Kabina pilota je moderní "skleněné" koncepce, založená na primárním přístroji HUD a dvojicí barevných MFD. Záložní přístroje jsou elektro-mechanické či tlakové ADI, HSI, rychloměr/machmetr a výškoměr, doplněné záložním umělým horizontem a variometrem. Sestavu doplňují palubní hodiny, kapalinový kompas, ukazatel přetížení a signalizátor úhlu náběhu. Kabina je z velké míry kompatibilní s brýlemi nočního vidění (NVG), které však zatím nejsou standardně Vzdušnými silami AČR používány.

Velká pozornost při konstrukci stroje byla věnována ulehčení obsluhy a údržby letounu pozemním personálem. Pilot je vybaven systémem generování kyslíku na palubě (OBOGS), takže není nutné plnění v průběhu letové akce. Palivový systém lze plnit centrálně tlakovým způsobem. Letoun má systém rychlé informace o technickém stavu, na centrálním panelu údržby je umístěn "semafor" se třemi žárovkami, zelená propouští letoun k další letové činnosti, oranžová a červená definují kritičnost detekované závady. Ke zlepšení údržby a obsluhy přispívá řada dalších "drobností", jako například samohybná vlečná oj s vlastním motorem, která umožňuje manipulaci s letounem bez přítomnosti tažného vozidla, apod.

Výrazným pomocníkem pro létající i pozemní personál představují monitorovací systémy. Na letounu jsou instalovány tři: AMOS, FRAME a EMS.

Systém AMOS, produkt české firmy Speel Praha, sbírá informace z různých systémů letounu, ukládá je v jednotce sběru dat FDAU a umožňuje jejich využití jak přímo za letu (kritické a další informace o činnostech systémů se zobrazují pilotovi na MFD), tak po jejich stažení do pozemní jednotky i jejich vyhodnocení pro účely následné údržby nebo poletového rozboru činnosti pilota. Závady, indikované systémem AMOS mají návaznost v systému vyhledávání a odstraňování příčin závad v technické dokumentaci letounu a tvoří tak funkční celek. Při poletovém rozboru pilota jsou současně k dispozici záznamy z HUD a MFD a vizualizace letounu v prostoru, trajektorie jeho letu, detailní hodnoty jednotlivých parametrů v čase, a řada dalších funkcí.

Systém FRAME sleduje pomocí snímačů na draku letounu únavové zatížení jeho konstrukce a tak výrazně napomáhá při predikci a řízení "olétanosti" flotily letounů a umožňuje maximální využití životnosti stroje úpravou spektra zatížení v provozu jednotlivých letounů.

Systém EMS (Engine Monitoring System) snímá data z provozu motoru podobně jako AMOS sleduje systémy letounu. Umožňuje řídit a plánovat údržbu motoru, vyhledávat a odstraňovat příčiny závad a při použití systému ERMS řídit celou flotilu motorů.

Varianty [editovat]

Aero L-159A ALCA
  • L-159A

Jednomístná bojová verze pro Vzdušné síly AČR.

  • L-159T1

Dvoumístná cvičná verze pro Vzdušné síly AČR (přestavba z L-159A).

  • L-159B

Dvoumístná cvičně-bojová verze nabízená pro export.

Uživatelé [editovat]

Česko Česká republika
  • Vzdušné síly AČR – v roce 2013 je ve stavu 19 L-159A a 5 L-159T1 (celkem vyrobeno 72 letounů L-159A: 6 bylo přestavěno na verzi T1 s využitím dílů z dalších 6 strojů; 3 L-159A a 2 L-159T1 byly vyměněny za letoun CASA C-295M, ale jeden cvičný letoun byl vrácen; 36 L-159A uskladněno v Aeru Vodochody; 2 letouny L-159A byly zničeny při haváriích).[2][3]
Spojené státy americké Spojené státy

Specifikace (L-159) [editovat]

Technické údaje [editovat]

  • Posádka: 1 pilot
  • Délka: 12,73 m
  • Rozpětí: 9,54 m
  • Výška: 4,80 m
  • Nosná plocha: 18,80 m²
  • Prázdná hmotnost: 4 160 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 8 000 kg
  • Pohonná jednotka: 1x dvouproudový motor Honeywell/ITEC F124GA-100
  • Tah pohonné jednotky: 28 kN
  • Pomocná energetická jednotka (APU): SAFIR 5F

Výkony [editovat]

  • Maximální rychlost: 935 km/h
  • Dolet - bez přídavných palivových nádrží: 1 570 km
  • Dolet - s přídavnými palivovými nádržemi: 2 530 km
  • Dostup: 13 200 m
  • Stoupavost: 62 m/s
  • Vzletová dráha: 440 m

Výzbroj [editovat]

2340 kg zbraní či jiných podvěsů na sedmi vnějších závěsech (tři pod každým křídlem a jeden pod trupem)

  • Výzbroj vzduch-vzduch
    • AIM-9P-4, S - infračerveně naváděné střely vzduch-vzduch
    • PL-20 Plamen - kontejner s dvouhlavňovým 20 mm kanónem s kadencí 800 nebo 2600 výstřelů za minutu
  • Cvičná výzbroj
    • CATM - Captive Air Training Missile - Hlavice střely AIM-9 Sidewinder s plnou funkčností ale bez možnosti vystřelení
    • ACMI - Air Combat Maneuvering Instrumentation - Podobné zařízení jao CATM ale navíc nahrává další údaje o letounu
    • SUU-5003 B/A - Cvičný kontejner kombinující šest pum BDU-33 nebo Mk106 a čtyři neřízené raketové střely CRV-7
  • Ostatní
    • palivová nádrž 350 litrů
    • palivová nádrž 500 litrů

Avionika [editovat]

Reference [editovat]

  1. ↑ a b c Pavel Soukup: Aero L 159 in Československé letectví 2010
  2. ↑ a b ČADIL, Jan. Vzdušné síly AČR - Ročenka 2012. Praha: Aeromedia, 2012, 54s. ISSN 0024-156.
  3. ↑ http://forum.valka.cz/index.php/f/504755
  4. ↑ SOUŠEK, Tomáš. L-159 ALCA v AČR. ATM. květen 2013, roč. 45, čís. 11, s. 70. ISSN 1802-4823.  

Externí odkazy [editovat]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu
Aero L-159 Alca
Citováno z „http://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Aero_L-159_Alca&oldid=10336393“