Avia B-534

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
B-534
Určení stíhací letoun
Výrobce Avia
Šéfkonstruktér František Novotný
První let 25. květen 1933
Zařazeno 1935
Vyřazeno ~1944
Uživatel Československo
Slovensko Německo
Výroba 1933 - 1939
Vyrobeno kusů 566 ks
TECHNICKÉ ÚDAJE
Posádka 1 (pilot)
Délka 8,2m
Výška 3,15m
Rozpětí 9,4m
Nosná plocha 23,56 m2
Plošné zatížení 90kg/m2
HMOTNOST
Hmotnost prázdného letounu 1460 kg
Vzletová hmotnost 2120kg
POHON
Pohonná jednotka 12 válcový motor Avia nebo HS 12Ydrs
Výkon motoru 850k (620 kW)
Výkon hmotnost 292W / kg
VÝKONY
Maximální rychlost 380-390 km/h
Dostup 10 600 m
DOLET
Bojový dolet 500 - 600km
Stoupavost 15 m/s
VÝZBROJ
Kulomety 4x kulomet vz. 30 (7,92mm) (250 - 300 nábojů/zbraň)
Pumy 6x 10kg nebo 4x20kg
ÚSPĚCHY
Mezinárodní soutěže Switzerland Curych 1937
VÝZNAMNÍ LETCI
VÁLKY
Války

Vlajka Slovenska (2. sv. válka) Malá válka Vlajka Slovenska (2. sv. válka) Druhá světová válka

Bulgaria Druhá světová válka

Avia B-534 byl československý stíhací dvouplošník z období mezi světovými válkami.

Vznik a vývoj[editovat | editovat zdroj]

Bezprostředním podnětem pro vznik tohoto stroje byla zhoršující se zahraničně-politická situace začátkem 30. let, která si vyžádala modernizaci leteckého parku. Ministerstvo Národní obrany proto vyhlásilo soutěž na novou standardní stíhačku pro československé letectvo. Konstruktér František Novotný v továrně Avia navzdory neúspěchu se strojem B-234, který měl problémy s hvězdicovým motorem R-29, přepracoval konstrukci a umístil do pozměněného draku licenční motor Hispano-Suiza 12Ybrs o výkonu 860 k. Z přestavěného draku Avia B-234.2 tak vznikl první prototyp letounu Avia B-534.1. Konstrukce továrny Avia se ukázala ve srovnání s konkurenčními stroji továren Letov a Praga jako nejlepší. Stroje oplývaly výbornou stoupavostí, manévrovatelností a i poměrně vysokou rychlostí, která se blížila k 400 km/h. Dvojplošná koncepce, pevný podvozek a otevřený kokpit však předurčovaly stroj k tomu, že mírně zaostával za nejnovějšími stroji, které v té době vznikaly v ostatních zemích. Navzdory tomu všemu se na podzim 1935 k leteckým jednotkám dostávají první sériové stroje. Celkové přezbrojení československého stíhacího letectva na tento typ bylo dokončeno v roce 1937. Avie B-534 si brzy získaly velkou popularitu. Dopomohly k tomu zejména úspěchy československých letců, kterých dosáhli například na letecké soutěži v Curychu roku 1937.[1]

První 100kusová série měla otevřenou kabinu, 2 synchronizované kulomety v trupu a po jednom kulometu ve spodních křídlech. Druhá série už měla všechny 4 kulomety na bocích trupu. Třetí série měla jen jeden společný přívod vzduchu ke kompresoru. V předmnichovském období dokončovala Avie největší čtvrtou sérii strojů B-534, aby letectvo dosáhlo plného stavu. Nové Avie měly uzavřený překryt kabiny, kapotovaný podvozek a závěsníky pro 6 kusů pum. Vyvinuta byla i nová Bk-534, která měla být vyzbrojena jedním 20mm kanónem Oerlikon FFS a dvěma synchronizovanými kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm. Kanóny ale zpočátku nebyly k dispozici, takže z rozhodnutí zákazníka byly stroje první objednávky (55 kusů s výrobními čísly Bk-534.501 až 555) dodávány s třetím kulometem místo kanónu (k 16. září 1938 bylo dodáno 18 kusů, dalších 37 bylo dodáno před 15. březnem 1939; zbytek z objednaných 121 strojů Bk-534, tedy letouny do výrobního čísla Bk-534.621, byly dodány až za okupace zbytků okleštěného Československa). Poslední stroje, které sjely z výrobních linek, tedy přebírali již okupanti (ti se ostatně zmocnili prakticky všech strojů, které se nacházely ve výzbroji našeho vojenského letectva).

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

K 1. září 1938 bylo ve stavu Československého letectva 326 Avií, počty ale rychle rostly, do 16. září bylo přijato do služby 18 ks Avií Bk-534 (se 3 kulomety) a poslední B-534, ve službě k 30. září 1938 bylo tedy nejméně 380 Avií. Podpis Mnichova zpomalil jak výrobu, tak i předávání strojů letectvu, přesto bylo k 10. listopadu 1938 ve stavu už 424 Avií, z toho 54 Avií Bk-534. V březnu 1939 se ve stavu nacházelo celkem 443 Avií B-534 a Bk-534.[2]

Křest ohněm prožily Avie B-534 během pohraničních bojů mezi nově vzniklou Slovenskou republikou a maďarskými vojsky v březnu 1939 na východním Slovensku a na Podkarpatské Rusi. Je ovšem nutno zdůraznit, že dodnes často opakované tvrzení o slabosti našich Avií, které se mělo údajně projevit při střetnutí s maďarskými Fiaty CR.32, se nezakládá na seriózním hodnocení; sice je skutečností, že tyto naše stroje utrpěly ztráty, ale to nebylo způsobeno nízkými výkony ani špatnou konstrukcí či nedostatky ve výstroji, nýbrže podmínkami při konkrétních bojových střetnutích — patrně nejčastěji uváděný případ boje z odpoledne 24. března 1939 sice skončil ztrátou dvou B-534, ale v tomto (takřka vždy záporně hodnoceném) případě kritikové zapomínají uvést, že tehdy trojice B-534 doprovázela tři stroje Š-328 — a tyto byly napadeny devíti maďarskými stíhačkami… Pochopitelně ovšem boj s přesilou 3÷9 ve prospěch útočníka by dopadl obdobně i u jakéhokoli jiného typu stíhacího letounu. Podrobnosti viz zde:

Větší úspěchy zaznamenaly Avie B-534 při podpoře německého útoku na Polsko, při kterém se jejich bojová činnost soustředila zejména na ochranu střemhlavých bombardérů Ju 87 a na ochranu vlastního vzdušného prostoru. Později během bojů na východní frontě Avie se slovenskými letci pomáhaly německé Luftwaffe mimo ochrany Štuk i jako průzkumné a pozorovací stroje. Vybojovaly při tom 1119 soubojů a zaznamenaly mnoho sestřelů, přičemž samy neutrpěly nijak zvlášť těžké ztráty.

Němci používali početné Avie B-534 pro nejrůznější účely. Zpočátku jich využívali v leteckých školách pro pokračující výcvik stíhačů. Osvědčily se ale i při vlečení zásobovacích kluzáků, například v bojích u Demiansku. Zajímavé byly též německé testy, při kterých byly tři stroje upraveny pro přistávání na letadlové lodi Graf Zeppelin.

78 strojů předali Němci během války Bulharsku. V roce 1943 „zasáhly“ tyto stroje v bulharských barvách proti náletu amerických B-24 Liberator. Američtí letci se tomuto útoku údajně vyhnuli tak, že vystoupali do větší výšky, kde jim B-534 nemohly ublížit. Tato událost jasně ukázala, že dvojplošné Avie byly v té době už dávno za svým zenitem. Jejich nejslavnější doba však měla přijít až během Slovenského národního povstání. Poté, co několik strojů zůstalo ve výzbroji kombinované letky na letišti Tri Duby, je povstalci používali pro podporu pozemních jednotek a pro průzkum. 2. září 1944 zaznamenal slovenský letec František Cyprich poslední registrovaný sestřel pomocí stíhacího dvojplošníku s pevným podvozkem, když napadl a sestřelil neozbrojený Junkers Ju 52/3m 102/1. futárszálito század maďarského letectva.

Díky útěkům slovenských letců do okolních zemí stejně jako válečné kořisti se Avie B-534 dostaly i do SSSR, Rumunska a Maďarska.

Technický popis[editovat | editovat zdroj]

Avia B-534 v Leteckém muzeu Kbely

Avia B-534 je jednomístný, jednomotorový vzpěrový dvojplošník. Kovová kostra trupu, křídel, pevných i pohyblivých ocasních ploch byla částečně potažená duralem, částečně plátnem. Krycí plechy motoru byly duralové. Řadový motor poháněl dvoulistou kovovou vrtuli, která však neměla nastavitelný úhel náběhu. Podvozek byl pevný, hlavní podvozkové nohy byly kapotované, v zadní části trupu byla ostruha nebo kolečko.

Dochované exempláře[editovat | editovat zdroj]

Do současnosti se nedochoval ani jeden exemplář. Avia B-534, která se nachází v hale leteckého muzea Praha-Kbely věnované období první republiky, je rekonstrukcí podle původních výkresů, vzniklou s použitím zachovaných dílů, především podstatné části příhradové konstrukce trupu a motoru.

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

Specifikace (B-534)[editovat | editovat zdroj]

B-534 tzv. 4. provedení — tedy stroje s výzbrojí čtyř synchronizovaných kulometů v trupu, s plně zakrytou pilotní kabinou a dvoulistou kovovou na zemi stavitelnou vrtulí Letov (Hochfeld) Hd-43, jedná se o stroje výr. čísel B-534.174 až B-534.445 (část 2. a celá 3. a 4. objednávka MNO)

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Avia B-534
  • Osádka: 1 (pilot)
  • Rozpětí: 9,40 m
  • Délka: 8,20 m
  • Výška: 3,15 m
  • Nosná plocha: 23,56 m²
  • Plošné zatížení: 90 kg/m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1460 kg
  • Vzletová hmotnost : 2120 kg
  • Pohonná jednotka:12válcový, vidlicový motor Avia nebo ČKD HS 12Ydrs
  • Výkon pohonné jednotky: 625 kW (850 k)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 380-390 km/h (4. provedení údajně v 1000 m až 406 km/h)
  • Dolet: 600 km (verze Bk-534 500 km)
  • Dostup: 10 600 m
  • Stoupavost: 15,0 m/s
  • Poměr výkon/hmotnost: 292 W/kg

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 4 × synchronizované kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm se zásobou 250 (max 300) nábojů na zbraň
  • 6 kusů 10 kg nebo 4 ks 20 kg bomb

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Avia B-534 na slovenské Wikipedii.

  1. *Zbyněk Válka – Stíhací letadla 1939/45 Itálie, Francie, SSR, Československo, Polsko, Holandsko, Švédsko, Austrálie ISBN 80-7198-396-9 (str. 77)
  2. ŠRÁMEK, Pavel. Ve stínu Mnichova. Praha : Mladá fronta, 2008. 160 s. ISBN 978-80-204-1848-7. Kapitola Stav výzbroje československé armády v březnu 1939, s. 146.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Avia B-534 ve Wikimedia Commons