Iljušin Il-10

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Il-10
Určení bitevní letoun
Výrobce Iljušin, Avia
První let 18. dubna 1944
Zařazeno 1944
Vyřazeno 1962 (Československo)
Uživatel Sovětské letectvo
Československé letectvo
Polsko
Výroba 1944-1954[1]
Vyrobeno kusů 6 166 (4 966 Il-10 + 1 200 B-33)[1]

Iljušin Il-10 (kód NATO "Beast"[2]) byl sovětský bitevní letoun který vycházel z koncepce svého předchůdce Il-2. Změny spočívaly zejména v lepších parametrech a odstranění vad, které měl Il-2.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Bitevník Il- 10 byl vyvíjen v Iljušinově konstrukční kanceláři od roku 1943. Prototyp byl zalétán v dubnu roku 1944 Vladimirem Kokkinakim a vybaven novým motorem Mikulin AM-42. Pozornost byla soustředěna na aerodynamické a technologické zpracování, zlepšení manévrovatelnosti stroje. Vznikl tak na svoji dobu velmi moderní bitevní letoun s vysokými výkony a vynikající výzbrojí. Další státní zkoušky pak létal A. K. Dolgov a zdárně je ukončil 9. června, v srpnu bylo rozhodnuto o sériové výrobě. Od října běžela výroba prvních předsériových exemplářů, po nichž následovaly sériové stroje.

Přední část trupu tvořila skořepina z pancéřových plátů o síle 4–8 mm, které byly spojeny 5 mm tlustými duralovými páskami. Tato pancéřová skořepina, která účinně chránila nejdůležitější části letounu proti střelám až do ráže 12,7 mm, nahradila zároveň nosnou konstrukci a potah přídě trupu. Silně pancéřovaná byla i kabina pro dva členy posádky.

První sériový stroj vzlétl 27. září 1944, do konce roku 1944 bylo postaveno 99 letadel Il-10. Postupem času docházelo k jejich postupné modernizaci, přičemž stroje v různých variantách se vyráběly dále i po ukončení 2. světové války.

Koncem léta roku 1950 byly do Československa importovány první originální Il-10, kterých bylo celkem dodáno minimálně 80 kusů. Roku 1951 převzal licenci československý podnik Avia, který v letech 19511955 vyprodukoval kolem 1200 ks pod označením Avia B-33 nebo CB-33 (školní verze s dvojím řízením Il-10UT). První vyrobený stroj B-33 (výr. č. 1073, V-27) s originální sovětskou pohonnou jednotkou M-42, zalétl dne 26. prosince 1951 pilot Kříž s mechanikem Sýkorou. 8. ledna 1952 byl předán do Leteckého výzkumného ústavu. Druhý vyrobený B-33 (výr. č. 1074) měl již československý licenční motor M-42 a byl zalétán 13. května 1952 štábním kapitánem V. Skálou. Rozběhla se tak výroba letounů 1. série.

Originální Il-10 i licenční B-33, přezdívané v ČSSR „Kombajn“, se nejprve staly součástí výzbroje 30. bitevního leteckého pluku. Posledním zaznamenaným letem B-33 v Československu vykonala osádka důstojníků Š. Antala a J. Máje 26. dubna 1962.

Celkem bylo vyrobeno 6226 ks všech typů.

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

Letouny Il-10 se dostaly k jednotkám až v samém závěru Velké vlastenecké války. Nejdříve byly dodávány výcvikovým jednotkám a od března 1945 byly nasazeny v závěrečných bojových operacích.

V srpnu 1945 zasáhly do bojů proti Japoncům, na straně Severní Koreje se účastnily od začátku roku 1950 korejské války.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Iljušin Il-10 - Avia B-33 (Muzeum polského letectví v Krakově)
  • Charakteristika: bitevní letoun
  • Osádka: 2 osoby (pilot, střelec-radista)
  • Pohon: pístový dvanáctiválec Mikulin AM-42 o výkonu 2000 k
  • Rozpětí: 13,4 m
  • Délka: 11,12 m
  • Výška: 4,10 m
  • Vlastní hmotnost: 4 675 kg
  • Vzletová hmotnost: 6537 kg
  • Cestovní rychlost: 500 km/h
  • Maximální rychlost: 600 km/h
  • Dostupnost: 4000 m
  • Dolet: 830 km (při plném vyzbrojení zhruba polovinu)
  • Výzbroj: 4× 23mm kanon VJa v křídlech (nebo 2× 23mm + 2× kulomet ŠKAS ráže 7,62 mm), 1× 12,7mm kulomet UBT nebo 1× 20mm kanón B-20T ve věži zadního střelce, až 700 kg pum AO, ZAB, nebo PTAB a 4–8 neřízených raket RO-82, nebo RO-132.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b Michulec 1999, p. 27.
  2. Gunston 1995, p.108.

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Iljušin Il-10 ve Wikimedia Commons

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GENF, S. A.. Encyklopedie letadel. 1. vyd. Ivanka pri Dunaji : Slovo, 1998. ISBN 80-85711-35-4. S. 26 a 27.  
  • NICCOLI, Riccardo. Letadla Nejvýznamější současné i historické typy. Praha : Ikar, 2001. 224 s. ISBN 80-242-0651-x.  
  • ŠOREL, Václav; VELC, Jaroslav. Letadla československých pilotů I. Praha : Albatros, 1979. 432 s.