Iljušin Il-18

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Il-18
Určení dopravní letoun
Výrobce Iljušin
První let 4. července 1957
Charakter Několik ve službě
Uživatel Aeroflot
Sovětské letectvo
Air Koryo
Výroba 1959-78
Vyrobeno kusů nad 850 ks
Varianty Iljušin Il-38

Iljušin Il-18 (V kódu NATO "Coot") je sovětský víceúčelový turbovrtulový letoun z poloviny 50. let 20. století.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Nákres

Il-18 vznikl dle požadavků sovětské státní letecké společnosti Aeroflot na letoun pro přepravu osob i pro přepravu nákladů a vojenské účely. Konstruktér Sergej Iljušin však upřednostňoval dopravní letoun, který by měl ekonomičtější provoz. Výsledkem konstrukčních prací byl dolnokřídlý letoun s turbovrtulovými motory, který poprvé vzlétl 4. července 1957. Od roku 1959 začal stroj létat na linkách Moskva - Soči a Moskva - Almaty; postupně začaly Il-18 létat i na několika vnitrostátních i mezinárodních linkách SSSR.

Letouny Il-18 sloužily u všech leteckých společností bývalého socialistického tábora, ve velkém množství a po dlouhou dobu. Od začátku 60. let létaly iu Československých aerolinií. ČSA používaly Il-18 na vnitrostátních linkách (zejména do Bratislavy, Košic a Popradu), na linkách po Evropě, na linkách do Africe, na Blízký východ a jistý čas i na dálkové lince do Havany, kam létaly Il-18 verze D. Linka do Havany měla mezipřistání v irském Shannonu a v kanadském Ganderu. Brzy však byly Il-18D na této lince nahrazeny letadly Il-62. Poslední Il-18 vyřadily ČSA až v roce 1990.

Il-18 byl vyráběn v několika typových verzích s různou kapacitou cestujících a nákladu a byl vyvážen do mnoha zemí světa. Celkem bylo vyrobeno přes 850 kusů a mnohé z Il-18 létají ještě dnes. Existovala i armádní verze značená Il-20 Coot, která sloužila jako radarem vybavený letoun včasné výstrahy.

IL-18 ve službách ČSA [1] [2][editovat | editovat zdroj]

Verze Registrace Jméno letadla Počet sedadel U ČSA od – do Původ a další osud
IL-18B OK-NAA "Ostrava"
později "Piešťany"
84 08. 01. 1960 – 28. 02. 1979 Původně u Aeroflotu jako CCCP-75703. 02. 01. 1977 srážka s Tupolevem Tu-134A (OK-CFD) na letišti Praha-Ruzyně, 08. 03. 1979 prodán do kbelského muzea, kde je dodnes.
IL-18B OK-NAB "Košice" 84 08. 01. 1960 – 28. 07. 1976 Původně nové. 28. 07. 1976 zničen při havárii v Bratislavě, letadlo minulo přistávací dráhu a spadlo do jezera Zlaté písky, 76 lidí zahynulo, 3 lidé přežili se zraněními.
IL-18V OK-OAC "Sliač" 90–110 31. 05. 1960 – 30. 05. 1980 Původně nové. Sešrotováno 19. - 20. 11. 1984 při zkouškách Semtexu.
IL-18V OK-OAD neznámé 90–110 31. 05. 1960 – 28. 03. 1961 Původně nové. Letadlo se víceméně rozpadlo v letové hladině nad Norimberkem. Stroj letěl na lince OK511 Praha - Curych - Rabat - Dakar - Conakry. Vznikly různé spekulace, včetně možnosti sestřelení, tato nehoda však nebyla nikdy uspokojivě vyšetřena.
IL-18V OK-PAE "Karlovy Vary" 90–110 22. 04. 1961 – 18. 05. 1980 Původně nové. Od 17. 03. 1982 bylo letadlo umístěno u autokempu na Seči, nyní je stroj v Zruči u Plzně (v soukromém Air Parku).
IL-18V OK-PAF neznámé 90–110 22. 04. 1961 – 11. 07. 1961 Původně nové. 11. 07. 1961 letěl tento stroj na stejné lince jako 28. 03. 1961 letadlo IL-18V (OK-OAD). Kvůli husté mlze v Rabatu přistávalo letadlo na letišti v Casablance, kde však nebylo také nejpříznivější počasí. Po prvním průletu v 150 metrech letadlo opakovalo přiblížení, při kterém zachytilo o vedení vysokého napětí a havarovalo.
IL-18V OK-PAG "Vysoké Tatry" 90–110 04. 01. 1962 – 21. 02. 1980 Původně nové. Letadlo sloužilo od 25. 05. 1982 jako restaurace v Slušovicích. Později bylo převezeno a provozováno jako restaurace u ZOO v obci Lešná (nedaleko Zlína). Nakonec bylo letadlo několik let k vidění rozebráné a zdevastované na pozemku kovošrotu v nedaleké obci Ostrata.
IL-18V OK-PAH "Mariánské Lázně" 90–110 04. 01. 1962 – 31. 10. 1979 Původně nové. V roce 1981 bylo letadlo odkoupeno Filmovým studiem Barrandov, 27. - 28. 08. upravené trhavinou pro účely natáčení seriálu Sanitka, pak byl stroj zlikvidován.
IL-18D OK-WAI neznámé 65–120 19. 05. 1967 – 05. 09. 1967 Původně nové. 05. 09. 1967 letělo letadlo na lince OK523 Praha - Shannon - Gander - Havana. Po startu z letiště v Ganderu stroj havaroval. O příčině panují dohady, posádka pravděpodobně brzy zatáhla vztlakové klapky a došlo ke klesání letadla a nárazu do země.
IL-18D OK-WAJ "Poděbrady" 65–120 21. 07. 1967 – 25. 10. 1984 Původně u Aeroflotu jako CCCP-75451. Od 17. 09. 1986 slouží jako restaurace nedaleko Bakova nad Jizerou. Později byl stroj několik let nevyužívaný a chátral, od prosince 2006 je však opět v provozu. V roce 2011 dostal nový nátěr propagující nápoj Kofola.
IL-18E OK-PAI nemělo 120 21. 01. 1977 – 15. 12. 1989 Letadlo nejprve (v letech 1962 - 1977) sloužilo u vládní letky jako OK-BYP. Po skončení služby u ČSA přelétl stroj 29. 01. 1990 do Norimberku, což byl zároveň poslední let Il-18 u ČSA. Zde měl být stroj sešrotován, ale nakonec skončil v muzeu v Sinsheimu, kde je dodnes.
IL-18D OK-VAF nemělo 65–120 31. 12. 1977 – 19. 01. 1990 Letadlo nejprve (v letech 1966 - 1977) sloužilo u vládní letky jako OK-BYZ. Po skončení služby u ČSA přeletěl stroj do Norimberku, kde sloužil jako trenažér hasičů.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Iľjušin Il-18B (OK-NAB) v barvách Československých aerolinií
Iljušin Il-18V společnosti Malév na letišti Arlanda ve Stockholmu, duben 1972
Iľjušin Il-18D společnosti TAROM na letišti v Manchesteru, červen 1988
Vyřazený Iljušin Il-18D (v letech 1967–1984 sloužil u ČSA s imatr. zn. OK-WAJ), který od roku 1986 slouží jako restaurace nedaleko Bakova nad Jizerou
Iljušin Il-18E (OK-PAI) Československých aerolinií v muzeu v německém Sinsheimu

IL-18V[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 5
  • Počet sedadel: 90-110
  • Pohonná jednotka: 4 × turbovrtulový motor Ivčenko AI-20K, každý o výkonu 2 942 kW (4 000 k)
  • Rozpětí: 37,42 m
  • Délka: 35,90 m
  • Výška: 10,17 m
  • Plocha křídel: 140 m2
  • Hmotnost prázdného letadla: 34 500kg
  • Max. vzletová hmotnost: 61 200kg
  • Cestovní rychlost: 600 km/h
  • Dostup: 10 000 m
  • Dolet: 4 270 km
    • Maximální dolet: 4 800 km

IL-18D[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 5
  • Počet sedadel: 65 - 120
  • Pohonná jednotka: 4 × turbovrtulový motor Ivčenko AI-20M, každý o výkonu 3 125 kW (4 250 k)
  • Rozpětí: 37,42 m
  • Délka: 35,90 m
  • Výška: 10,17 m
  • Plocha křídel: 140m2
  • Hmotnost prázdného letadla: 35 000kg
  • Max. vzletová hmotnost: 64 000kg
  • Cestovní rychlost: 625 km/h
  • Dostup: 12 500 m
  • Dolet: 5 300 m
    • Maximální dolet: 6500 km

IL-18E[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 5
  • Počet sedadel: 120
  • Pohonná jednotka: 4 × turbovrtulový motor Ivčenko AI-20M, každý o výkonu 3 125 kW (4 250 k)
  • Rozpětí: 37,42 m
  • Délka: 35,90 m
  • Výška:10,17 m
  • Plocha křídel: 140m2
  • Hmotnost prázdného letadla: 35 000kg
  • Max. vzletová hmotnost: 64 000kg
  • Cestovní rychlost: 625 km/h
  • Dostup: 12 500 m
  • Dolet: 4 400 km
    • Maximální dolet: 5200 km

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://www.planes.cz/lite/fil8.php
  2. http://cs.wikipedia.org/wiki/Restaurace_z_vyřazených_dopravních_letadel

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu