Jermolajev Jer-2

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jermolajev Je-2
Bombardovací letadlo Je-2
Bombardovací letadlo Je-2
Určení bombardovací letoun
Výrobce Státní letecký průmysl
Šéfkonstruktér Jermolajev
První let 1940
Zařazeno 1940
Vyřazeno 1947
Uživatel SSSR
Vyrobeno kusů 430
Nákres Jer-2

8. srpna 1941 podnikla skupina sovětských dálkových bombardovacích letadel překvapivý noční útok na Berlín. Většinu z nich tvořily IIjušiny Il-4, část formace tvořily méně známé dvoumotorové bombardéry Jermolajev Jer-2 konstruktéra V. G. Jermolajeva.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V jarních měsících roku 1936 došlo k zalétání prototypu dopravního dvanáctimístného stroje Stal-7 se dvěma pístovými vidlicovými motory M-100, který dosahoval rychlosti 450 km/h. I jeho další letové vlastnosti byly na velmi dobré úrovni, což zaujalo Stalina, který přikázal letoun přepracovat na dálkový bombardér. Vzhledem k tomu, že hlavní konstruktér typu Stal-7 Robert Ludovigovič Bartini byl roku 1938 zatčen, pokračoval ve vývoji stroje Vladimir Grigorovič Jermolajev. Vojenská verze se zcela novým štíhlejším trupem se zasklenou přídí dostala označení DB-240. Její prototyp poháněný zprvu dvanáctiválci M-103 poprvé vzlétl v červnu 1940. Později stroj obdržel motory M-105 o výkonu 772 kW. V důsledku toho, že šlo o stroj prosazovaný samotným Stalinem, začala již v říjnu ve Voroněži jeho sériová výroba. Až do evakuace na podzim roku 1941 se tam vyrobilo 128 kusů těchto bombardérů, přejmenovaných mezitím na Jer-2. V létech 1943/44 se stavěly v novém závodě na Sibiři stále menší série s motory AČ-30B po 1103 kW, ale do bojů jich zasáhlo již velmi málo. Letouny měly zesílený podvozek, zvětšeny svislé ocasní plochy a motory byly posunuty dále od trupu.

Koncem roku 1944 vznikla nová verze s motory AČ-30B pro speciální dálkovou dopravu osob Jermolajev Jer-2 ON (Osobovo Naznačenija). Střední část trupu byla rozšířena pro osmnáct cestujících ve dvou odděleních, příďové zasklení bylo technologicky zjednodušeno.

Poslední Jer-2 v SSSR dolétal v roce 1947.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Charakteristika: dvoumotorový bombardér
  • Pohonná jednotka: dva motory Klimov M-105 (max. výkon 1100 k), během roku 1942 se zkoušely varianty Jer-2 s motory AM-35 (jeden kus) a Mikulin AM-37 (pět kusů). Drak posloužil také k testům třířadých osmnáctiválců M-120 a čtyřiadvacetiválců do X MB-100. Dalšími zkušebními pohonnými jednotkami byly naftové motory M-30, M-40 a AČ-30 konstruktéra Čaromského.
  • Výzbroj: dva kulomety ráže 7,62, jeden kulomet ráže 12,7 mm, později různé obměny
  • Nosnost pum: optimální nosnost činila 1000 kg, letoun mohl nést až 5000 kg pum, ale docházelo k podstatnému snížení doletu.
  • Rozpětí: 21,8 m
  • Délka: 14,82 m
  • Nosná plocha: 72,10 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 12 340 kg
  • Vzletová hmotnost: 14 500 kg
  • Maximální rychlost: 500 km/h
  • Cestovní rychlost: 330–455 km/h (dle typu)
  • Praktický dostup: 7700 m
  • Dolet: 4100 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]