Polikarpov R-5

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Polikarpov R-5
Polikarpov R-5
Polikarpov R-5
Určenílehký bombardovací a průzkumný letoun
VýrobceZávod č. 1 státního leteckého průmyslu SSSR
ŠéfkonstruktérNikolaj Nikolajevič Polikarpov
První letpodzim 1928
Zařazeno1930
Vyřazeno1944
UživatelSovětské letectvo
Aeroflot, Letectvo Španělské republiky, Írán
Vyrobeno kusů4995
Další vývojPolikarpov R-Z
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Polikarpov R-5 byl sovětský dvoumístný jednomotorový dvouplošník smíšené konstrukce s odkrytými prostory osádky a pevným podvozkem.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Byl zkonstruován ve 20. letech 20. století, prototyp vzlétl na podzim roku 1928, do výzbroje Rudé armády byl zaveden roku 1930. Snaha o zvýšení výkonu sériových strojů vedla ke konstrukci typu R-5SSS (skorostnoj, skoropodjemnyj, skorostrelnyj). Letoun měl instalovanou výkonnější pohonnou jednotku M-17F o 526 kW a četná aerodynamická zlepšení. Podvozková kola byla kapotovaná, zaprofilováno bylo kování vzpěr a výztuh křídla. Novou hlavňovou výzbroj tvořily kulomety ŠKAS. Vyrobeno bylo přibližně 100 kusů, které měly až o 30 km/h vyšší rychlost a zvětšený dostup o 2000 m oproti základním R-5.

Nasazení[editovat | editovat zdroj]

Za druhé světové války byl již naprosto zastaralý, avšak stále sloužil jako spojovací letoun a jako součást výzbroje vojskového letectva. Traduje se, že 17. září 1939 se stal prvním sovětským letadlem, které se podařilo sestřelit bránícímu se polskému letectvu.

Specifikace (R-5)[editovat | editovat zdroj]

Polikarpov R-5 v leteckém muzeu Monino

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 2
  • Rozpětí: 15,3 m
  • Délka: 10,56 m
  • Výška: 2,6 m
  • Nosná plocha: 50,2 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1969 kg
  • Vzletová hmotnost: 2804 kg
  • Pohonná jednotka: 1 × dvanáctiválcový vidlicový motor Mikulin M-17B o výkonu 500 kW

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 228 km/h
  • Dostup: 6400 m
  • Dolet: 800 km

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠNAJDR, Miroslav. Operace Barbarossa. Letecká válka 22. června 1941. Praha: Votobia, 2003. 236 s. ISBN 80-7220-148-4. 
  • NĚMEČEK, Václav. Vojenská letadla 2. Praha: Naše vojsko, 1990. 240 s. ISBN 80-206-0116-3. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]