Nikolaj Nikolajevič Polikarpov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Nikolajevič Polikarpov

Nikolaj Nikolajevič Polikarpov (rusky Николай Николаевич Поликарпов 8. června 189230. července 1944) byl sovětský letecký konstruktér.

Život[editovat | editovat zdroj]

Po absolvování gymnázia ve městě Orel studoval v Sankt-Petěrburgu na Polytechnickém institutu mechaniku, konstrukci lodí a letadel. Po získání diplomu v roce 1916 nastoupil do místní továrny zabývající se stavbou lodí a letadel.

V březnu 1918 přešel do Moskvy na centrální správu vojenského letectva, kde byl zodpovědný za zavádění letadel do sériové výroby a výstavbu nových továren k jejich výrobě.

Od srpna toho roku přešel do továrny Dux, která byla v té době největší sovětskou společností vyrábějící letadla. Zde zodpovídal za konstrukci a zkoušky materiálů. Koncem roku byl letoun Dux R-1 (přestavba stroje De Havilland D.H.4) připraven k létání, avšak chyběly ještě motory.

Polikarpov se v roce 1919 stal členem Technické Komise vojenského letectva a pracoval zde v několika výborech. V lednu převzal Polikarpov konstrukční kancelář vytvořenou z bývalých pracovníků zrušené firmy Dux. Vyvíjela se tu menší verze letounu Dux R-1 vybavená motory Liberty 12. První vlastní konstrukcí byl typ stíhačky Polikarpov I-1, samonosný jednoplošník. Protože Polikarpov nebyl členem komunistické strany, byl za krátký čas této vedoucí funkce zbaven.

V říjnu 1929 byl Polikarpov uvězněn a odsouzen k trestu smrti. Po dvou letech čekání na vykonání rozsudku byl přemístěn do speciálního oddělení designu OGPU (známého jako „Šaraška“) ve věznici Butyrka a rozsudek byl změněn na 10 let nucených prací. V červnu 1931 byl na základě amnestie společně s dalšími odsouzenými propuštěn. V Butyrce společně s Dmitrijem P. Grigorovičem pracoval na vývoji letounu Polikarpov I-5. V dalších letech pracoval i v konstrukční kanceláři Andreje Tupoleva.

Nejznámějšími typy Polikarpovových strojů jsou Polikarpov Po-2 (1927), I-15 a Polikarpov I-16 (1933), první moderní hloubkový stíhač se zatahovatelným podvozkem. Polikarpov se podílel na vývoji téměř 70 různých typů letadel. V roce 1943 se stal profesorem na Centrálním aerodynamickém institutu.

Polikarpov obdržel četná sovětská vyznamenání a ocenění včetně Stalinovy ceny (1941, 1943) a titulu hrdina socialistické práce (1940). Dvakrát získal i Leninův řád. Je po něm pojmenován Pik Polikarpov v Pamíru. Nikolaj Nikolajevič Polikarpov zemřel v roce 1944 na následky rakoviny žaludku.