Jakovlev Jak-7

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jak-7 (UTI-26)
Určení stíhací a bombardovací letadlo
Výrobce Jakovlev
Šéfkonstruktér A. S. Jakovlev
První let 23. července 1940
Zařazeno 1942
Uživatel Sovětské letectvo
Vyrobeno kusů 6 399

Sovětské letadlo Jakovlev Jak-7 je jedním ze strojů, které vznikly během druhé světové války z prototypu I-26. Linie tohoto stroje však byla rozdělena - v první linii vzniklo stíhací letadlo Jak-1 a následně Jak-3, druhá linie se odvíjela od cvičné varianty dvoumístného UTI-26, z níž vznikl Jak-7.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

V září 1941 bylo rozhodnuto evakuovat hlavní závod, který vyráběl letadla Jak-1 z Moskvy na Ural do Kamensku Uralského. V té době vázly dodávky stíhaček Jak-1 z továren na Sibiři, proto bylo rozhodnuto, že se pro bojové účely využijí i dvoumístné cvičné stroje UTI-26, které byly přejmenovány na Jak-7U. Školili se na nich i francouzští letci z pluku Normandie-Němen. Na podzim roku 1941 byly tyto letouny modifikovány na jednomístné prostě tak, že byl zadní pilotní prostor zakryt neprůhledným materiálem a byla instalována plná výzbroj, jako u Jaků-1. Od této chvíle se robustnější Jak-7 vyvíjel jako dálková stíhačka. V roce 1942 začalo docházet k úpravám, při níž vzrostla rychlost na 610 km/h a dolet na 830 km. K boji proti tankům byl určen model Jak-7T vyzbrojený 37 mm kanonem P-37. Výškový stíhací letoun Jak-7MPVO byl určený proti vysoko létajícím průzkumným strojům. Kabina byla přetlaková a měla rozšířené přístrojové vybavení. Obě verze se stavěly v malých sériích. Křídla s kovovými nosníky, které umožnily instalovat zvětšené palivové nádrže obdržela varianta Jak-7DI. Upraven byl také kryt kabiny, aby se zlepšil výhled pilota dozadu. Po dalších úpravách bylo označení změněno na Jak-9. Jak-7PVRD byl pokusný Jak-7V vybavený pod křídly dvěma náporovými motory Merkulov DM-4C a do draku jednoho letounu Jak-7DI byl v roce 1942 vestavěn dvouhvězdicový čtrnáctiválec Švecov M-82. Tento prototyp byl tedy označen Jak-7M-82 a poprvé vzlétl s pilotem P.J.Fedrovim 28. února 1942. Výzbroj tvořily dva kanóny ŠVAK ráže 20 mm v křídle a jeden synchronizovaný kulomet UBS ráže 12,7 mm na levém boku přídě trupu. Stroj dosahoval max. rychlosti 571 km/h, dostup 10 000 m.

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

LET C-11 upravený na vzhled Jaku-7, Lakeland, Florida, duben 2007
  • Charakteristika: jednomístné stíhací a bombardovací letadlo.
  • Pohonná jednotka: dvouřadý dvanáctiválcový motor Klimov VK-105PF o výkonu 927 kW.
  • Výzbroj: kanón ŠVAK MP-20 ráže 20 mm střílející osou vrtule a dva kulomety UB ráže 12,7 mm nad motorem, případně dvě 100 kg pumy nebo šest raket RS-82 ráže 82 mm na závěsnících pod křídlem
  • Rozpětí: 10,00 m
  • Délka: 8,47 m
  • Nosná plocha: 17,15 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 2 480 kg
  • Vzletová hmotnost: 3 010 kg
  • Maximální rychlost: 610 km/h
  • Dostup: 10 200 m
  • Dolet: 830 km

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zbyněk Válka, Stíhací letadla