Jakovlev Jak-17

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jakovlev Jak-17
Jak-17 ČSLA, Letecké muzeum Kbely
Jak-17 ČSLA, Letecké muzeum Kbely
Určení stíhací letoun
Výrobce Jakovlev
První let červen 1947
Zařazeno 1948
Vyřazeno počátek 60. let
Uživatel SSSR
Výroba 1948-1949
Vyrobeno kusů 430 ks
Cvičný Jak-17UTI, Polské letecké muzeu Krakow

Jakovlev Jak-17 (rusky: Як-17, americké špionáži původně znám jako Type-16, v kódu NATO Feather) byl jeden z prvních sovětských proudových stíhacích letounů. Byl odvozen ze svého předchůdce Jaku-15.

Jak-17 byl vyvinut v roce 1947. Prototyp označený Jak-15U, konvertovaný z Jaku-15, poprvé vzlétl v červnu 1947. Nejviditelnějším rozdílem byl nový příďový podvozek. Méně viditelnou změnou oproti dřevěnému Jaku-15 byl vyšší podíl kovů v konstrukci. V březnu 1948 byl vydán příkaz k sériové výrobě a označení bylo změněno na Jak-17. Nový typ byl poprvé představen veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Vyráběny byly pouze dvě varianty: jednomístný stíhač Jak-17 a dvoumístný cvičný letoun Jak-17UTI. Celkem bylo v letech 1948 až 1949 vyrobeno 430 kusů.

Jak-17 jako jeden z prvních sovětských proudových letounů trpěl mnoha neduhy, mezi něž patřila relativně nízká rychlost a dolet a nespolehlivý motor (založený na německém motoru Junkers Jumo 004) s komplikovaným startem. Na druhou stranu jeho ovládání bylo velmi jednoduché a podobné ovládání rozšířených pístových stíhačů Jak-3 a Jak-9, díky čemuž byl skvělým přechodovým typem na novou proudovou techniku.

Varianty[editovat | editovat zdroj]

  • Jak-17UTI (Type-26/Magnet) (také známý jako Jak-17V) – dvousedadlová cvičné verze poprvé představená veřejnosti v roce 1949 na Sovětském leteckém dni v Tušinu. Kanóny byly u této varianty odstraněny a nahrazeny kulometem UBS ráže 12,7 mm.
Jak-17, Letecké muzeu Monino

Uživatelé[editovat | editovat zdroj]

  • Čína Čína
  • Československo Československo: byl zkoušen 1 stroj (výrobní číslo IS-10001) pod označením S-100.[1]
  • Polsko Polsko: používalo 3 Jaky-17 a 1 Jak-17UTI od roku 1950. Ze služby byly vyřazeny v roce 1955. Poslední Jak-17 s civilním označením SP-GLM byl používán při testování v letech 19571960.
  • Rumunsko Rumunsko
  • SSSR Sovětský svaz: Používal Jaky-17 od roku 1948 do začátku 50. let.

Specifikace (Jak-17)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1 pilot
  • Rozpětí: 9,20 m
  • Délka: 8,70 m
  • Výška: 2,30 m
  • Nosná plocha: 14,9 m²
  • Hmotnost prázdného stroje: 2081 kg
  • Vzletová hmotnost : 2890 kg
  • Max. vzletová hmotnost : 3240 kg
  • Pohonná jednotka:proudový motor Tumanskij RD-10 A
  • Tah pohonné jednotky: 8,9 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 748 km/h
  • Dolet: 395 km
  • Dostup: 12 750 m
  • Stoupavost: 12 m/s

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yakovlev Yak-17 na anglické Wikipedii.

  1. Letecké muzeum Kbely - Jakovlev Jak-17

Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]