Jakovlev Jak-25

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jak-25
Jakovlev Jak-25 ze sbírek moninského muzea
Jakovlev Jak-25 ze sbírek moninského muzea
Určení noční stíhací a průzkumný letoun
Výrobce Jakovlev
První let 19. června 1952
Zařazeno 1955
Vyřazeno 1967
Uživatel Sovětské letectvo
Vojska protivzdušné obrany
Vyrobeno kusů 483 + 155

Jakovlev Jak-25 (kód NATO "Flashlight-A/Mandrake") byl dvoumotorový dvoumístný noční stíhač a průzkumný letoun s výkonným radiolokátorem a šípovým křídlem. Počátky vývoje spadají do roku 1950 a první prototyp stroje označeného jako Jak-120 vzlétl 19. června 1952 pilotován S. N. Anochinem.

Do konce roku 1952 byly v prototypových dílnách postaveny další tři kusy Jaku 120 s úplnou radiolokační výstrojí Torij, motory Mikulin AM-5 s osovým kompresorem a výzbrojí dvojicí kanónú ráže 37 mm. Pro státní zkoušky z přelomu let 1952-53 byl plně vybaven i první prototyp a na jaře 1953 se plně rozběhla sériová výroba. Po cca. dvaceti vyrobených strojích v polovině roku 1953 byl zabudován dokonalejší radiolokátor RP-3 Koršun s účinným dosahem 20 km a nové proudové turbokompresorové pohonné jednotky Tumanskij RD-9 s tahem 25,7 kN při vzletovém režimu.

Typové označení těchto letounů se změnilo na Jak-25. Do výzbroje vybraných jednotek sovětské armády se Jak-120 a Jak-25 dostal roku 1953 k vypracování bojové taktiky a metodik přeškolování osádek. Některé stroje z počáteční série s motory AM-5 byly mezitím přestavěny na cvičné s dvojím řízením označené UJak-120. Od jara 1954 držely již první jednotky s letouny Jak-25 bojovou pohotovost 24 hodin denně za každého počasí v blízkosti severních hranic SSSR proti strojům Boeing B-47 Stratojet. Stroj byl vyráběn v různých obměnách v celkovém množství 638 kusů. Letouny Jak-25, Jak-25RD a Jak-27R jsou dochované jako exponáty v leteckém muzeu v Moninu u Moskvy.

Verze letounu[editovat | editovat zdroj]

  • Jak-25 Flashlight - základní verze s motory Mikulin AM-5.
  • Jak-25B - bombardovací varianta s jednomístnou kabinou pilota, radiolokátor nahradila prosklená příď pro navigátora/bombometčíka. Hlavňová výzbroj obsahovala jeden kanón NR-30 ráže 30 mm.
  • Jak-25M - verze s radiolokátorem RP-6 Sokol, vylepšenými motory AM-5A, větší zásobou paliva a tlumiči nárazu pro kanóny.
  • Jak-25MG - stroje vybavené systémem Gorizont-1 pro navádění pozemním střediskem.
  • Jak-25K - verze bez kanónové výzbroje, ale s radiolokátorem Izumrud a naváděnými střelami RS-1U (AA-1 Alkali).
  • Jak-25L - létající laboratoř pro různé testy včetně zkoušek katapultovacího sedadla.
  • Jak-25R - prototyp této varianty nesl označení Jak-125. Tato verze plnila úkoly jako průzkumný frontový letoun, v prosklené přídi bez radiolokátoru měl stanoviště pozorovatel/navigátor. Výzbroj tvořil opět jeden kanón NR-30.
  • Jak-25RV Mandrake - výškový průzkumný jednomístný letoun s přímým štíhlým křídlem o rozpětí 22 m s motory bez přídavného spalování.
  • Jak-25RRV - typ vybavený speciálními senzory pro monitorování radioaktivity.
  • Jak-25RM - verze pro námořní průzkum.
  • Jak-25MŠ/RV-II - bezpilotní letadlo pro nácvik stíhačů.
  • Jak-25N - vyvíjená varianta bombardéru pro nesení taktické jaderné pumy, nikdy nezavedená do výzbroje.
  • Jak-27 - verze vybavená pomocným raketovým motorem pro lepší výkony ve velkých výškách.
  • Jak-27V - do služby nikdy nezavedená stíhací verze.
  • Jak-27R Mangrove - průzkumná verze odvozená z typu Jak-27 se zasklenou přídí s motory RD-9B s přídavným spalováním.

Specifikace (Jak-25)[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Jak 25.svg
  • Posádka: 2
  • Rozpětí: 10,94 m
  • Délka: 15,67 m
  • Výška: 4,4 m
  • Nosná plocha: 28,94 m2
  • Hmotnost prázdného stroje: 5 675 kg
  • Max. vzletová hmotnost: 9 450 kg
  • Pohon: 2× proudový motor Mikulin AM-5 (RD-5A)
    • Tah motoru: 23 kN

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 1 090 km/h
  • Dostup: 15 200 m
  • Dolet: 2 700 km
  • Stoupavost: 30 m/s
  • Plošné zatížení: 327 kg/m²

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • 2× kanon Nudelman NL-37 ráže 37 mm (50 střel na zbraň)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu