Náporový motor

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jednoduché schéma s rychlostmi průtoku v machově čísle

Náporový motor (ramjet) je nejjednodušším typem reaktivního motoru. Je tvořen zužující se trubkou, na obou koncích otevřenou. Vzduch do motoru vstupuje rychlostí letu, kde se poté jeho rychlost sníží, čímž naroste tlak. Při průchodu spalovacím prostorem se do stlačeného vzduchu přidá palivo, čímž se uvolní tepelná energie a teplota spalin pak prudce naroste; spaliny pak vysokou rychlostí unikají zužující se tryskou. Nevýhodou je, že nemůže pracovat za klidu a musí se na potřebnou pracovní rychlost patřičně urychlit. Největší účinnosti dosahuje při vysokých rychlostech, tak okolo 3 Ma. Dalším typem podobného motoru je náporový motor s nadzvukovým spalováním - Scramjet.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Náporový motor vynalezl v roce 1907 René Lorin a v roce 1908 si ho nechal patentovat. V roce 1913 si nechal patentovat druhou, vylepšenou verzi, určenou už pro nadzvukový let. V roce 1915 maďarský vynálezce Albert Fonó vymyslel řešení pro dělostřelectvo, které chtělo střílet těžké projektily z lehkých zbraní. Základem úspěchu se stal projektil, poháněný ramjetem s pohonnou jednotkou, který se právě díky motoru dal při nižší úsťové rychlosti vystřelit do větší vzdálenosti. Fonó předložil svůj návrh rakousko-uherské armádě, ale návrh byl zamítnut.

SSSR[editovat | editovat zdroj]

Po válce se o tento motor začali zajímat také v Sovětském svazu, roku 1928 představil ramjet Boris Stechkin. Jurij Pobedonostsev, velitel třetí brigády moskevské skupiny GIRD, začal s výzkumem. První motor, GIRD-04, byl navržen Ivanem A. Merkulovem, byl poháněn vodíkem a byl testován roku 1933. Dalším byl GIRD-08, poháněný fosforem. Roku 1939 Merkulov poprvé použil ramjet jako pomocný motor letadla (z názvem DM-1), který ale nevzlétl. Ovšem ještě stejného roku vzlétl upravený Polikarpov I-15 se dvěma motory DM-2. Dva motory DM-4, nainstalované na Jakovlev Jak-7PVRD fighter, se zúčastnily i druhé světové války. Rozběhlo se i několik jiných projektů, ale všechny byly zrušeny.

Německo[editovat | editovat zdroj]

V Německu se roku 1936 Hellmuth Walter postavil zkušební motor na zemní plyn, ten ale nikdy pořádně nefungoval.

USA[editovat | editovat zdroj]

Americké námořnictvo vyvinulo rakety vzduch-vzduch Gorgon. Gordon 4 ramjet byl testován v letech 1948 a 1949, byl navržen na University of Southern California. Motor byl umístěn pod střely.

Francie[editovat | editovat zdroj]

Ve Francii se uchytil Leducuv odkaz, tudíž roku 1949 vzlétl jeden z prvních nadzvukových letounů, Leduc 0.10. V roce 1958 dosáhl Nord 2000 Griffon rychlosti 2 Machů.

Typy[editovat | editovat zdroj]

Ramjety se mohou dělit podle typu paliva, který používají a nebo podle zesilovačů, které jim pomáhají.

Podle typu paliva[editovat | editovat zdroj]

Jeden typ ramjetů funguje na tekutá paliva, většinou uhlovodíková paliva. Druhý typ ramjetů funguje na tuhá paliva, tyto motory jsou ovšem ve fázi testování.

Výhody a nevýhody[editovat | editovat zdroj]

Výhody[editovat | editovat zdroj]

  • není potřeba kompresor na palivo
  • pokud se dostane do pracovní rychlosti (0,5 - 6 Ma), nespotřebovává mnoho paliva

Nevýhody[editovat | editovat zdroj]

  • efektivně pracuje pouze v rozmezí 2 - 4 Ma
  • nepracuje v klidu - potřeba posilovače, který letoun/střelu dovede alespoň k rychlosti 0,5 Ma