Avia B-135

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
B-135
Určení stíhací letoun
Výrobce Avia
Šéfkonstruktér František Novotný
První let 28. září 1938
Uživatel Bulharsko
Vyrobeno kusů 12+1

Avia B-135 byl moderní československý stíhací letoun, pokračovatel letounu Avia B-35. Stroj měl zatahovací podvozek (konečně — počítalo se s ním již pro B-35), takže i s původním motorem dosahoval lepších výkonů, než jeho předchůdce a mohl se stát ekvivalentem německého Bf 109E. Avii B-135 poháněl motor Avia 12 Ycrs, umožňující montáž kanónu v ose vrtule (v Avii licenčně vyráběný Hispano Suiza) o max. výkonu 850 k (625 kW) při 2400 ot/min. Výzbroj sériových letounů měly tvořit dva synchronizované kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm a mezi bloky válců motoru měl být jeden 20mm kanón[pozn. 1] Oerlikon FFS,[pozn. 2] střílející dutou osou vrtule.

Nakonec bylo vedle prototypů vyrobeno pouze dvanáct sériových letounů pro Bulharsko. Ty byly pod označením Av-135.101 až Av-135.112 dokončeny mezi dubnem a zářím 1942 a dodány počátkem roku 1943. K nim bylo dodáno také 35 náhradních motorů. Letouny byly předány stíhací letecké škole na základně Dolna Mitropolja. Bulharsko uvažovalo o sériové výrobě letounu pod označením DAR-11 v továrně DAR v Božurišti poblíž Sofie, ta se ale neuskutečnila.

Dne 30. března 1944 instruktoři stíhací letecké školy kpt. Krasťo Atanasov a fw. Jordan Ferdinandov pilotující Avie 135 dosáhli při obraně proti náletu USAAF na Sofii pravděpodobného[3] sestřelu čtyřmotorového bombardéru, buď typu B-24 Liberator[4] anebo B-17 Flying Fortress,[3] jediného v historii tohoto letounu.

Hlavní technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Osádka: 1
  • Rozpětí: 10,85 m
  • Délka: 8,50 m
  • Výška: 2,60 m
  • Nosná plocha: 17,00 m²
  • Hmotnost prázdného letounu: 1690 kg
  • Vzletová hmotnost: 2380 kg
  • Maximální rychlost: 550 km/h
  • Dostup: 8500 m
  • Dolet: 550 km
  • Motor: Avia 12Ycrs (licence motoru Hispano-Suiza HS 12Y)
  • Výzbroj: 1 kanón ráže 20 mm[pozn. 1], 2 kulomety vz. 30 ráže 7,92 mm

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. a b K instalaci kanónu v sériových strojích nakonec nedošlo.[1]
  2. Konstrukce alternativně umožňovala i zástavbu kanónu Hispano-Suiza HS-404.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BÍLÝ, Miroslav; BERNÁD, Dénes; KUČERA, Pavel. Avia B-35/B-135. Praha : MBI, 2003. ISBN 8086524035. Kapitola Nová doba, nový obchod, s. 70. (čeština/angličtina) 
  2. BÍLÝ, Miroslav; BERNÁD, Dénes; KUČERA, Pavel. Avia B-35/B-135. Praha : MBI, 2003. ISBN 8086524035. Kapitola Avia B-135 z technického pohledu, s. 86. (čeština/angličtina) 
  3. a b BÍLÝ, Miroslav; BERNÁD, Dénes; KUČERA, Pavel. Avia B-35/B-135. Praha : MBI, 2003. ISBN 8086524035. Kapitola Jediný sestřel, s. 76-78. (čeština/angličtina) 
  4. Jiří Rajlich; Jiří Sehnal. Avia Av-135: stíhačka s jediným sestřelem. HPM. 1994, roč. 4, čís. 4, s. 11–16. ISSN 1210-1427.  

Prameny[editovat | editovat zdroj]

  • Jiří Rajlich; Jiří Sehnal. Avia Av-135: stíhačka s jediným sestřelem. Historie a plastikové modelářství. 1994, roč. 4, čís. 4, s. 11–16. ISSN 1210-1427.  
  • BÍLÝ, Miroslav; BERNÁD, Dénes; KUČERA, Pavel. Avia B-35, B-135. Praha : MBI, 2003. 88 s. ISBN 8086524035. (čeština/angličtina)