Letov Š-328

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Letov Š-328
Letov Š-328
Letov Š-328
Určení bombardovací a pozorovací letoun
Výrobce Letov
První let 19. července 1933[1]
Zařazeno 1935
Vyřazeno 1944
Uživatel Československo
Německo, Slovensko, Bulharsko
Výroba 1933 - 1939
Vyrobeno kusů 412

Letov Š-328 byl v předválečném Československu nejrozšířenějším bombardovacím letounem.

Vývoj[editovat | editovat zdroj]

Již v roce 1928 nabídla letecká firma Letov čs. ministerstvu národní obrany (MNO) nový typ průzkumného dvouplošníku Letov Š-28. Kvůli nevyhovujícímu motoru však byla produkce tohoto letadla zamítnuta. Proto došlo k dalším pracím ve vývoji, takže v roce 1931 byl představen letoun Letov Š-128, které byly v počtu čtyř kusů dodány do Estonska pod označením Š-228E. MNO si objednalo 16 kusů, přičemž výkony stroje nebyly nijak valné. Dalším vývojovým typem byl Letov Š-228, který byl představen ve Finsku a v Pobaltí, přičemž Finové požadovali na stroji některé úpravy. 19. července roku 1933 vzlétl další následovník této řady Letov Š-328.1 s motorem Bristol Pegasus II-M2, který byl reakcí na finské připomínky. Z obchodu nakonec sešlo a firma Letov nabídla letadla čs. MNO. Čs. armáda letadla po zkouškách vrátila a požadovala některé úpravy. První sérii těchto letadel si objednala v prosinci 1934 v počtu 62 ks. Letoun měl podle nových specifikací plnit čtyři úlohy: pozorovací, zvědnou, bombardovací a stíhací. Došlo k přepracování jeho konstrukce - byl prodloužen trup, zvětšena plocha směrovky, instalovány čtyři kulomety, kulomet pozorovatele byl zapuštěn. Letouny výrobních čísel 18 až 21 byly opatřeny plováky britské společnosti Short a přeznačeny na vojenské číslování Š-328v.2Š-328v.5. Letouny výrobních čísel 48 až 62 byly vystrojeny pro noční létání a nesly označení Š-328n. Roku 1935 objednalo MNO druhou sérii dalších 75 kusů Š-328. Tyto letouny neměly kulomety v horním křídle, ale měly zvětšenou olejovou nádrž a přídavnou palivovou nádrž v trupu. V další třetí sérii došlo k instalaci závěsníků pro pumy pod křídly, později byly do letadel instalovány silnější motory Walter Pegas III-M2 o startovním výkonu 545 kW (740 k). Celkem bylo vyrobeno 412 kusů letadel Letov Š-328 v sedmi výrobních sériích. Roku 1933 byl předveden další typ Letov Š-428.1 s kapalinou chlazeným dvanáctiválcem Avia Vr-36 s výkonem 478 kW, o který však neprojevila armáda zájem. O rok později vznikl prototyp Letov Š-528.1 (OK-VOE) osazený dvouhvězdicovým čtrnáctiválcem Gnome Rhone Mistral Major 14 Krsd o výkonu 588 kW. Ten si objednalo v počtu 6 ks ministerstvo veřejných prací pro četnické letecké hlídky, ale letadla nakonec skončila u vojenského letectva.[2]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

Letov Š-328 byl víceúčelový dvoumístný jednomotorový dvouplošník s pevným záďovým podvozkem. Do roku 1939 bylo vyrobeno kolem 440 kusů letounů řady Š-28, z toho 412 Š-328. Trup letounu měl celokovovou příhradovou konstrukci z chrommolybdenových trubek. Přední část trupu byla snýtovaná a sešroubovaná, zbytek byl svařovaný. Karosérie měla vršek z duralového plechu a spodek pokrýval plátěný potah. Prostory pilota i pozorovatele/střelce byly otevřené. Křídla měla celokovovou konstrukci, sestávající ze dvou nosníků, žeber, rozpěrných trubek a výztužných drátů. Podvozek byl pevný, záďový o rozchodu 2,6 m. Hlavní podvozek měl pneumatické tlumiče a byl opatřen pneumatickými brzdami. Pohonnou jednotkou letadla byl vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Walter Pegas II-M2 o výkonu 427 kW, popř. silnější Pegas III-M2 o výkonu 545 kW. Motor poháněl dvoulistou dřevěnou vrtuli o průměru 3,55 m.

Výzbroj tvořily dva kulomety vz. 30 (ráže 7,92 mm) ve spodním křídle a pohyblivý dvojkulomet stejné ráže na lafetě Škoda Šu-31, který ovládal pozorovatel/střelec. Výbavu pro bombardování tvořilo zpočátku 6 závěsníků pod dolním křídlem a jeden větší pod trupem. Později se dvojice závěsníků pro těžší pumy objevily i pod křídly, přičemž náklad pum mohl dosáhnout až 500 kg. Pro pozorování byl letoun vybaven ruční kamerou A-I-25 (popř. A-I-34), a pevnou kameru A-II-30 (A-III-30).

Bojové užití[editovat | editovat zdroj]

První sériové letouny Š-328 dostaly smíšené pluky-1. v Praze, 2. v Olomouci a 3. v Piešťanech. V době Mnichovské krize mělo naše letectvo k dispozici celkem 314 letounů Letov Š-328, z toho 227 u operačních letek a 87 kusů se nacházelo ve skladech. Další stroje byly před dokončením. Do boje se Š-328 13. letky prvně dostaly 13. října 1938 na jižním Slovensku v oblasti Berehova, kde Maďaři začali vyvolávat pohraniční šarvátky, které posléze přerostly v nevyhlášenou válku. Po obsazení zbytku republiky 15. března 1939 Němci ukořistili celkem 338 sestavených letounů Letov Š-328 a dalších 20 ve výrobě. Po vyhlášení nezávislosti Slovenského státu (14. března 1939) byly letouny Š-328 dislokované na Slovensku zařazeny do výzbroje slovenského letectva. Jednalo se asi o 70 letadel, další stroje získali Slováci od Němců pro doplnění ztrát, takže jich měli celkem asi 100 ks. 23. a 24. března 1939 byly Š-328 prvně bojově nasazeny proti maďarským jednotkám pronikajícím na východní Slovensko. Slovenští letci se s třiceti svými letouny Letov Š-328, zařazenými u I. perutě pozorovací, zúčastnili i německého vpádu do SSSR, avšak od konce července 1941 byli postupně odesíláni zpět do vlasti. V červnu 1942 byla na východní frontu odeslána pozorovací letka 1 s šesti Š-328, která tam působila do 1943, kromě pozorovacích a spojovacích letů se účastnili i několika náletů proti partyzánům. Dne 29. srpna 1944 vypuklo Slovenské národní povstání, do kterého zasáhly i letouny Letov Š-328 Kombinované letky z letiště Tri Duby, 41. letky z Popradu a jednotky Leteckého parku na letišti Mokraď. Stroje byly používány jako pozorovací, bitevní a bombardovací, přičemž Němcům působily ztráty zejména u pozemního vojska a zásobování. V boji v SNP Šmolíky obvykle nosily jen lehkou výzbroj šesti 20 kg pum nebo čtyř 50 kg, aby byly letouny obratné a bylo možné pumy přesněji shazovat při hloubkových náletech - nálety pod úhlem 30-45° - puma z centrálního závěsníku by poškodila vrtuli. Ukořistěná letadla používaly německé jednotky zejména pro výcvik v pilotních školách, stroje s vybavením pro noční létání sloužily pro kondiční výcvik u nočních stíhacích perutí. Roku 1939 prodali Němci 62 kusů Š-328 carskému Bulharsku, kde dostaly pojmenování „Vrana“. Sloužily jako spojovací a protiponorkové hlídkové.

Specifikace[editovat | editovat zdroj]

Technické údaje[editovat | editovat zdroj]

  • Posádka: 1 pilot, 1 pozorovatel/střelec
  • Délka: 10,36 m
  • Rozpětí: 13,71 m
  • Výška: 3,45 m
  • Plocha křídel: 39,40 m²
  • Plošné zatížení: kg/m²
  • Prázdná hmotnost: 1680 kg
  • Vzletová hmotnost : 2750 kg
  • Pohonná jednotka: 1× vzduchem chlazený hvězdicový devítiválec Walter Pegas II-M2 nebo Pegas III-M2
  • Výkon pohonné jednotky: 427 kW (Pegas II-M2) nebo 545 kW (Pegas III-M2)

Výkony[editovat | editovat zdroj]

  • Maximální rychlost: 328 km/h
  • Cestovní rychlost: 250 km/h
  • Dolet: 1280 km
  • Dostup: 7200 m
  • Stoupavost: m/min
  • Poměr výkon/hmotnost: kW/kg

Výzbroj[editovat | editovat zdroj]

  • kulomet vz. 30 ráže 7,92 mm ve spodním křídle (400 nábojů na zbraň)
  • pohyblivý dvojkulomet ráže 7,92 mm na lafetě Škoda Šu-31 (12 bubnových zásobníků po 70 nábojích)
  • náklad bomb až do celkové hmotnosti 500 kg (5 po 100 kg)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VRANÝ, Jiří, aj. Letov Š-328, Bristol Beaufighter, Mikojan-Gurjevič MiG-19. Autor části Letov Š-328 Jiří Vraný. 1. vyd. Praha : Naše vojsko, 1991. (Triáda; sv. 7) ISBN 80-206-0203-8. S. 8.  
  2. FOJTÍK, Jakub. Policejní vrtulníky. Praha : Naše vojsko, 2007. 173 s. ISBN 978-80-206-0870-3. S. 20.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]