Zakarpatská oblast

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Закарпатська область
Zakarpatska oblasť
Vlajka
vlajka
Znak
znak
geografie

Map of Ukraine political simple Oblast Transkarpatien.png

Hlavní město: Užhorod
Rozloha: 12 777 km2
23. místo v rámci Ukrajiny km²
Časové pásmo: +3
obyvatelstvo
Počet obyvatel: 1 241 887 (2006)
17. místo v rámci Ukrajiny
Hustota zalidnění: 98 ob./km²
Jazyk: ukrajinština (oficiální), rusínština, maďarština[1], romština, rumunština, ruština
Národnostní složení: Ukrajinci 80,5 %, Maďaři 12,1 %, Rusíni 0,8 %, Rumuni, Rusové, Romové, Slováci
Náboženství: řeckokatolické a pravoslavné křesťanství
správa regionu
Nadřazený celek: Ukrajina
Druh celku: oblast
Podřízené celky: 13 rajónů
předseda oblastní administrace Valerij Lunčenko
předseda oblastní rady Ivan Baloha
mezinárodní identifikace
Telefonní předvolba: +380-31

Zakarpatská oblast (ukrajinsky Закарпатська область, rusínsky Закарпатьска область, maďarsky Kárpátontúli terület, běžněji Kárpátalja), též zvaná Zakarpatská Ukrajina, je nejzápadnější oblast Ukrajiny, víceméně shodná s někdejší Podkarpatskou Rusí. Obyvatelé jsou převážně Ukrajinci a Rusíni, kteří hovoří rusínštinou; ukrajinskou administrativou jsou však pokládáni za Ukrajince. Významnou menšinou jsou dále Maďaři, tvořící asi osminu obyvatelstva a koncentrovaní na jihozápadě u hranic s Maďarskem. Hlavním městem je Užhorod, sekundárním centrem Mukačevo. Kraj je poměrně turisticky přitažlivý, především pro milovníky dobrodružnějších horských túr. Je to jediná ukrajinská oblast, která sousedí se čtyřmi různými státy.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Podkarpatská Rus.

Od 10. století až do počátku 20. století bylo území Zakarpatské oblasti součástí uherského státu. V letech 1919/19201938 patřilo usnesením mírové smlouvy saint-germainské a trianonské meziválečnému Československu, roku 1938 bylo jihozápadní pohraničí připojeno k Maďarsku, které pak v letech 1939-1944 okupovalo celou oblast, než ji obsadil Sovětský svaz. Zakarpatská oblast v současné podobě byla ustavena 22. ledna 1946. Její hranice se mírně liší od hranic Podkarpatské Rusi v rámci ČSR, která nezahrnovala mj. města Čop a Velykyj Bereznyj.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Oblast hraničí na západě se Slovenskem, na jihu s Maďarskem a Rumunskem, na severu krátce s Polskem a na severovýchodě s Lvovskou a Ivanofrankivskou oblastí. Oblast se zvedá od Panonské nížiny na jihozápadě k vrcholkům Karpat na severovýchodě; na východní hranici oblasti stojí nejvyšší hora Ukrajiny Hoverla (2061 m). Nejvýznamnější řekou je Tisa, která pramení nedaleko Rachova a tvoří značnou část jižní hranice oblasti (s Rumunskem a Maďarskem). Další důležitější řeky – Uh (), Latorica, Rika, Tereblja a Teresva – patří vesměs do jejího povodí.

Mapka oblasti s vyznačením rajónů a jejich sídel

Administrativní členění[editovat | editovat zdroj]

Zakarpatská oblast se od svého vzniku (mimo přechodné změny v 60. letech) dělí na 13 rajónů. 5 měst oblastního významu (viz níže) je spravováno městskou radou podléhající přímo oblastní radě.

Města a obce[editovat | editovat zdroj]

V Zakarpatské oblasti je 11 měst, 19 sídel městského typu a 579 vesnic. Následující tabulka podává přehled všech měst a větších sídel městského typu (kurzívou). Tučně jsou vyznačena města oblastního významu. Vesnice nejsou v přehledu zahrnuty, byť některé mají více než 5000 obyvatel (např. Ilnycja či Koločava, jež byly v minulosti sídly městského typu).

Jezero Siněvir
Pohled na město Rachov
Město Ukrajinský název Ruský název Maďarský název Rusínský název Obyvatel[2]
Užhorod Ужгород Ужгород Ungvár Уґоград 116 718
Mukačevo Мукачеве (Мукачів) Мукачево Munkács Мукачoвo 82 600
Chust Хуст Хуст Huszt Густ 28 698
Berehovo Берегове Берегово Beregszász Берегово 25 556
Vinohradov Виноградів Виноградов Nagyszőlős Севлюш 25 260
Svaljava Свалява Свалява Szolyva 16 867
Rachov Рахів Рахов Rahó Рахово 15 117
Iršava Іршава Иршава Ilosva 9 515
Mižhirja Міжгір'я Межгорье Ökörmező Волове (Волове Поле) 9 395
Ťačiv Тячів Тячев Técső Тячево 9 358
Velykyj Byčkiv Великий Бичків Великий Бычков Nagybocskó 9 331
Solotvina Солотвино Солотвина Aknaszlatina 9 276
Dubove Дубове Дубовое Dombó 9 246
Velyki Lučky Великі Лучки Великие Лучки Nagylucska 9 029
Čop Чоп Чоп Csap 8 798
Buštyno Буштино Буштына Bustyaháza 8 563
Korolevo Королево Королёво Királyháza 8 285
Vyškovo Вишково Вышково Visk 8 143
Jasiňa Ясіня Ясиня Kőrösmező 8 122
Teresva Тересва Тересва Taracköz 7 429
Perečyn Перечин Перечин Perecseny 6 819
Velykyj Bereznyj Великий Березний Великий Берёзный Nagyberezna 6 819
Čynadijovo Чинадійово Чинадиево Szentmiklós 6 723
Volovec Воловець Воловец Volóc 5 046
Kolčyno Кольчино Кольчино Kölcsény 4 289
Seredně Середнє Среднее Szerednye 3 453
Kobylecka Poljana Кобилецька Поляна Кобылецкая Поляна Gyertyánliget 3 396
Vylok Вилок Вилок Tiszaújlak 3 346
Baťovo Батьово Батёво Bátyú 3 008
Usť-Čorna Усть-Чорна Усть-Чорна Királymező 1 471
Ždenijevo Жденієво Ждениево Szarvasháza 1 013

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Doprava na hlavní trati v okolí Volovce

Přes Zakarpatskou oblast vstupuje na Ukrajinu několik důležitých silničních a železničních tahů ze střední Evropy.

Železnice[editovat | editovat zdroj]

Železniční síť Zakarpatí je určena jednak hornatým reliéfem, jednak někdejší příslušností k Uhrám, kdy byly tratě směrovány od Budapešti. Z toho důvodu například největší města Užhorod a Mukačevo nejsou železnicí propojeny přímo, ale značnou oklikou.

Hlavní magistrálou je elektrifikovaná dvoukolejná trať (Lvov) – VolovecMukačevoČop, která je součástí 5. panevropského dopravního koridoru; z Čopu vedou frekventované hraniční přechody na Slovensko (Čierna nad Tisou) a do Maďarska (Záhony). Ukrajinské železnice zde provozují rychlíky do různých koutů Ukrajiny, do Moskvy a několika středoevropských měst[3] a je zde velmi silná nákladní doprava. Z Čopu dále vychází trať do Užhorodu (kde jsou ukončeny některé rychlíky z vnitrozemí), pokračující údolím Uhu přes Perečyn a Užocký průsmyk dále směrem na Lvov.

Další osou je jednokolejová neelektrifikovaná trať BaťovoChustTeresvaSolotvynoVeliký Byčkov (poslední neni v provozu od r. 1995); úsek Teresva (město)Dilove vede peáží přes rumunské Sighetu Marmaţiei, přičemž osobní i většinou nakladní doprava je v peážním úseku v současnosti zastavena, a osobní vlaky tak končí na jedné straně v Solotvyně, na druhé v Rachově; úsek RachivJasiňaIvanofrankivská oblast je tak izolovanější. Dále jsou v provozu odbočky z Koroleva do Ďakova s hraničním přechodem do rumunského Halmeu, z Baťova do maďarského Eperjeske, z Užhorodu do slovenských Maťoviec (víz Železniční trať Užhorod – Haniska pri Košiciach), a úzkorozchodná trať v okolí Iršavy.

Silnice[editovat | editovat zdroj]

Síť hlavních silnic je podobná železniční síti, napojuje však i Mižhirský rajón, který železnici nemá. Mezinárodní silniční tahy se křižují v západní části oblasti, s uzly v Užhorodě a Mukačevu. Oblastí prochází evropská silnice E50 (Košice -) Užhorod - Mukačevo - Latorka (dále Stryj - Tarnopol), s větví E471 do Lvova. V Užhorodě se napojuje E573 vedoucí přes Čop z Debrecína. Souběžně s E50 vede evropská silnice E58, která se v Mukačevu odpojuje spolu s E81 přes Berehovo a Vylok směr Rumunsko.

Meziměstské autobusové linky jezdí poměrně často a na východě oblasti jsou dostupnější a využívanější než železnice, která se uplatňuje spíše v okolí Užhorodu a Mukačeva. Existuje několik přímých autobusových linek spojujících Zakarpatí s Československou republikou přes hraniční přechod Užhorod/Vyšné Nemecké. V provozu je několik hraničních přechodů do Maďarska a od roku 2007 rovněž do Rumunska (v Solotvyně).[4] V Užhorodě funguje také menší letiště.

Zakarpatí je jedinou oblastí Ukrajiny a Užhorod jediným oblastním městem, kde není v provozu tramvajová ani trolejbusová síť. Městské dopravy se v posledních letech zhostily hlavně maršrutky.

Turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Maďarština je uznávána jako oficiální jazyk v sedmi obcích Mukačevského rajónu.
  2. Odhad k roku 2006.
  3. Ukrzaliznycja: Jízdní řád pro stanici Čop-pas.
  4. BBC Romanian – Preşedinţii Băsescu şi Iuşcenko deschid podul peste Tisa

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu