Ťačiv

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ťačiv
Тячів
Ťačiv
Ťačiv
Ťačiv – znak
znak
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 216 m n. m.
Časové pásmo: UTC+2
stát: Ukrajina Ukrajina
oblast: Vlajka Zakarpatské oblasti Zakarpatská oblast
rozloha a obyvatelstvo
počet obyvatel: 9800 (2001)
hustota zalidnění: 1839,780 obyv. / km²
správa
starosta: Ivan Kovač
adresa obecního úřadu: вул. Незалежності 30
90500 м. Тячів
telefonní předvolba: 3134
PSČ: 90500

Ťačiv (česky též Tjačiv / Tjačevo / Ťačovo / Tjačev, ukrajinsky Тячів, rusínsky Тячево, maďarsky Técső, rumunsky Teceu Mare) je město ležící v Maramurešské kotlině na pravém břehu Tisy na Ukrajině. Přesněji se nachází 136 km východně od Užhorodu. Dle sčítání obyvatelstva (2001) mělo 9 800 obyvatel, z čehož čtvrtinu tvoří Maďaři. Počet obyvatel města s aglomerací přesáhl (v roce 2010) 19 000.

Blízkost Tisy Ťačivu přináší peníze (v podobě nejrůznějších obchodů a smluv), ale také pravidelné problémy. Ťačiv se v době povodní pravidelně ocitá pod vodou. Největší povodeň přišla zatím v roce 1970, kdy se Tisa rozlila do výšky střech během pouhých dvou hodin. Velké vodě padl za oběť také železný most do Rumunska. Úřady teď zvažují, jestli vůbec stojí za to postavit nový.

Název města[editovat | editovat zdroj]

Název Ťačivu má své kořeny nejspíš v německém označení Teutschau, tedy „Německá paseka“.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Krávy v Ťačivu

Ťačiv založili pravděpodobně osadníci ze Saska v 11. století. První písemné zmínky dokládají Ťačivu (společně s Chustem a Sighetem) titul královského města se všemi odpovídajícími privilegii, další přibývala i v následujících letech. Obyvatelé Ťačivu směli např. „lovit ryby, pást svá stáda na královských pozemcích nebo obchodovat bezcelně“.

V roce 1514 se obyvatelé Ťačivu aktivně zapojili do maďarského protifeudálního povstání. Po jeho potlačení byl Ťačiv označen za buřičské město a následně byl vypleněn.

V dalších letech byl osud Ťačivu stejný jako celé Zakarpatské Ukrajiny, do roku 1945 Podkarpatské Rusi. Po II. světové válce se menší část města na pravém břehu Tisy octla pod rumunskou správou.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

V Ťačivu je rozšířeno ovocnářství, především pěstování jablek.

Památky[editovat | editovat zdroj]

Hlavní osu města tvoří ulice Nezaležnosti (Nezávislosti), kde nedaleko sebe leží tři významné kostely. Kamenný reformovaný kostel pochází z 15. století, na základech chrámu ze 13. století. Reformovaným se stal v roce 1556. Do roku 1944 se tu nacházela největší maramurešská knihovna. Na konci 20. století vyrostla vedle kostela reformátorská fara. Uprostřed šedivé zástavby přitahuje tato nová čtyřpatrová budova pozornost kolemjdoucích.

Řeckokatolický kostel pochází z roku 1852. V roce 1948 chrám začal sloužit pravoslaví, po zákazu řeckokatolické církve. Dnes slouží opět řeckým katolíkům.

Katolický kostel má v rodném listu rok 1780. V roce 1993 byl rekonstruován, v hnědé barvě.

Aktuálně se v Ťačivu staví nový pravoslavný chrám.

S Ťačivem jsou spojeny poslední roky života maďarského malíře Simona Hollósyho. Ten od roku 1886 vedl mnichovskou uměleckou školu. Od roku 1904 se svými žáky pravidelně přijížděl do Ťačiva. Před 1. světovou válkou přesídlil do Ťačiva natrvalo. Zachoval se dům, ve kterém žil. Hollósyho díla opatruje budapešťská národní galerie. Před ťačivským reformátorským kostelem najdeme Hollósyho bustu.

V Ťačivu dále stojí pomník spisovatele Tarase Ševčenka a tankisty Stěpana Vajdy. Socha V. I. Lenina byla snesena.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Kategorie Tiachiv ve Wikimedia Commons