Žytomyr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Žytomyr
Житомир
Žytomyr – znak
znak
Žytomyr – vlajka
vlajka
poloha
zeměpisné souřadnice:
nadmořská výška: 221 m n. m.
stát: Ukrajina Ukrajina
Oblast: vlajka Žytomyrská
administrativní dělení: 2 rajóny
Žytomyr na mapě
rozloha a obyvatelstvo
rozloha: 65 km²
počet obyvatel: 272 000 (2009)
hustota zalidnění: 4192 obyv. / km²
etnické složení: Ukrajinci (90 %), Rusové, Poláci
náboženské složení: Pravoslavné křesťanství, katolictví
správa
starosta: Vira Šeludčenko
oficiální web: http://www.zt-rada.gov.ua
telefonní předvolba: +380 412
PSČ: 10000 - 10036

Žytomyr nebo též počeštěně Žitomír (ukrajinsky Житомир / Žytomyr; rusky Житомир / Žitomir; polsky Żytomierz) je historické město ležící na severozápadě Ukrajiny na řece Teteriv, zhruba 130 km západně od Kyjeva; je střediskem Žytomyrské oblasti a největším městem i kulturním a hospodářským centrem regionu Volyň. V roce 2006 zde žilo přes 275 000 obyvatel.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Žytomyr patří k nejstarším městům na Ukrajině a býval jedním z důležitých středisek Kyjevské Rusi. První zmínky pocházejí již z roku 884. Roku 1320 se stal součástí Litvy, roku 1569 pak sjednoceného Polsko-litevského státu. V té době zde vznikla také početná židovská komunita.

Roku 1648 bylo město obléháno Bohdanem Chmelnickým. Pod ruskou správu přešlo po dělení Polska roku 1793 a brzy nato se stalo sídlem Volyňské gubernie. Koncem 19. století tvořili Židé třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval zde rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury, mj. Chajim Nachman Bialik. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 19411944. Ovšem je nutné dodat, že už v letech 1937 až 1939 se zde popravilo mnoho tehdy sovětskému režimu nepohodlných osob. Dokonce byla stanovena kvóta, 500 popravených denně. Žitomirští kati byli ovšem tak výkonní, že si požádali o zvýšení oné denní taxy! Před deseti lety (2003) byl na místě poprav postaven skromný památník. Mezi tehdy odhadem 15.000 popravenými bylo i mnoho volyňských Čechů. V zimě 1917 - 1918 ve městě a okolí T.G. Masaryk ubytoval většinu z 50 000 československých legionářů . Od roku 1937 je Žytomyr sídlem Žytomyrské oblasti (do roku 1991 Ukrajinské SSR, nyní nezávislé Ukrajiny).

Kultura[editovat | editovat zdroj]

V Žytomyru funguje vedle literárního muzea a dalších institucí také Konzervatoř Viktora Kosenka. Z města pochází mnoho hudebníků a skladatelů. Je zde 10 vysokých škol převážně technického zaměření.

Koroljovovo museum

Koroljovovo museum[editovat | editovat zdroj]

Nejslavnějšího ze svých rodáků Sergeje Koroljova město uctilo založením Muzea kosmonautiky imeni Koroljova. Muzeum má dvě části, první je věnována Ukrajině, druhá expozice má název Člověk a vesmír. V muzeu je mnoho originálních exponátů z historie kosmonautiky, např. návratový modul Sojuzu 27 či skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Je zde i mnoho různých maket, např. lodi Sojuz nebo Lunochodu 2. Je zde dokumentováno také zapojení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.[1]

Rodáci Žytomyru[editovat | editovat zdroj]

Preobraženskyj sobor v Žytomyru.
Náměstí Vítězství.

Hospodářství[editovat | editovat zdroj]

Ve městě je zastoupen především sklářský, strojírenský, chemický a obuvnický průmysl, vyrábějí se tkaniny, autodíly a obráběcí stroje.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Žytomyr je poměrně významným dopravním uzlem. Leží na křižovatce hlavní silnice spojující Kyjev se západní Ukrajinou (součást evropského tahu E40) a trasy vedoucí z Běloruska na Vinnycji a do Moldavska. Funguje zde mezinárodní letiště.

V Žytomyru se sbíhá pět železničních tratí, které jsou však vesměs jednokolejné a nepatří mezi hlavní tahy. Město má denně spojení s Kyjevem, Moskvou, Charkovem, Petrohradem, Kišiněvem a Oděsou, cílem regionálních spojů je pak Korosteň, Korostyšiv, Fastiv, Berdyčiv a Novohrad-Volynskyj.

Jako v jednom z prvních ukrajinských měst zde byla roku 1899 tramvajová doprava. Po doplnění trolejbusy roku 1962 prošla útlumem; jedna z hlavních linek však přežila i hospodářskou krizi konce 20. století a funguje dodnes. Trolejbusových linek je v provozu 18.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. HAJLA, Pavol. Žitomirské múzeum Imeni Koroľova. Letectví a kosmonautika. 2006, roč. 82, čís. 9, s. 86-87. ISSN 0024-1156. (slovensky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu