Bělehradská operace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Útoky Rudé armády srpen - prosinec 1944

Bělehradská operace bylo tažení Rudé armády v rámci Velké vlastenecké války, které pomohlo osvobodit území tehdejší Jugoslávie od německé okupace. Bojů se účastnila i partyzánská brigáda Jana Žižky z Trocnova.[1]

Přípravy na operaci[editovat | editovat zdroj]

V srpnu 1944 uskutečnila Rudá armáda Jasko-kišiněvskou operaci, která skončila pádem rumunské vlády a připojením se Rumunska na stranu spojenců v boji proti Hitlerovi. 5. září vyhlásil Sovětský svaz dosavadnímu německému spojenci - Bulharsku válku a o dva dny později překročila Rudá armáda bulharské hranice. Téhož dne vstoupily sovětské jednotky i na území Jugoslávie, která byla okupována nacistickým Německem. V průběhu září došlo k pádu bulharské vlády a Bulharsko se přidalo na stranu SSSR. Došlo také k jednáním s Národně-osvobozeneckou armádou Jugoslávie, jehož představitelem byl Josip Broz Tito a zástupci Sovětského svazu i Bulharska. Bylo dohodnuto, že Rudá armáda i Bulharská armáda pomohou osvobodit Jugoslávii, jehož významnou část kontrolovali Titovi jugoslávští partyzáni. Podmínkou však bylo, že po osvobození se armády z Jugoslávie stáhnou. K útoku na německé jednotky v Jugoslávii byly připraveny vojenské jednotky 2. a 3. ukrajinského frontu, Národně-osvobozenecké armády Jugoslávie a Bulharska.

Osvobození Jugoslávie[editovat | editovat zdroj]

Sovětské tanky v Bělehradě

25. září 1944 zahájila německá vojska překvapivý útok na jednotky 2. ukrajinského frontu. Touto akcí začaly boje, kterých se na německé straně účastnily i kolaborantské chorvatské jednotky ustašovců a srbští četnici, kteří již dříve bojovali proti Titovým partyzánům. Spojenecká vojska po odražení německého útoku začala ofenzívu na frontě široké 400 až 620 kilometrů. Překonala východosrbské hory, dostala se k řece Moravě a u Velkého Sela překročila Dunaj. 6. října byl zahájen útok na Bělehrad. Bulharská národní armáda na levém křídle osvobozovala Makedonii, přičemž jejím úkolem bylo odříznout německá vojska v Jugoslávii s armádní skupinou "E" v Řecku. Přímý útok na Bělehrad začal 14. října 1944. Němci sice dopravili do města posily, ovšem útoky Národně-osvobozenecké armády Jugoslávie a Rudé armády, podporované jugoslávskými partyzány uvnitř města, přemohly během několika dnů německou obranu, posílenou o "četniky" a "ruský ochranný sbor." 20. října byl Bělehrad osvobozen a do konce měsíce bylo zajištěno celé Srbsko.

Po osvobození Bělehradu a větší části Srbska se Rudá armáda v souladu s dohodami stáhla z Jugoslávie a přemístila se na severní břeh Dunaje. Za pomoci bulharských jednotek byla do konce listopadu 1944 obsazena Makedonie a Kosovo. Zbytek Jugoslávie postupně osvobodila od německé okupace Národně-osvobozenecká armáda Jugoslávie, která se přeměnila na Jugoslávskou lidovou armádu. Díky mobilizaci došlo k vytlačení německých vojsk z Jugoslávie již bez zásahu cizích armád. Sovětská vojska postupovala z Jugoslávie na Maďarsko, kde mělo dojít ke střetnutí o Budapešť.

Kategorie Belgrade Offensive (1944) ve Wikimedia Commons

Související články[editovat | editovat zdroj]


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. František Čapka:Dějiny zemí Koruny české v datech, Libri 2010, str. 708