Sovětsko-japonská válka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Sovětsko-japonská válka
Konflikt: Část druhé světové války a sovětsko-japonských pohraničních konfliktů
Sovětské plány útoku na Mančukuo
Sovětské plány útoku na Mančukuo
Trvání: 8. srpna2. září, 1945
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Mandžusko, Vnitřní Mongolsko, Sachalin a Kurily a Korea
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Sovětské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Flag of the Soviet Union (1923-1955).svg Sovětský svaz
Flag of the People's Republic of Mongolia (1940-1992).svg Mongolsko
Merchant flag of Japan (1870).svg Japonsko
Flag of Manchukuo.svg Mandžukuo
Menjiang Flag (1945).svg Mengkukuo (Vnitřní Mongolsko)
Velitelé
Flag of the Soviet Union (1923-1955).svg Alexandr Vasilevskij Merchant flag of Japan (1870).svg Otozó Jamada
Síla
SSSR
1 577 225 vojáků
26 137 děl,
1 852 podpůrných děl
3 704 tanků
5 368 letadel
Mongolsko
21 000-80 000 vojáků
Japonsko
1 040 000 vojáků
6 700 děl,
1 000 tanků
1 800 letadel
1 215 vozidel
Ztráty
(Sovětský odhad)
8 219 mrtvých
22 264 zraněných
(Japonský odhad)
nad 20 000 mrtvých
nad 50 000 zraněných
(Sovětský odhad)
83 737 mrtvých
594 000 zajatců
(Japonský odhad)
21 000 mrtvých
? zajatců
{{{poznámky}}}

Sovětsko-japonská válka (také operace Srpnová bouře nebo bitva o Mandžusko) byla vojenským konfliktem, jenž byl součástí druhé světové války a který začal 8. srpna 1945 vyhlášením války SSSR Japonsku a skončil bezpodmínečnou kapitulací Japonska dne 2. září 1945, podepsané na palubě americké lodi USS Missouri.

Situace před válkou[editovat | editovat zdroj]

Japonsko mělo po pohraničních konfliktech se Sovětským svazem v letech 1938 a 1939, ve kterých bylo poraženo, zájem na stabilizaci situace na hranicích jím okupovaného Mandžuska s Mongolskem a se SSSR. Proto v dubnu roku 1941 byla uzavřena mezi Japonskem a Sovětským svazem dohoda o neútočení, která byla oběma stranami dodržována. Roku 1944, kdy vojska Sovětského svazu postupovala dále do střední Evropy, se začala vytvářet jiná situace. Stalin měl zájem na tom, aby Sovětský svaz mohl v této válce získat území na Dálném východě, která ztratil v Rusko-japonské válce v letech 1904 - 1905. Své zájmy však měly i USA, které se snažily o to, aby jim v boji proti Japoncům pomohl Sovětský svaz. Výroba atomové bomby byla v nedohlednu, nikdo neznal její očekávané účinky, ani to, zda by její použití donutilo Japonce ke kapitulaci. Spojeným státům hrozilo, že budou muset dobývat vlastní Japonské ostrovy běžnou vojenskou silou, přičemž hrozily velké ztráty.

Na jaltské konferenci v únoru 1945 se Stalin zavázal, že nejpozději do tří měsíců po ukončení bojů v Evropě vypoví Japonsku válku. Dne 5. dubna 1945 Sovětský svaz vypověděl Japonsku dohodu o neútočení, dne 26. července 1945 bylo uveřejněno Postupimské prohlášení, ve kterém spojenci požadovali bezpodmínečnou kapitulaci Japonska, což Japonsko odmítlo. Již od května proudily z Německa a z osvobozené střední Evropy jednotky Rudé armády směrem na Dálný východ. Jednotky byly reorganizovány a vznikly tak tři fronty: Zabajkalský front v čele s maršálem Malinovským o síle 650 tisíc vojáků, 1. dálnovýchodní front pod vedením maršála K. A. Měreckova o síle 590 tisíc osob a 2. dálnovýchodní front v čele s generálem M. A. Purkajevem o síle 335 tisíc vojáků. Součástí útočných jednotek byly i jednotky Mongolské armády a sovětská Amurská flotila. Další silou k boji s Japonci bylo Tichomořské loďstvo SSSR o síle zhruba 165 000 mužů. V Mandžusku a v Koreji se nacházela japonská Kwantungská armáda pod velením generála Otozó Jamady, která čítala přes jeden milion mužů. Ta se mohla částečně spoléhat na opevněné prostory a obranné linie, které však nepokrývaly celou oblast hranice.

Průběh války[editovat | editovat zdroj]

2. světová válka v Asii 1943 - 1945

Dne 8. srpna 1945 vypověděl Sovětský svaz v souladu se slibem, který dal spojencům, ke dni 9. srpna 1945 Japonsku válku. Útočná operace nazvaná Srpnová bouře byla zahájena skutečně 9. srpna 1945, přičemž mohutné sovětské údery prolomily na mnoha místech japonskou obranu. Rudá armáda těžila jednak ze své početní převahy, jednak i z převahy technické. Nasadila ostřílené jednotky, které prošly východní frontou a měly bojové zkušenosti. Rychlost sovětského postupu i taktika bleskové války byla ohromující - sovětské tankové oddíly postupovaly až 150 km denně. Kde měli Japonci silnou obranu, provedla Rudá armáda obkličovací manévry a její útočné jednotky postupovaly dále. Tichomořské loďstvo provádělo výsadky na Sachalinu a na Kurilských ostrovech, které postupně obsadilo. Japonští vojáci se pokoušeli situaci stabilizovat, ale jejich odpor byl překonán. Dne 15. srpna se ocitly hlavní sily Kuantungské armády v obklíčení, ale kladly stále odpor. To už věděly, že císař Hirohito vyhlásil kapitulaci, kterou ovšem vedení japonské armády zpočátku ignorovalo.

Kuantungská armáda kapitulovala až 20. srpna, přičemž došlo i ke kapitulaci všech dalších jednotek, které byly obklíčeny v sovětském týlu. Rudá armáda pokračovala v obsazení Mandžuska, její jednotky pronikly až na Korejský poloostrov, který obsadily až po 38. rovnoběžku. Na Sachalinu pokračovaly boje až do 25. srpna, kdy se japonská posádka vzdala. Poslední kurilský ostrov byl obsazen až 1. září 1945, den před podpisem bezpodmínečné kapitulace Japonska.

Výsledky války[editovat | editovat zdroj]

Sovětsko-japonská válka skončila pro Sovětský svaz úspěchem. Ten za poměrně malých ztrát ovládl veškerá území, která před rokem 1904 patřila carskému Rusku. Svůj význam měla i pro bojující americká vojska, protože vázala Kuantungskou armádu, která (nebo její část) by mohla znamenat eventuální hrozbu v případě obsazování vlastních Japonských ostrovů. Jestliže byl za éry komunismu význam sovětského útoku na japonskou armádu přeceňován, dnes tomu bývá často naopak. K úplnému zhroucení Japonska přispěly (sice rozdílným podílem, ale přece) jak atomové bomby, které byly svrženy na Hirošimu a Nagasaki, tak útoky a následné úplné rozbití miliónové Kuantungské armády sovětskými vojsky.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie World War II Operation August Storm ve Wikimedia Commons