Maximilian von Weichs

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Maximilian von Weichs
Generál Hans von Greiffenberg a Maximilian von Weichs (zcela vpravo) v roce 1942.
Generál Hans von Greiffenberg a Maximilian von Weichs (zcela vpravo) v roce 1942.
Narození: 12. listopad 1881
Německé císařství Dessau, Německé císařství
Úmrtí: 27. červen 1954 (72 let)
Německo Schloß Rösberg, Německo
Vojenská kariéra
Hodnost: Generalfeldmarschall (generál polní maršál)
Doba služby: 19011945
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
Složka: Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1945)
Velel: 18. jezdecký pluk (1928-1930)
náčelník štábu 1. jezdecké divize (1930-1933)
3. jezdecká divize (1933-1935)
1. tanková divize (1935-1937)
XIII. armádní sbor (1937-1939)
2. armáda (1939-1942)
Skupina armád B (1942-1943)
Skupina armád F (1943-1945)
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy: Invaze do Polska (1939)
Bitva o Francii (1939-1940)
Balkánské tažení (1941, 1943-1945)
Operace Barbarossa (1942)
Operace Blau (1942)
Bitva u Stalingradu (1942-1943)
Operace Uran (1942-1943)
Vyznamenání: Rytířský kříž s dubovými ratolestmi

Maximilian Maria Joseph Karl Gabriel Lamoral říšský svobodný pán von und zu Weichs an der Glon (12. listopadu 1881 Dessau v Anhaltsku - 27. června 1954 blízko Bonnu) byl veterán první světové války a polní maršál německého Wehrmachtu za druhé světové války. Mimo jiné to byl držitel rytířského kříže s dubovými ratolestmi.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jako syn plukovníka, vstoupil k bavorskému jezdectvu v roce 1901. V první světové válce sloužil jako nižší důstojník u jezdectva. Po válce zůstal v Reichswehru jako štábní důstojník a jako profesor na pěchotní vojenské škole v Ohrdrufu. Od podzimu 1930 působil ve funkci náčelníka štábu 1. jezdecké divize. Na jaře 1933 byl již velitelem 3. jezdecké divize, kterou v říjnu 1935 reorganizoval na 1. tankovou divizi. V září 1937 se stal velitelem XIII. armádního sboru.

Na konci polské kampaně se stal v říjnu 1939 velitelem 2. armády. Jako její velitel se účastnil bitvy o Francii i invaze do Jugoslávie. Během Operace Barbarossa byla jeho 2. armáda v záloze OKH, později nasazena v oblasti Kurska. Během Operace Blau, byla 2. armáda nasazena na severním křídle a následně uvázla v bojích u Voroněže. Díky dlouhým bezvýsledným bojům o Voroněž byl Fedor von Bock sesazen z velení Skupiny armád Jih a následně bylo toto velitelství rozděleno na Skupinu armád A (velel jí přímo Adolf Hitler) směřující na Kavkaz a Skupinu armád B směřující podél Donu ke Stalingradu. Velitelem Skupiny armád B byl vybrán von Weichs.

Jeho Skupinu armád B tvořily jen dvě německé armády (jeho původní 2. armáda a 6. armáda) a čtyři armády spojenců Německa (dvě rumunské armády, jedna italská a jedna maďarská), příležitostně byla Skupina armád B posílena 4. tankovou armádou od Skupiny armád A. Zatímco všechny jeho armády „hlídaly“ severní a jižní křídlo 6. armády, která bojovala o Stalingrad, chystali sověti velkou zimní protiofenzívu. Sovětská Operace Uran nejprve rozbila obě rumunské armády na křídlech 6. armády, čímž zůstala 6. armáda u Stalingradu obklíčena. Později se operace rozšířila a stejně jako rumunské armády, byly i italská a následně maďarská armáda rychle zničeny a neschopny dalšího odporu. I von Weichsova původní 2. armáda byla za velkých ztrát nucena ustoupit od Voroněže a vyklidit Kursk. Po zahájení sovětské zimní ofenzívy byla vytvořena nová Skupina armád Don (mezi von Kleistovou Sk. arm. A a Sk. arm. B), pod vedením polního maršála Mansteina, která měla zprvu jen 4. tankovou armádu a roztříštěné síly rumunských armád. Této Skupině armád byl stanoven úkol osvobodit 6. armádu u Stalingradu. Ve výsledku byla ale nucena Skupina armád Don své síly tříštit na udržení úseků fronty hroutících se spojeneckých armád u Sk. arm. B.

V lednu 1943 zbyla von Weichsovi z jeho Skupiny armád B jen vyčerpaná 2. armáda a trosky původních spojeneckých divizí. Dva dny po kapitulaci Pauluse (velitele 6. armády), jej Hitler 1. února 1943 jmenoval polním maršálem. Krátce na to bylo velitelství Skupiny armád B staženo do týlu, jeho zbylé jednotky rozděleny mezi Skupinu armád Střed a Skupinu armád Jih přejmenovanou ze Skupiny armád Don.

V červenci 1943 bylo von Weichsovi svěřeno velení nad Skupinou armád F na balkánském bojišti a od srpna téhož roku byl zároveň velitelem Hlavního velitelství Jihovýchod. Zde se účastnil bojů v Řecku a Jugoslávii až do března 1945, kdy byl poslán do důchodu.

V květnu 1945 jej zajali Američané a v tzv. Jihovýchodním procesu patřil mezi obžalované, pro špatný zdravotní stav však byl ještě před zahájením svého procesu propuštěn.

Povýšení a vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení

Vyznamenání

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]


Polní maršálové nacistického Německa

Werner von Blomberg | Fedor von Bock | Eduard von Böhm-Ermolli | Walter von Brauchitsch | Ernst Busch | Wilhelm Keitel | Ewald von Kleist | Günther von Kluge | Georg von Küchler | Wilhelm von Leeb | Wilhelm List | Erich von Manstein | Walter Model | Friedrich Paulus | Walter von Reichenau | Erwin Rommel | Gerd von Rundstedt | Ferdinand Schörner | Maximilian von Weichs | Erwin von Witzleben