Friedrich Paulus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Friedrich Paulus
Bundesarchiv Bild 183-B24575, Friedrich Paulus.jpg

Narození: 23. září 1890
Německé císařství Breitenau, Německé císařství
Úmrtí: 1. února 1957 (66 let)
NDR 1949 Drážďany, NDR
Vojenská kariéra
Hodnost: Generalfeldmarschall (Polní maršál)
Doba služby: 19101943
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše
Složka: Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1945)
Velel: 6. armáda
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy: Invaze do Polska
Bitva o Francii
Bitva u Stalingradu
Vyznamenání: Rytířský kříž železného kříže s dubovými ratolestmi

Friedrich Wilhelm Ernst Paulus (23. září 1890, Breitenau1. února 1957, Drážďany) byl německý generál a později polní maršál v druhé světové válce. Proslul jako velitel německé 6. armády, která byla koncem roku 1942 obklíčena sovětskými vojsky v průběhu bitvy o Stalingrad.

Dětství a mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v hesenském Breitenau jako syn místního učitele. Po ukončení gymnázia v roce 1909 se neúspěšně pokoušel o kariéru kadeta císařského námořnictva, později studoval práva na univerzitě v Marburgu. Studia však nedokončil a v únoru 1910 vstoupil jako důstojnický kadet do 111. pěšího pluku císařské armády. Oženil se 4. července 1912 s Elenou Rosetti-Solescu, Rumunkou z bohaté aristokratické rodiny, s níž měl dceru Olgu (* 1914) a dvojčata Friedricha a Ernesta Alexandera (* 1918).

Vojenská kariéra[editovat | editovat zdroj]

První světová válka[editovat | editovat zdroj]

Na začátku první světové války byl jeho pluk nasazen ve Francii v oblasti pohoří Vogézy a u Arrasu. Později působil jako štábní důstojník jednotek horských myslivců v Makedonii, Francii a Srbsku. Válku zakončil jako kapitán a patřil k těm, jimž se podařilo zůstat v malé poválečné armádě, kterou vítězní spojenci Němcům povolili.

Meziválečné období[editovat | editovat zdroj]

Do roku 1933 působil Paulus v různých vojenských funkcích. Převzetí moci Adolfem Hitlerem prožíval v posádkovém městě Zossenu jako velitel 3. dopravního oddílu, který později tvořil jádro německých tankových jednotek. V říjnu 1935 byl jmenován náčelníkem štábu velitelství tankových jednotek. V únoru 1937 byl jmenován náčelníkem štábu Guderianova XVI. motorizovaného sboru, na novém vrchním velitelství tankových vojsk v Berlíně.

V květnu 1939 byl povýšen do hodnosti generálmajora a stal se náčelníkem štábu 10. armády.

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Paulus nebyl příliš horlivý nacista a neměl nic společného s nástupem NSDAP k moci. Podporoval však vůdcovu politiku, která Německu zpočátku zajistila prosperitu, zaměstnanost a živila armádu.

Po zahájení válečných operací působila 10. armáda nejprve v Polsku, později v NizozemíBelgii. Poté došlo ke změně označení a z 10. se stala 6. armáda. V srpnu 1940 získal Paulus hodnost generálporučíka a v následujících měsících byl jmenován zástupcem náčelníka generálního štábu německé armády. V této době spolupracoval na vytvoření plánu útoku na Sovětský svaz.

V lednu 1942 byl Paulus jmenován velitelem 6. armády, která v té době již působila na východní frontě. V létě a na podzim téhož roku byla 6. armáda nasazena v rámci skupiny armád Don při ofenzivě na jižním úseku fronty. Od října 1942 se účastnila bitvy o Stalingrad, jehož dobytí by znamenalo pro Hitlera dosažení psychologického vítězství, neboť toto město neslo jméno jeho největšího protivníka. Tento plán však nevyšel a Paulusova armáda byla o měsíc později, 23. listopadu 1942, obklíčena sovětskými vojsky. Paulus Hitlera naléhavě žádal o povolení úniku, jež však nedostal. Německé velení se sice pokusilo obklíčenou armádu zásobovat letecky, ale pokračující ruská protiofenzíva ve směru na Rostov na Donu a nedostatečné kapacity německého transportního letectva nedovolily dostačující zásobování municí, palivem a potravinami. 22. ledna 1943 Paulus opět žádal o povolení zastavit boj. Hitler opět odmítl a 30. ledna Pauluse dokonce jmenoval polním maršálem s cynickou kalkulací, že německý polní maršál se nevzdává a s poslední ztracenou pozicí spáchá sebevraždu. Paulus to však neučinil, a když koncem ledna 1943 přestala 6. armáda existovat a její zbytky upadly do sovětského zajetí, byl zajat i on sám.

Dne 30. ledna 1943 byl povýšen Adolfem Hitlerem do nejvyšší vojenské hodnosti. Den poté, tedy 31. ledna 1943, se stal prvním polním maršálem v německé válečné historii, který upadl do zajetí.

V sovětském zajetí se po dlouhém váhání stal kritikem nacistického režimu. Byl vystaven tlaku, aby vstupem do protihitlerovského Svazu německých důstojníků dal signál k rychlému ukončení války. V červenci 1944 podepsal apel "Zajatým německým důstojníkům a německému národu" a promluvil v rádiu "Svobodné Německo", kde prohlásil: "Německo se musí zříci Hitlera a ustavit vládu, jež našemu národu dovolí žít dál a vstoupit s našimi nynějšími protivníky do mírových, ba přátelských vztahů".

Poválečné období[editovat | editovat zdroj]

Poté, co vyjádřil přání usadit se v NDR a vystoupit s politickým prohlášením, v němž shrnul poučení z druhé světové války, byl Paulus propuštěn ze sovětského zajetí. V roce 1953 se po Stalinově smrti setkal s šéfem východoněmeckých komunistů Walterem Ulbrichtem. Poslední léta svého života působil ve východní části Německa. Nestal se komunistou, ale propagandistům Jednotné socialistické strany Německa (SED) se podařilo Pauluse využít pro své politické cíle. Od roku 1954 působil jako ředitel vědecké instituce pro výzkum válečných dějin a vyučoval vojenské umění na Vysoké policejní škole v Drážďanech. Byl však těžce postižen neléčitelnou nemocí (organickým mozkovým onemocněním, které při úplné duševní svěžesti vede k ochrnutí všech svalů), jež ho koncem roku 1955 donutila stáhnout se z veřejného života.

Byl si vědom své historické úlohy. Považoval se za tragickou postavu německých vojenských dějin. Tížila ho odpovědnost za katastrofu u Stalingradu i politické tlaky mezi Východem a Západem. Nemocen, osamělý, v hluboké depresi, zemřel 1. února 1957, den před 14. výročím porážky u Stalingradu.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BOROVIČKA, Michael. Kolaboranti : 1939-1945. Praha ; Litomyšl : Paseka, 2007. 399 s. ISBN 978-80-7185-846-1.  


Polní maršálové nacistického Německa

Werner von Blomberg | Fedor von Bock | Eduard von Böhm-Ermolli | Walter von Brauchitsch | Ernst Busch | Wilhelm Keitel | Ewald von Kleist | Günther von Kluge | Georg von Küchler | Wilhelm von Leeb | Wilhelm List | Erich von Manstein | Walter Model | Friedrich Paulus | Walter von Reichenau | Erwin Rommel | Gerd von Rundstedt | Ferdinand Schörner | Maximilian von Weichs | Erwin von Witzleben