Operace Uran

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Operace Uran
Konflikt: Velká vlastenecká válka
Mapa sovětského postupu
Mapa sovětského postupu
Trvání: 19. - 23. listopadu 1942
Naplánováno: {{{plánováno}}}
Cíl: {{{cíl}}}
Místo: Stalingrad, Volha, Don, SSSR
Casus belli: {{{příčina}}}
Výsledek: Sovětské vítězství
Změny území: {{{Území}}}
Strany
Nacistické Německo Třetí říše
Rumunsko Rumunsko
Italy (1861-1946) Itálie
Hungary 1940 Maďarsko
the Soviet Union 1923 Sovětský svaz
Velitelé
Nacistické Německo Adolf Hitler
Nacistické Německo Friedrich Paulus
Nacistické Německo Erich von Manstein
Nacistické Německo Hermann Hoth
Nacistické Německo Maximilian von Weichs
the Soviet Union 1923 Josif Stalin
the Soviet Union 1923 Georgij Žukov
the Soviet Union 1923 Konstantin Rokossovskij
the Soviet Union 1923 Andrej Jeremenko
the Soviet Union 1923 Nikolaj Vatutin
the Soviet Union 1923 Alexandr Vasilevskij
Síla
celkem: 813 296
250 000 Němců
143 296 Rumunů
220 000 Italů
200 000 Maďarů
896 tanků
10 300 děl
1 414 letadel
1 143 500 vojáků
893 tanků
13 540 děl
1 500 letadel
Ztráty
neznámé neznámé
{{{poznámky}}}

Operace Uran byla vojenská operace Rudé armády za druhé světové války, která proběhla na východní frontě v oblasti Stalingradu. Operace byla naplánována v září 1942 Georgijem Konstantinovičem Žukovem, Alexandrem Vasilevským a Stalinem.

Šlo o závěrečnou fázi bitvy u Stalingradu. Zahájena byla dne 19. listopadu 1942 útoky Jihozápadního a Donského frontu severně od Stalingradu na slabé postavení 3. rumunské armády. Hlavním účelem operace bylo osvobodit město a obklíčit silné německé vojenské uskupení ve Stalingradu. Maximální součinnost všech tři frontů (Jihozápadního, Stalingradského a Donského) během této mohutné vojenské operace zajišťovali z titulu své funkce zástupci Hlavního stanu vrchního velení Georgij Konstantinovič Žukov a Alexandr Vasilevskij. O den později se k útoku připojily i jednotky Stalingradského frontu jižně od města, které zaútočily na další rumunský úsek fronty (4. rumunský armádní sbor).

23. listopadu se jednotky postupující oběma směry setkaly u města Kalač na Donu, následkem čehož německá 6. armáda zůstala obklíčena ve Stalingradu, což vedlo k její pozdější likvidaci a posléze i k její kapitulaci. Záchranná operace wehrmachtu, která měla vysvobodit obklíčená vojska 6. armády dostala název Operace zimní bouře, sovětská likvidace vojsk obklíčené německé 6. armády pak nesla krycí název Operace prsten.

Ve stalingradském obkličovačím kotli zůstalo přibližně 250 tisíc německých vojáků, které kromě útoků Rudé armády z vnějšku obkličovacího kotle velmi trápilo i nedostatečné letecké zásobování (podařilo se letecky přepravit pouze 94 tun materiálu namísto 500 tun požadovaných denně) a třeskutá ruská zima. Vojáci umírali hladem, vyčerpáním a v důsledků nemocí, zejména úplavice. Operace zimní bouře, kterou se snažil wehrmacht vyprostit obklíčená vojska, byla Rudou armádou odražena.

Sovětská pěchota útočící s podporou tanků T-34 u města Kalač

Sovětská vojska kotel postupně zmenšovala, obklíčenou německou 6. armádu zatlačila až do stalingradských trosek, obkličovací kotel nakonec rozdělila na dvě části (jižní a severní), jižní část kotle se vzdala 31. ledna 1943, severní o dva dny později 2. února 1943. Do sovětského zajetí padlo přibližně 91 tisíc vojáků, z nichž se pouze pět tisíc po 2. světové válce vrátilo zpět domů do Německa.

Související odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]