Eduard von Böhm-Ermolli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Eduard von Böhm-Ermolli
Eduard von Böhm-Ermolli v hodnosti plukovníka rakousko-uherské císařské armády.
Eduard von Böhm-Ermolli v hodnosti plukovníka rakousko-uherské císařské armády.
Narození: 12. únor 1856
Flag of the Papal States (1808-1870).svg Ancona, Papežský stát
Úmrtí: 9. prosinec 1941 (85 let)
Třetí říše Opava, Třetí říše
Vojenská kariéra
Hodnost: Rakousko-Uhersko Feldmarschall
Československo Armádní generál
Třetí říšeGeneralfeldmarschall
Doba služby: 18701918
Sloužil: Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (do roku 1918)
Složka: Rakousko-Uhersko Rakousko-uherská armáda (do roku 1918)
Války: První světová válka
Bitvy: Bitva u Gorlice
Bitva u Zborova
Vyznamenání: Pour le Mérite s dubovými ratolestmi
Komandér Vojenského řádu Marie Terezie
Velkokříž Řádu svatého Štěpána

Generalfeldmarschall Eduard svobodný pán von Böhm-Ermolli (12. února 1856 Ancona, tehdy Církevní stát, dnes Itálie9. prosince 1941 Opava) byl voják z povolání rakousko-uherské armády v hodnosti polní maršál (Feldmarschall). Zároveň se jednalo o jednoho z nejschopnějších velitelů rakousko-uherské armády v době první světové války. V období druhé světové války mu byla osobně německým káncléřem Adolfem Hitlerem propůjčena hodnost německé armády Generalfeldmarschall (polní maršál). Mezi jeho nejvýznamnější vyznamenání můžeme zařadit Pour le Mérite s dubovými ratolestmi nebo Vojenský řád Marie Terezie.

Mládí a počátky vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Eduard Böhm se narodil 12. února roku 1856 v italském městě Ancona jako nejmladší ze třech dětí armádního důstojníka Georga Böhma (18131893) a jeho ženy Marie Josephy, dcery milánského stavitele Guiseppe Ermolliho. Jeho otec, jenž sloužil v rakousko-uherské armádě, se osobně vyznamenal v bitvě u Novary roku 1849 a při odchodu do výslužby byl povýšen jako major v záloze do šlechtického stavu (14. září 1885), čímž si jeho rodina přidala ke jménu titul "von". Současně s tím obdržela povolení připojit si ke jménu dívčí jméno své manželky "Ermolli". Od té doby se jeho rodina, která se mezitím přestěhovala do posádkového města Opava jmenovala "Böhm-Ermolli".

Mladý Eduard mezitím dokončil obecnou školu v Opavě a roku 1870 nastoupil nejprve na kadetku v St. Pöltenu a poté na Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. Tu dokončil 1. září roku 1875 a byl zařazen jako poručík (Leutnant) ke 4. pluku dragounů „polního maršála arcivévody Albrechta“ (Dragoner-Regiment 4 "Feldmarschall Erzherzog Albrecht"), kde byl jmenován velitelem jezdecké čety 2. eskadrony.

Během následujících 3 roků odváděl příkladnou službu a na základě kladného hodnocení svých nadřízených byl na podzim roku 1878 přijat na válečnou školu ve Vídni. Tu dokončil na počátku května roku 1880 a zároveň byl povýšen do hodnosti nadporučíka (Oberleutnant). Povinnou důstojnickou praxi vykonával následně u 21. pěší brigády ve městě Lvov. Odtud však v dubnu roku 1882 přestoupil k 15. jízdní brigádě v uherském městě Debrecínu.

V Uhrách zůstal pouze do ledna roku 1884, kdy byl převelen k vojenskému zeměpisnému úřadu ve Vídni, kdy byl po vykonání následné zkoušky v dubnu téhož roku povýšen na rytmistra (Rittmeister) a na krátkou dobu odvelen do Brna k X. sboru. Jeho následujícím služebním místem se mu stal generální štáb (Generalstabskorps), čímž získal značné konexe v generálských kruzích a další povýšení tím bylo téměř na dosah.

Díky svým znalostem z vídeňského zeměpisného úřadu byl v květnu roku 1888 převelen do korutanského města Klagenfurt, kde převzal funkci velitele zdejšího vojenského oddělení zabývajícího se mapováním zdejších oblastí.

Na počátku května roku 1889 byl však převelen ke 13. hulánskému pluku (Ulanen-Regiment 13) pod velením plukovníka Hermanna hraběte Nostitze-Rienecke, který se nacházel v Brzezanech na Ukrajině. Böhm zde zaujmul pozici velitele 1. eskadrony. I zde dosáhl skvělých výsledků a stal se jedním z nejlépe hodnocených nižších důstojníků pluku. A proto byl v dubnu roku 1891 převelen zpět do Vídně a zařazen ke štábu generálního inspektorátu jezdectva. Povýšení na sebe nenechalo dlouho čekat a Böhm-Ermolli byl již k počátku května téhož roku povýšen na majora.

Za nedlouho na to byl k počátku května roku 1895 povýšen do hodnosti podplukovníka (Oberstleutnant) a na podzim téhož roku se vrátil na západní část Ukrajiny do Haliče, aby převzal velení 13. hulánského pluku, který se mezitím přemístil do města Brody.

Dne 1. května 1912 byl povýšen do hodnosti generála jezdectva (General der Kavallerie) a jmenován velitelem 1. sboru v Krakově. Od 25. prosince 1911 byl též císařsko-královským tajným radou. Po výbuchu první světové války bylo mu svěřeno velení 2. armády, a tuto funkci zastával až téměř do konce války. Později velel i armádnímu seskupení, od 1. května 1916 v hodnosti generálplukovníka (Generaloberst). Roku 1917 mu byl přiznán dědičný titul svobodného pána a členství v panské sněmovně a konečně 31. ledna 1918 byl jmenován polním maršálem. Měl velmi kladný vztah k vojákům českého původu.[zdroj?] Jeho posledním velitelskou funkcí se stalo velení na okupované Ukrajině s velitelstvím v Oděse. Po kapitulaci a rozpuštění armády se Böhm-Ermoli usadil v Opavě v mladém Československu. Pražská vláda mu platila důchod a jmenovala jej armádním generálem ve výslužbě třebaže nikdy v československé armádě aktivně nepůsobil. Po Mnichovské smlouvě se v roce 1938 stal občanem Německa. Byl jako jediný žijící rakousko-uherský polní maršál povýšen i do hodnosti polního maršála nacistického Německa (1940) a byl jmenován velitelem opavského 28. pěšího pluku. Když ve věku 85 let zemřel, byl mu uspořádán státní pohřeb ve Vídni, při němž maršál Wilhelm Keitel zastupoval německou armádu. Byl pohřben v Opavě a jeho hrob je dodnes zachován. Během své skvělé kariéry byl mnohokrát vyznamenán. Byl komandérem Vojenského řádu Marie Terezie (179. promoce), nositelem velkokříže Královského uherského řádu sv. Štěpána, držitelem řádu Pour le Mérite s dubovými ratolestmi a mnohých jiných nejvyšších domácích i zahraničních řádů a vyznamenání.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]


Polní maršálové nacistického Německa

Werner von Blomberg | Fedor von Bock | Eduard von Böhm-Ermolli | Walter von Brauchitsch | Ernst Busch | Wilhelm Keitel | Ewald von Kleist | Günther von Kluge | Georg von Küchler | Wilhelm von Leeb | Wilhelm List | Erich von Manstein | Walter Model | Friedrich Paulus | Walter von Reichenau | Erwin Rommel | Gerd von Rundstedt | Ferdinand Schörner | Maximilian von Weichs | Erwin von Witzleben