Vojenský řád Marie Terezie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Vojenský řád Marie Terezie
Militär-Maria-Theresien-Orden
Odznak řádu Marie Teresie

Odznak řádu Marie Teresie

Základní info
Země původu: habsburská monarchie, Rakousko a Rakousko-Uhersko
Vznik: 1757
Založil: Marie Terezie
Kategorie: vojenský záslužný
Heslo: Fortitudini
Počet tříd: 3
Odznak: zlatý tlapatý kříž v bílém smaltu, ve středu je medailon s bílým břevnem na červeném poli a kolem je opis řádového hesla
Hvězda: větší stříbrný řádový kříž, nesmaltovaný, s briliantujícím povrchem, mezi rameny je umístěn zeleně smaltovaný vavřín
Stuha: bílá se širokými červenými okrajovými pruhy
Stuha

Vojenský řád Marie Terezie (německy Militär-Maria-Theresien-Orden) byl nejvyšší rakouský vojenský řád, který byl založen v roce 1757 a udělen poprvé v roce 1758, nejprve v habsburské monarchii, po rozpadu Svaté říše římské národa německého v Rakouském císařství a následně v Rakousku-Uhersku. Po rozpadu Rakouska-Uherska byl ještě několikrát udělen v tichosti do roku 1931. V Maďarsku se objevily snahy o jeho obnovení, naposledy byl udělen v roce 1944.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Řád byl založen Marií Terezií na oslavu vítězství rakouských vojsk v bitvě u Kolína 18. června 1757. Řád byl udělován důstojníkům, kteří prokázali neobvyklou odvahu při boji nepříteli a za službu svému mocnářství, konkrétně byl udělován:

Für aus eigener Initiative unternommene, erfolgreiche und einen Feldzug wesentlich beeinflussende Waffentaten, die ein Offizier von Ehre hätte ohne Tadel auch unterlassen können.

Což znamená, že řád byl udělen „za vykonání takového činu osobní statečnosti, který by za běžných okolností nebyl vyžadován a přesto byl vykonán, případně spolu s tímto činem při vojenské akci provedení mimořádně důležitého a dovedného rozhodnutí.“[1] Interpretace této části stanov dala vzniknout velmi populární legendě, že byl řád udělován, za úspěšné neuposlechnutí rozkazu, což však nebyla pravda. Při udílení nehrálo roli náboženské vyznání, rasa, hodnost ani společenské postavení. Řád byl výlučně udělován za hrdinské činy, ve výjimečných případech z dynastických důvodů.

Zprvu měl řád dvě třídy, velký a rytířský kříž. Později byl řád Josefem II. doplněn ještě o střední komandérskou třídou a hvězdu pro velkokřižovníky 15. října 1765. Nositelé řádu, kteří získali rytířský kříž měli nárok na doživotní šlechtický titul rytíř (Ritter) a následně se mohli domáhat dědičného titulu svobodného pána. Řád byl také spjat s doživotní rentou od 1.500 do 400 zlatých ročně a vdovy po příslušnících řádu měli nárok na polovic této renty.

Po roce 1918 císař Karel I. převedl svá práva k řádu na řádovou kapitulu a proběhlo ještě několik tichých řádových promocí. Poslední řádová promoce proběhla v roce 1931, kdy bylo také dohodnuto, že již nebude řád dále udělován. Do tohoto roku bylo uděleno 1039 malých křížů, 140 komandérských křížů a 61 velkokřížů.[2] Později se o obnovení řádu snažil Miklós Horthy v Maďarsku z titulu regenta. Nakonec byl tímto "maďarským" řádem vyznamenaný pouze jeden člověk, generálmajor Ladislaus Oszlanyi v roce 1944. Posledním žijícím členem řádu byl Gottfried von Banfield, vyznamenaný v roce 1917, který zemřel v roce 1986.[2]

Organizace a insignie[editovat | editovat zdroj]

Velmistry řádu byli nástupci Marie Terezie - habsburští monarchové. Kromě toho ještě věci řádu spravovali další tři řádoví úředníci: kancléř, pokladník a grefiér.[3]

Řádovým odznakem byl specifický, tzv. tereziánský, kříž, který měl tlapatá ramena, ukončená vlnovitě prohnutou linií. Ve středu byl medailon vyplněný Habsburky adoptovaným babenberským erbem s okružím, na kterém napsáno „FORTITUDINI“ (statečnost). Na reverzu řádu jsou iniciály „MTF“ (MT pro Marii Terezii a F pro Františka I.) uzavřený do zlatého vavřínového věnce a zeleného mezikruží.[3] Později přidaná řádová hvězda kopírovala tvar tereziánského kříže, byla však poněkud větší a měla mezi rameny vložený zelený věnec. Její ramena byla stříbrně dracounovaná nebo briliantovaná. Stuha byla bílá se širokými červenými okraji.[4]

Třídy a způsoby nošení[editovat | editovat zdroj]

Řád Marie Terezie se dělil do celkem 3 tříd, a to po úpravě v roce 1765.

  • Ord.MariaTeresa-GC.png velkokříž (odznak na velkostuze, hvězda)
  • Ord.MariaTeresa-COM.png komandér (odznak na krku, od roku 1765)
  • Ord.MariaTeresa-CAV.png rytíř (odznak na prsou)[2]
Způsob nošení řádu Marie Terezie na vojenské uniformě od nejnižší k nejvyšší třídy (zleva).

Podle pravidel se musel řád nosit in natura pouze na vojenské uniformě. Z toho důvodu byly zavedeny miniatury na řetízku, které se připínaly na civilní oblečení (konkrétně na levou klopu saka).[3]

Významní nositelé[editovat | editovat zdroj]

V 18. století patřil k nejvýznamnějším nositelům například maršál Gideon von Laudon (velkokříž s brilianty) nebo ruský vojevůdce maršál Alexandr Vasiljevič Suvorov.[3] V 19. století byli vyznamenáni například maršál Karel Filip ze Schwarzenbergu (postupně rytíř, komandér, velkokříž), polní maršál Jan Radecký z Radče (postupně rytíř, komandér a později velkokříž řádu), arcivévoda a polní maršál Karel (velkokříž s brilianty), generál Leopold ze Šternberka (velkokříž s brilianty) a další.[5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Maria-Theresia-Orden na německé Wikipedii a Military Order of Maria Theresa na anglické Wikipedii.

  1. http://www.militaria.cz/cz/clanky/vojenska-symbolika/vojensky-rad-marie-terezie.html
  2. a b c LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha : Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 124. (česky) 
  3. a b c d KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha : Elka Press, 2006. 304 s. ISBN 80-902745-9-5. S. 88. (česky) 
  4. Encyklopedie řádů, s. 124.
  5. Řády a vyznamenání, s. 89.