Gerd von Rundstedt

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Gerd von Rundstedt
Bundesarchiv Bild 146-1987-047-20, Gerd v. Rundstedt.jpg

Narození: 12. prosinec 1875
Flag of the German Empire.svg Aschersleben, Německé císařství
Úmrtí: 24. únor 1953 (77 let)
Německo Hannover, Dolní Sasko
Vojenská kariéra
Hodnost: Generalfeldmarschall / Generál polní maršál
Doba služby: 18911945
Sloužil: Flag of the German Empire.svg Německé císařství (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (defence minister 1921).svg Výmarská republika (do roku 1933)
Flag of German Reich (1935–1945).svg Třetí říše (do roku 1945)
Složka: Flag of German Empire (merchant+cross).svg Reichsheer (do roku 1918)
Flag of Weimar Republic (war).svg Reichswehr (do roku 1933)
Balkenkreuz.svg Wehrmacht (do roku 1945)
Jednotka: Infanterie-Regiment Nr. 83
Infanterie-Regiment Nr. 171
Infanterie-Regiment Nr. 18
Války: První světová válka
Druhá světová válka
Bitvy: Invaze do Polska
Bitva o Francii
Operace Barbarossa
Bitva o Normandii
Operace Market Garden
Bitva v Ardenách
Vyznamenání: Rytířský kříž s dubovými ratolestmi, meči
Domácí řád Hohenzollernů s meči
Gerd von Rundstedt jako svědek během Norimberských procesů

Karl Rudolf Gerd von Rundstedt (12. prosince 1875, Aschersleben24. února 1953, Hannover) byl jeden z nejvýznamnějších německých velitelů druhé světové války. Je považován za jednoho z nejschopnějších reprezentantů tzv. „staré školy“. Dosáhl hodnosti Generalfeldmarschall (generál polní maršál).

Za druhé světové války vedl skupinu armád Jih při útoku na Polsko a při debatách podpořil Mansteinův Fall Gelb. 19. července 1940 byl povýšen na polního maršála. V roce 1941 vedl skupinu armád Jih při operaci Barbarossa. Ostře odmítal postup do nitra Ruska v průběhu zimy a na konci listopadu 1941 byl po prudké hádce s Hitlerem odvolán (Rundstedt odmítal jeho rozkaz neustupovat a striktně požadoval stažení svých jednotek dál na západ). V roce 1942 byl jmenován velitelem vojsk na západě, kde vedl budování Atlantického valu, nejprve sám, později za spoluúčasti maršála Erwina Rommela. Po provedení spojenecké invaze se oba přes prudké profesionální spory v oblasti strategie a místy i osobní nevraživost shodovali na tom, že je válka ztracena a že je nutné co nejrychleji uzavřít mír. Za své opakované požadavky jednání se spojenci byl krátce po spojeneckém vylodění odvolán a nahrazen maršálem Klugem.

Když se v srpnu 1944 fronta začala hroutit a Kluge spáchal sebevraždu, byl povolán zpět. Dosáhl zde posledního velkého vítězství, když zmařil Montgomeryho příliš velkoryse naplánovanou a špatně provedenou operaci Market Garden, ale byl si dobře vědom toho, že jde o labutí píseň jeho armády. Vedl bitvu v Ardenách, ale nevěřil jí a zoufale se pokoušel Hitlera přesvědčit, že je odsouzena k neúspěchu. Bitva v Ardenách nakonec skutečně skončila porážkou. V březnu 1945, poté co spojenci obsadili železniční most přes Rýn ve městě Remagen, byl definitivně odvolán pro údajné „poraženectví“.

Shrnutí vojenské kariéry[editovat | editovat zdroj]

Data povýšení[editovat | editovat zdroj]

Významná vyznamenání[editovat | editovat zdroj]


Polní maršálové nacistického Německa

Werner von Blomberg | Fedor von Bock | Eduard von Böhm-Ermolli | Walter von Brauchitsch | Ernst Busch | Wilhelm Keitel | Ewald von Kleist | Günther von Kluge | Georg von Küchler | Wilhelm von Leeb | Wilhelm List | Erich von Manstein | Walter Model | Friedrich Paulus | Walter von Reichenau | Erwin Rommel | Gerd von Rundstedt | Ferdinand Schörner | Maximilian von Weichs | Erwin von Witzleben