Skupina armád Jih

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skupina armád Jih (Heeresgruppe Süd)
Vlajka OKH, které podléhala Sk. armád Jih
Vlajka OKH, které podléhala Sk. armád Jih
Země Třetí říše
Existence18. srpen 193915. říjen 1939
?. červen 194113. červenec 1942
12. únor 194331. březen 1944
23. září 1944 - ?. duben 1945
VznikSlezsko (1939)
ZánikRakousko (1945)
VeliteléGerd von Rundstedt (1939, 1941)
Walter von Reichenau (1941-1942)
Fedor von Bock (1942)
Erich von Manstein (1943-1944)
Johannes Frießner (1944)
Otto Wöhler (1945)
Lothar Rendulic (1945)
Friedrich Schulz (1945)
Podřízené jednotky1. tanková armáda (1941-1942, 1943-1944)
2. armáda (1942)
2. armáda (Maďarsko) (1944)
2. tanková armáda (1945)
3. armáda (Rumunsko) (1941)
3. armáda (Maďarsko) (1944)
4. armáda (Rumunsko) (1941)
4. tanková armáda (1942, 1943-1942)
6. armáda (1941-1942, 1943, 1943-1944, 1944-1945)
6. tanková armáda SS (1945)
8. armáda (1939, 1943-1944, 1945)
10. armáda (1939)
11. armáda (1941-1942)
14. armáda (1939)
17. armáda (1941-1942)
1. tanková skupina (1941)
Armádní skupina (Slovensko) (1939)
Armádní skupina Balck (1944)
Armádní skupina Fretter-Pico (1944)
Armádní skupina Hollidt (1943)
Armádní skupina Kempf (1943)
Armádní skupina Lanz (1943)
Armádní skupina Wöhler (1944)
Nadřazené jednotkyOKH popřípadě OKW
Účast
VálkyDruhá světová válka
BitvyInvaze do Polska (1939)
Operace Barbarossa (1941)
Bitva u Brodů (1941)
Bitva u Kyjeva (1941)
První bitva o Charkov (1941)
Bitva o Rostov (1941)
Druhá bitva o Charkov (1942)
Operace Blau (1942)
Bitva u Voroněže (1942)
Třetí bitva o Charkov (1943)
Operace Citadela (1943)
Operace Kutuzov (1943)
Bitva o Dněpr (1943)
Bitva o Kyjev (1943)
Žytomyrská operace (1943-1944)
Korsuň-ševčenkovská operace (1944)
Bitva u Kamence Podolského (1944)
Budapešťská operace(1944-1945)
Operace Jarní probuzení (1945)
Vídeňská operace (1945)

Skupina armád Jih (německy Heeresgruppe Süd), byla německá skupina armád za druhé světové války.

Data existence Skupiny armád Jih[editovat | editovat zdroj]

Polská kampaň[editovat | editovat zdroj]

Německá invaze do Polska.

Velitelství Skupiny armád Jih vzniklo z velitelství Armee-Oberkommandos 12 18. srpna 1939, pro potřeby invaze do Polska. Jejím prvním velitelem se stal Generálplukovník Karl Gerd von Rundstedt, kterému dělal náčelníka štábu generálporučík Erich von Manstein. Invaze do Polska byla vedena Skupinou armád Sever, z oblasti východního Pruska) a Skupinou armád Jih na hlavním směru ze Slezska. Skupina armád Jih byla složena ze třech armád (8. armáda, 10. armáda, 14. armáda) a podporována 4. leteckou armádou. Ofenzíva proti slabšímu protivníkovi, proběhla bez větších problémů a do konce prvního měsíce se zhroutil organizovaný odpor polských armád. Od 8. října 1939 byla Skupina armád Jih zároveň Hlavním velitelstvím Východ (Oberbefehlshaber Ost). V polovině téhož měsíce bylo velitelství Skupiny armád Jih přeloženo na západní frontu pod názvem Skupina armád A.

Operace Barbarossa a Operace Blau[editovat | editovat zdroj]

Situace na východní frontě v srpnu 1941.

K plánované invazi do SSSR (Operace Barbarossa), bylo opět vytvořena Skupina armád Jih z velitelství Skupiny armád A. Velitelem Sk. armád Jih se opět stal generál polní maršál von Rundstedt, kterému nyní dělal náčelníka štábu generál pěchoty Georg von Sodenstern. Ke dni 22. 6. 1941, měla Skupina armád Jih tři armády (6. armáda, 11. armáda, 17. armáda), 1. tankovou skupinu a jako podporu 4. leteckou armádu. Zároveň do její oblasti spadala 3. a 4. armáda Rumunska, také pod Skupina armád Jih bojovala Slovenská Rychlá divize. Právě Sk. armád Jih narazila (ze tří Skupin armád které útočily v SSSR) na největší odpor, který byl způsoben velkou koncentrací sovětských vojsk na západní Ukrajině. Zatímco Skupina armád Střed rozrazila a zničila velkou část sovětských vojsk v Bělorusku již začátkem července, Sk. armád Jih se podařilo zničit větší část protivníkových sil až v oblasti Kyjeva v druhé polovině srpna. Její armády od září útočili na Krym, Rostov na Donu a do oblastí východní Ukrajiny. V té době měla Skupina armád Jih již velké problémy se ztrátami, s logistikou (přes řeku Dněpr měla jen jeden železniční most) a s rozlehlostí sovětského území, které rozmělňovalo její údernou sílu. Během prosincových bojů ztratila dobyté přístavní město Rostov a východní část Krymu při sovětských ofenzívách, které v druhé polovině zimy po krvavých bojích skončily na mrtvém bodě. K 1. prosinci 1941, byl po opakovaných sporech s Adolfem Hitlerem odvolán polní maršál von Rundstedt a nahrazen prověřeným nacionálním socialistou původně velitelem 6. armády generálem polním maršálem Walterem von Reichenau. Nový velitel Skupiny armád Jih ovšem již za měsíc a půl 15. ledna 1942 dostal infarkt a během leteckého transportu do Německa, o dva dny později, jeho letoun při mezipřistání ve Lvově havarovalo a von Reichenau zemřel. Velitelem Skupiny armád Jih byl tedy jmenován 16. ledna 1942 generál polní maršál Fedor von Bock.

Zničení sovětských vojsk u Charkova a začátek operace Blau.

Na léto roku 1942 byla naplánována ofenzivní Operace Blau právě na úseku Skupiny armád Jih. Po odražení sovětské ofenzívy u Charkova, přešla německá Sk. armád Jih v červnu do útoku. Měla k dispozici celkem pět armád z toho dvě tankové (2. armáda, 6. armáda, 4. tanková armáda, 1. tanková armáda a 17. armáda), zároveň v průběhu operace byla posílena čtyřmi armádami spojenců Německa (2. maďarská armáda, 8. italská armáda, 3. a 4. rumunská armáda), Skupina armád Jih byla také podporována nadále 4. leteckou armádou. V průběhu Operace Blau byl odvolán Fedor von Bock pro vedení příliš zdlouhavého boje v oblasti Voroněže, ve skutečnosti opět pro jeho spory s Hitlerem, které jej již v prosinci minulého roku stály odvolání z velení Skupiny armád Střed. Zároveň byla 13. července vojska Skupiny armád Jih rozdělena mezi dvě nově vzniklé Skupiny armád A a B. Velitelství Skupiny armád Jih bylo přejmenováno na velitelství Skupiny armád B, kterému velel von Weichs. Skupina armád A podléhala přímo Adolfu Hitlerovi.

Bitva u Kurska a obrana Ukrajiny[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Kurska
Situace na východní frontě v prosinci 1943.

12. února 1943 vznikla opět Skupina armád Jih přejmenováním z velitelství Skupiny armád Don (Heeresgruppe Don). Jejím velitelem se stal generál polní maršál Erich von Manstein a náčelníkem štábu se stal Mansteinův oblíbenec generál pěchoty Theodor Busse. V té době vojska Skupiny armád Jih ustupovala z východní Ukrajiny a z Kavkazu přes Rostov na Donu. Zároveň v oblasti Charkova přešla část vojsk skupiny armád do ofenzívy (známé též jako Mansteinova jarní ofenzíva) při které se podařilo Němcům zničit velkou část sovětských obrněných jednotek v oblasti a dobýt zpátky Charkov a Bělgorod, čímž se stabilizovala fronta u Skupiny armád Jih.

Na léto roku 1943, byla opět plánována nová německá ofenzíva s názvem Operace Citadela. V té době měla Skupina armád Jih k dispozici tři armády, z toho dvě tankové (4. tanková armáda, 6. armáda, 1. tanková armáda) a armádní skupinu "Kempf", i nadále byla podporována 4. leteckou armádou. Německá ofenzíva byla ale brzy utopena v krvi obránců i útočníků. A do konce roku 1943 ustoupila Skupina armád Jih pod náporem sovětských armád, z východní Ukrajiny a vyklidila město Kyjev poté, když se podařilo sovětským vojskům překonat řeku Dněpr. I první čtvrtletí roku 1944 bylo plné ústupových bojů na západní Ukrajině. Situace se navíc vyhrotila, když bylo na začátku roku vyřazeno několik německých divizí, které sovětská vojska obklíčila v Čerkašské kapse. Do konce března 1944 sovětská vojska, v oblasti Skupiny armád Jih, dosáhla původních sovětsko-polských hranic a blížila se k hranicím s Maďarskem a Rumunskem. 31. března 1944 byl odvolán generál polní maršál von Manstein a Skupina armád Jih byla přejmenována na Skupinu armád Severní Ukrajina (Heeresgruppe Nordukraine), pod velením generála polního maršála Waltera Modela.

Obranné boje koncem války[editovat | editovat zdroj]

Situace na východní frontě v prosinci 1944.
Situace na konci války.

Skupina armád Jih ještě naposled vznikla 23. září 1944 ze zbytků Skupiny armád Jižní Ukrajina (Heeresgruppe Südukraine). Jejím velitelem se stal generálplukovník Johannes Frießner. Papírově mělo jít o silné uskupení armád, ale v té době byla bojová hodnota této Skupiny armád již velmi nízká, některé jednotky neměly ani 1/5 stavu, jiné jednotky byly tvořeny jen velitelstvím. Navíc byla neustále skupina armád vystavena sovětsko-rumunským útokům. Během obrany Maďarska byla velká část jejích sil obklíčena u Budapešti, včetně maďarských svazků. Skupina armád Jih přesto sehrála hlavní roli v Operaci Jarní probuzení u maďarského jezera Balaton v březnu 1945, pod taktovkou nového velitele generála pěchoty Otto Wöhlera, který byl po předvídaném neúspěchu operace odvolán a nahrazen generálplukovníkem Dr. Lotharem Rendulicem. V dubnu 1945, během bojů v Rakousku ještě stačila Skupina armád Jih vyměnit znovu velitele za generála pěchoty Friedricha Schulze. Téhož měsíce byla naposledy přejmenována na Skupinu armád Východní marka (Heeresgruppe Ostmark) a definitivně zmizela ze scény.

Velitelé a náčelníci štábu Skupiny armád Jih[editovat | editovat zdroj]

Velitelé

Náčelníci štábu

Skupina armád Jih k 1. září 1939[editovat | editovat zdroj]

Skupina armád Jih – generálplukovník Gerd von Rundstedt / náčelník štábu generálporučík Erich von Manstein

Skupina armád Jih k 22. červnu 1941[editovat | editovat zdroj]

Skupina armád Jih – Generál polní maršál Gerd von Rundstedt / náčelník štábu generál pěchoty Georg von Sodenstern

Skupina armád Jih k 10. květnu 1942[editovat | editovat zdroj]

Skupina armád Jih – Generál polní maršál Fedor von Bock / náčelník štábu generál pěchoty Georg von Sodenstern

Skupina armád Jih k 15. březnu 1943[editovat | editovat zdroj]

Skupina armád Jih – Generál polní maršál Erich von Manstein / náčelník štábu generálporučík Theodor Busse

Skupina armád Jih k 25. prosinci 1943[editovat | editovat zdroj]

Skupina armád Jih – generál polní maršál Erich von Manstein / náčelník štábu generálporučík Theodor Busse

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]