Li Cung-žen
| Li Cung-žen | |
|---|---|
.jpg) | |
| Prezident Čínské republiky | |
| Ve funkci: 21. ledna 1949 – 28. února 1950 | |
| Předchůdce | Čankajšek |
| Nástupce | Čankajšek |
| Viceprezident Čínské republiky | |
| Ve funkci: 20. května 1948 – 21. ledna 1949 | |
| Předchůdce | úřad vznikl |
| Nástupce | Čchen Čcheng |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Kuomintang |
| Vojenská služba | |
| Služba | Národní revoluční armáda |
| Doba služby | 1916–1954 |
| Hodnost | generál |
| Bitvy/války | Čínská občanská válka Druhá čínsko-japonská válka |
| Narození | 13. srpna 1890 Kuej-lin, Guangxi, Říše Čching |
| Úmrtí | 30. ledna 1969 Peking, Čínská lidová republika |
| Místo pohřbení | Papaošanský revoluční hřbitov |
| Choť | Li Xiuwen (1911–1969) Guo Dejie (1925–1966) |
| Profese | politik |
| Commons | Li Zongren |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Li Cung-žen (čínsky 李宗仁; 13. srpna 1890 Kuej-lin – 30. ledna 1969 Peking) též známý jako Li Zongren, byl kuangský a čínský generál, politik a mezi lety 1949–1950 prezident Čínské republiky.
Raný život[editovat | editovat zdroj]
Li Cung-žen se narodil ve vesnici Xixiang poblíž Guilinu v provincii Kuang-si. Ovlivnilo to i jeho politické názory, nadosmrti zůstall kuangským patriotem. Byl druhorozeným dítětem v rodině Han z pěti chlapců a tří dívek. Jeho otec Li Peiying (李培英) byl vesnický učitel. Li se zapsal do provinční vojenské školy. V roce 1910 vstoupil do Čínské revoluční strany Sunjatsena, ale v té době neměl pochopení pro širší cíle, jako byly reformy a národní sjednocení.
Před 2. světovou válkou[editovat | editovat zdroj]
Li vystudoval vojenskou školu v Guilinu. Vstoupil do armády Lu Rong Tinga a roku 1916 byl povýšen na velitele čety. Lu Rong Ting, guvernér Kuang-si, měl ambice expandovat do sousedních provincií, zejména do Kuang-tungu. Lu vedl s Kuang-tungem několik válek, kterých se účastnil i Li. Během války s Chu-nanem roku 1918 se ukázaly Liovy velitelské schopnosti a statečnost, které mu vynesly povýšení na velitele praporu.
V roce 1921 se Li Cung-žen účastnil druhé invaze do Kuang-tungu, která skončila porážkou Kuang-si. Tato porážka vedla k rozkladu armády na několik skupin, z nichž se velká část začala orientovat na banditství. Po celém Kuang-si nastal zmatek a únosy, vraždy, loupeže i kanibalismus se staly součástí každodenního života. Li Cung-žen využil příležitosti a vybudoval svoji vlastní armádu.
V roce 1924 provedl spolu se svými spojenci v Kuang-si převrat. Jeho armáda obsadila hlavní město Nan-ning a Lu Rong Ting uprchl do zahraničí. Sunjatsen následně uznal Liovu vládu jako legitimní.
Vláda nad Kuang-si a Kuomintang[editovat | editovat zdroj]
Roku 1925 se stal vojenským guvernérem provincie. Reorganizoval svou armádu, kterou nazval Osvobozenecká armáda Kuang-si. Následně byl jmenován velícím generálem při Severním pochodu. Jeho armáda porazila roku 1926 Čankajškova rivala Wu Pchej-fua a obsadila město Wu-chan. Tím se Li Cung-žen stal slavným a populárním. Čankajšek ho následně jmenoval vrchním velitelem armád Kuomintangu.
Oponoval radám svých sovětských poradců a na severním břehu Jang-c’-ťiangu zaútočil na území Ligy pěti provincií vedené Sun Chuanfangem, který dříve dokázal zastavit Čankajškovo tažení. Li Suna porazil v několika bitvách, při kterých zničil jeho armádu a získal celé jeho území pro Kuomintang. V této době získal také svou pověst antikomunisty. Jeho armáda byla jediná bez jakéhokoliv komunistického vlivu.
Následně se dostal do konfliktů s Čankajškem, což vedlo k jeho vyloučení z Kuomitangu. Li se vrátil do Kaung-si, kde opět získal moc. Jeho vztahy s Kuomintangem se zhoršovaly. Začal se připravovat na budoucí válku proti Čankajškovi. Avšak roku 1932 Japonské císařství obsadilo Mandžukuo, což Lia přimělo zbavit se zášti vůči Čankajškovi a spojit se s ním proti společnému nepříteli.
Válka s Japonskem[editovat | editovat zdroj]
Roku 1937 vypukl konflikt mezi Čínou a Japonskem, který eskaloval druhou čínsko-japonskou válkou. Čankajšek chtěl využít Liovy zkušenosti a jmenoval ho velitelem páté válečné zóny. Liova první akce proti Japoncům v bitvě u Tchaj-er-čuang roku 1938 skončila vítězstvím, město úspěšně ubránil před japonskými silami. Čou En-laj si všiml jeho schopností, využil svůj vliv rámci Sjednocené fronty a prosadil Lia jako vrchního velitele čínských jednotek i přes Čankajškův odpor. V letech 1943–45 byl Li jmenován ředitelem ústředí Generalissima. Jednalo se o nechtěný odchod z aktivního velení po jeho dřívějších úspěších.
Občanská válka[editovat | editovat zdroj]
Po válce v letech 1945–47 dostal politickou funkci a byl odsunut z velení.
28. dubna 1948 byl Li Národním shromážděním zvolen viceprezidentem, pět dní poté, co se prezidentem stal jeho politický oponent Čankajšek. Ten se stavěl proti jeho zvolení a podporoval Liova protikandidáta, Sunjatsenova syna Sun Foa. Komunistické síly postupovaly stále rychleji a po velkých porážkách Kuomintangu v severní Číně se Čankajšek rozhodl 21. ledna 1949 rezignovat. Li se stal prezidentem. Komunisté zastavili boje a poslali Liovi své podmínky:
- Potrestat všechny válečné zločince (Čankajšek byl považován za „číslo jedna“)
- Zrušit neplatnou ústavu z roku 1947
- Zrušit právní systém Kuomintangu
- Reorganizovat nacionalistické armády
- Konfiskovat veškerý byrokratický kapitál
- Reformovat systém držby půdy
- Zrušit všechny zrádné smlouvy
- Svolat úplnou politickou poradní konferenci k vytvoření demokratické koaliční vlády
Li si uvědomil, že souhlas s těmito body by fakticky znamenal předání kontroly nad Čínou komunistům a pokusil se vyjednat mírnější podmínky, které by mohly vést k ukončení občanské války, ale marně. V dubnu 1949, kdy komunisté seznali, že Li pravděpodobně nepřijme jejich podmínky, poslali Liovi ultimátum, aby je do pěti dnů přijal. Když odmítl, komunisté pokračovali v bojích.
Začalo růst napětí mezi Liem a některými členy Kuomintangu. Když komunisté obsadili Nanking, vláda odešla do Kuang-tungu. Li ji odmítl následovat a gestem jeho nesouhlasu s rostoucím vlivem Čankajška byl jeho odchod do Kuang-si. Ačkoliv Čankajšek nevykonával žádnou funkci, dával rozkazy armádě. Mnozí generálové poslouchali pouze Čankajškovy rozkazy, nikoliv Liovy. Čankajškovo politické křídlo v Kuomintangu začalo odmítat veškeré Liovy návrhy, včetně obranného plánu. Po pádu Kuang -tungu se vláda přemístila do Čchung-čchingu. Rozkaz k tomuto přemístění vydal Čankajšek, ačkoliv neměl žádné politické postavení.
Pozdní život[editovat | editovat zdroj]
Po přemístění vlády odletěl Li do New Yorku. V Americe byl kvůli léčbě dvanáctníku a pobýval v nemocnici Kolumbijské univerzity. V nemocnici ho navštívil i prezident Harry S. Truman, který nazval Čankajška diktátorem a podpořil Lia. Čankajšek následně nařídil vyšetřovací komisi obvinit Lia z nezákonného jednání a vláda mu odebrala funkci prezidenta.[1]
Li zůstal v exilu až do roku 1965. V tomto roce se vrátil zpět do pevninské Číny. Komunisté to využili jako nástroj své propagandy a začali povzbuzovat další členy Kuomintangu, aby se navrátili do vlasti. Li umírá roku 1969 na rakovinu tenkého střeva.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Li Zongren na anglické Wikipedii, Li Zongren na španělské Wikipedii a Ли Цзунжэнь na ruské Wikipedii.
- ↑ C. PETER, Chen. Li Zongren. WW2DB [online]. [cit. 2020-12-18]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Li Cung-žen na Wikimedia Commons
