Fang I

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fang I
Narození26. února 1916
Sia-men
Úmrtí17. října 1997 (ve věku 81 let)
Peking
Místo pohřbeníPapaošanský revoluční hřbitov
Povolánípolitik a diplomat
Politická stranaKomunistická strana Číny
FunkceMinistr pro vědu a technologie Čínské lidové republiky
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Fang I je čínské jméno, v němž Fang je příjmení.

Fang I (čínsky pchin-jinem Fāng​ Yì, znaky 方毅; 26. února 1916 – 17. října 1997) byl čínský komunistický politik, účastník občanské války, poté regionální politik ve Fu-ťienu a Šanghaji, diplomat ve Vietnamu, v 60. a první polovině 70. let organizátor čínské pomoci a investic do zahraničí, od druhé poloviny 70. let postoupil do celostátně významných funkcí: kandidát (1958–1973) a člen (1973–1987) ústředního výboru Komunistické strany Číny, člen politbyra (1977–1987) a sekretariátu ústředního výboru (1980–1982), předseda Státní komise pro vědu a technologii (1977–1984), místopředseda vlády (1978–1982), státní poradce (1982–1988), předseda akademie věd (1979–1981), místopředseda celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1988–1993).

Život[editovat | editovat zdroj]

Fang I se narodil 27. března 1915 v Sia-menu[1] v provincii Fu-ťien v chudé rodině. Jeho původní jméno bylo Fang Čching-ťi (čínsky pchin-jinem Fāng​ Qīngjí, znaky 方清吉). Když bylo Fang Iovi osm let, zemřel mu otec a rodina upadla do naprosté chudoby. S pomocí strýce z matčiny strany mohl Fang navštěvovat střední škol. Během školní docházky vstoupil ve 14 letech do Komunistického svazu mládeže a o rok později, v roce 1931, do Komunistické strany Číny (KS Číny).[1][2]

Později odešel do Šanghaje a pracoval v předním nakladatelství Commercial Press.[1] Neúčastnil se Dlouhého pochodu, protože patřil ke komunistickým aktivistům, kteří zůstali ve Fu-ťienu.[1] V roce 1934 byl zatčen kuomintangskou policií a za komunistickou činnost odsouzen k osmi letům vězení. Z vězení byl propuštěn v roce 1937, po Sianském incidentu, vypuknutí čínsko-japonské války a uzavření dohody o druhé jednotné frontě mezi KS Číny a Kuomintangem.[1][2] Během války s Japonskem působil jako místopředseda nebo vedoucí finančního odboru různých administrativních rad spravujících komunisty ovládanéregiony v severní Číně, naposledy byl generálním sekretářem finančního a ekonomického výboru Severočínské lidové vlády, poloautonomní komunistické vlády v severní Číně (1948–1949). Krátce vykonával úřad místopředsedy vlády provincie Šan-tung (březen–srpen 1949).[2]

Po vzniku Čínské lidové republiky působil Fang I v letech 1949–1952 jako místopředseda vlády a ministr financí své domovské provincie Fu-ťien a současně byl místopředsedou finančního a ekonomického výboru východočínského vojensko-administrativního výboru (resp. od konce roku 1952 do roku 1954 východočínského administrativního výboru).[2] V letech 1952–1953 byl krátce místostarostou Šanghaje. V září 1953 byl pak jmenován náměstkem ministra financí (Teng Siao-pchinga), ale ve funkci zůstal jen do října 1954. V roce 1954 byl totiž spolu se svou ženou Jin Sen vyslán na čínské velvyslanectví v Severním Vietnamu. Jako ekonomický zástupce byl zodpovědný za koordinaci čínské pomoci Severnímu Vietnamu. Tuto funkci zastával až do roku 1961. Mezitím byl roku 1958 zvolen kandidátem ústředního výboru KS Číny.[2]

V roce 1961 se Fang I vrátil do Pekingu, byl jmenován místopředsedou Státní plánovací komise (do 1967)[2] a do roku 1977 řídil zahraniční pomoc Číny jako předseda/ministr stojící v čele byra (od 1961), komise (od 1964) a ministerstva (1971–1977) pro hospodářské vztahy se zahraničím.[2] Přitom mu byla velmi užitečná jeho znalost několika cizích jazyků, včetně angličtiny, němčiny, japonštiny a ruštiny. Na IX. sjezdu KS Číny v dubnu 1969 byl znovuzvolen kandidátem ústředního výboru. Vedl ekonomické delegace do mnoha, především afrických, zemí; mimo jiné dohlížel na projekt Tanzansko-zambijské železnice. Současně byl koncem roku 1964 zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1975). Na X. sjezdu KS Číny v srpnu 1973 byl zvolen členem ústředního výboru.[2]

Po smrti Mao Ce-tunga a ukončení kulturní revoluce v roce 1976 byl Fang jmenován viceprezidentem Čínské akademie věd a sblížil se s Teng Siao-pchingem. Na XI. sjezdu KS Číny v srpnu 1977 byl znovuzvolen členem ústředního výboru a nově se stal i členem politbyra (znovuzvolen na XII. sjezdu roku 1982, ve funkci do roku 1987).[2] O měsíc později, v září 1977 byl jmenován předsedou Státní komise pro vědu a technologii (do září 1984). Když se Teng dostal k moci, stal se Fang v březnu 1978 jedním z místopředsedů čínské vlády. Roku 1978 byl také opět zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců (do 1983). V letech 1979–1981 byl také předsedou akademie věd. Při obnově sekretariátu ústředního výboru v únoru 1980 byl jmenován jedním z tajemníků sekretariátu (do 1982),[2] v sekretariátu měl na starosti otázky vědeckotechnického rozvoje.

V květnu 1982 přešel (s většinou dosavadních místopředsedů) z funkce místopředsedy vlády do nově zřízené funkce státního poradce (znovu jmenován 1983, do 1988).[2] V roce 1988 byl vybrán jedním z místopředsedů celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (1988–1993).[2] Od roku 1977 až do své smrti byl čestným předsedou Čínské asociace wej-čchi.

Dne 17. října 1997 zemřel v Pekingu.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c d e Biographical Dictionary of the People's Republic of China. Příprava vydání Song, Yuwu. Jefferson, North Carolina: McFarland, 2014. ISBN 978-1-4766-0298-1. S. 327–328. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l BARTKE, Wolfgang. Who's who in the People's Republic of China. 2. vyd. München: K. G. Saur, 1987. Dostupné online. S. 91–92. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Člen vedení Komunistické strany Číny
11. politbyro ÚV KS Číny (srpen 1977 – září 1982)
členové politbyra
stálý výbor
Chua Kuo-feng (předseda ÚV do června 1981, pak místopředseda) • Jie Ťien-jing (místopředseda ÚV) • Teng Siao-pching (místopředseda ÚV) • Li Sien-nien (místopředseda ÚV) • Wang Tung-sing (místopředseda ÚV; odvolán v únoru 1980)
od prosince 1978 i
Čchen Jün (místopředseda ÚV)
od února 1980 i
Chu Jao-pang (od června 1981 předseda ÚV) • Čao C’-jang (od června 1981 místopředseda ÚV)
Wej Kuo-čching • Ulanfu • Fang I • Liou Po-čcheng • Sü Š’-jou • Ťi Teng-kchuej (odvolán v únoru 1980) • Su Čen-chua (zemřel v únoru 1979) • Li Te-šeng • Wu Te (odvolán v únoru 1980) • Jü Čchiou-li • Čang Tching-fa • Čchen Jung-kuej • Čchen Si-lien (odvolán v únoru 1980) • Keng Piao • Nie Žung-čen • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien • Pcheng Čchung
od prosince 1978 i
Chu Jao-pang (od února 1980 člen stálého výboru) • Teng Jing-čchao • Wang Čen
od září 1979 i
Čao C’-jang (od února 1980 člen stálého výboru) • Pcheng Čen
kandidáti politbyra
Čao C’-jang (od září 1979 člen politbyra) • Čchen Mu-chua • Saifuddin Azizi
10. politbyro ← • → 12. politbyro
11. sekretariát ÚV KS Číny (únor 1980 – září 1982)
tajemníci sekretariátu
Chu Jao-pang (generální tajemník sekretariátu) • Wan Li • Wang Žen-čung • Fang I • Ku Mu • Sung Žen-čchiung • Jü Čchiou-li • Jang Te-č’ • Chu Čchiao-mu • Jao I-lin • Pcheng Čchung
od června 1981 i
8. sekretariát ← • → 12. sekretariát
12. politbyro ÚV KS Číny (září 1982 – listopad 1987)
členové politbyra
stálý výbor
Chu Jao-pang (generální tajemník ÚV do ledna 1987) • Jie Ťien-jing (rezignoval v září 1985) • Teng Siao-pching • Čao C’-jang (úřadující generální tajemník ÚV od ledna 1987) • Li Sien-nien • Čchen Jün
Wan Li • Si Čung-sün • Wang Čen (rezignoval v září 1985) • Wej Kuo-čching (rezignoval v září 1985) • Ulanfu (rezignoval v září 1985) • Fang I • Teng Jing-čchao (rezignovala v září 1985) • Li Te-šeng (rezignoval v září 1985) • Jang Šang-kchun • Jang Te-č’ • Jü Čchiou-li • Sung Žen-čchiung (rezignoval v září 1985) • Čang Tching-fa (rezignoval v září 1985) • Chu Čchiao-mu • Nie Žung-čen (do září 1985) • Ni Č’-fu • Sü Siang-čchien (rezignoval v září 1985) • Pcheng Čen • Liao Čcheng-č’ (zemřel v červnu 1983)
od září 1985 i
kandidáti politbyra
Jao I-lin (od září 1985 člen politbyra) • Čchin Ťi-wej • Čchen Mu-chua
11. politbyro ← • → 13. politbyro
Člen Státní rady (vlády) Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní rady Čínské lidové republiky
Místopředsedové státní administrativní rady Ústřední lidové vlády (1949–1954)
Čou En-laj I (1949–1954)
Místopředsedové státní rady (1954– )
vláda: Čou En-laj II (1954–1959)
Čou En-laj III (1959–1965)
Čou En-laj IV (1965–1975)
Lin Piao (zemřel 1971) • Čchen Jün (do 1969) • Teng Siao-pching (do 1968, od 1973 zpět v úřadě) • Che Lung (do 1967) • Čchen I (zemřel 1972) • Kche Čching-š’ (zemřel 1965) • Ulanfu (do 1968) • Li Fu-čchun (zemřel 1975) • Li Sien-nien • Tchan Čen-lin • Nie Žung-čen • Po I-po (do 1966) • Lu Ting-i (do 1966) • Luo Žuej-čching (do 1966) • Tchao Ču (do 1967) • Sie Fu-č’ (zemřel 1972)
Čou a Chua (1975–1978)
Teng Siao-pching (do 1976, od 1977 zpět v úřadě) • Čang Čchun-čchiao (do 1976) • Li Sien-nien • Čchen Si-lien • Ťi Teng-kchuej • Chua Kuo-feng (od 1976 předseda státní rady) • Čchen Jung-kuej • Wu Kuej-sien (do 1977) • Wang Čen • Jü Čchiou-li • Ku Mu • Sun Ťien
Chua a Čao (1978–1983)
od 1978
Teng Siao-pching (do 1980) • Li Sien-nien (do 1980) • Sü Siang-čchien (do 1980) • Ťi Teng-kchuej (do 1980) • Jü Čchiou-li • Čchen Si-lien (do 1980) • Keng Piao • Čchen Jung-kuej (do 1980) • Fang I • Wang Čen (do 1980) • Ku Mu • Kchang Š’-en • Čchen Mu-chua • Wang Žen-čung (1978–1980) • Čchen Jün (1979–1980) • Po I-po (od 1979) • Jao I-lin (od 1979) • Ťi Pcheng-fej (od 1979) • Čao C’-jang (1980) • Wan Li (od 1980) • Jang Ťing-žen (od 1980) • Čang Aj-pching (od 1980) • Chuang Chua (od 1980)
od 1982
Čao C’-jang II (1983–1988)
Wan Li • Jao I-lin • Li Pcheng (od 1987 úřadující předseda státní rady) • Tchien Ťi-jün • Čchiao Š’ (od 1986)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Chuang Ťü (zemřel 2007) • Wu I • Ceng Pchej-jen • Chuej Liang-jü
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Státní poradci státní rady Čínské lidové republiky
vláda: Chua a Čao (1978–1983)
Čao C’-jang II (1983–1988)
Li Pcheng I (1988–1993)
Li Tchie-jing • Čchin Ťi-wej • Wang Ping-čchien • Sung Ťien • Wang Fang • Cou Ťia-chua (od 1991 místopředseda Státní rady) • Li Kuej-sien • Čchen Si-tchung • Čchen Ťün-šeng • Čchien Čchi-čchen (od 1991)
Li Pcheng II (1993–1998)
Ču Žung-ťi (1998–2003)
Wen Ťia-pao I (2003–2008)
Wen Ťia-pao II (2008–2013)
Li Kche-čchiang I (2013–2018)
Li Kche-čchiang II (2018–2023)
Li Čchiang (2023–2028)
Místopředsedové celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění
1. volební období (1949–1954)
2. volební období (1954–1959)
3. volební období (1959–1965)
4. volební období (1965–1978)
Pcheng Čen, Čchen I (zemřel 1972), Jie Ťien-jing, Chuang Jen-pchej (zemřel 1965), Čchen Šu-tchung (zemřel 1966), Liou Lan-tchao (do 1968), Sung Žen-čchiung, Sü Ping (zemřel 1972), Kao Čchung-min (zemřel 1971), Cchaj Tching-kchaj (zemřel 1968), Wej Kuo-čching, Teng C’-chuej (zemřel 1972), Li S’-kuang (zemřel 1971), Fu Cuo-i (zemřel 1974), Tcheng Taj-jüan (zemřel 1974), Sie Ťüe-caj (zemřel 1971), Mao Tun, Li Ču-čchen (zemřel 1968), Pagpalha Geleg Namgjal, Sü Te-cheng, Li Te-čchüan (zemřela 1972), Ma Sü-lun (zemřel 1970)
5. volební období (1978–1983)
od 1979 i
od 1980 i
od 1981 i
Liou Fej (zemřel 1983), Tung Čchi-wu
6. volební období (1983–1988)
od 1984 i
od 1985 i
Chua Luo-keng (zemřel 1985)
od 1986 i
od 1987 i
7. volební období (1988–1993)
od 1989 i
od 1990 i
od 1991 i
8. volební období (1993–1998)
od 1994 i
od 1996 i
9. volební období (1998–2003)
10. volební období (2003–2008)
od 2005 i
11. volební období (2008–2013)
od 2010 i
12. volební období (2013–2018)
od 2017 i
13. volební období (2018–2023)
14. volební období (2023–2028)
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fang_I&oldid=23884749“