Čou Jung-kchang

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Čínký politik, člen politické frakce bývalého generálního tajemníka Ťiang Ce-mina, hlásí se k maoismu a ideálům Kulturní revoluce

Čou Jung-kchang (pinyin Zhou Yongkang) narozen v roce 1942 v provincii Wu-si. Bývalý čínský naftař, který vstoupil do nejvyšších politických kruhů a stal se členem stálého výboru politbyra a mocenské frakce prezidenta Ťiang Ce-mina uvnitř Komunistické straně Číny.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Šéf ropné společnosti[editovat | editovat zdroj]

Před vstupem do světa politiky pracoval Čou Jung-kchang téměř 30 let na ropných polích v Čínské národní ropné společnosti, kde se dostal do nejvyššího vedení.[1] Poté, co jeho první manželka zemřela při automobilové nehodě, požádal Čou o ruku neteř bývalého čínského prezidenta Ťiang Ce-mina.

Vysokým funkcionářem komunistické strany[editovat | editovat zdroj]

V roce 1964 vstoupil do komunistické strany Číny a v roce 1998 opustil Čou Jung-kchang svou pozici v čele Čínské národní ropné společnosti a byl jmenován ministrem pozemků a zdrojů. O rok později se stal Čou stranickým vůdcem v provincii S’-čchuan.[2]

V roce 1999 připravoval tehdejší prezident Ťiang Ce-min celostátní kampaň proti náboženským skupinám v ČLR, do níž si jako svého relativně důvěryhodného společníka zvolil právě Čou Jung-kchanga. Jeho kampaň obsahovala tvrdý úder proti náboženským skupinám v zemi, který zasáhl zejména početnou 70milionovou skupinu následovníků Falun Gongu.[3]

Během jeho návštěvy USA v roce 2001 byla na Čou Jung-kchanga podána praktikujícími Falun Gongu žaloba za zločiny proti lidskosti. Během jeho působení bylo v provincii S’-čchuan v důsledku represí zaznamenáno nejméně 217 potvrzených úmrtí praktikujících Falun Gongu v důsledku mučení a zneužívání.

Vzhledem k jeho aktivní účasti na Ťiang Ce-minově celostátní kampani proti Falun Gongu byl Čou Jung-kchang v prosinci 2002 povýšen na pozici šéfa Ministerstva veřejné bezpečnosti a úspěšně vstoupil do ústředního orgánu komunistického režimu. Jako člen politbyra a sekretariátu Ústředního výboru strany byl Čou zapojen do personálních rozhodnutí týkajících se strany i státu.[3]

V roce 2007 byl Čou Jung-kchang povýšen do čela Politického a legislativního výboru komunistické strany, kde dostal na starost dohled nad všemi orgány vynucujícími právo. Jeho široká kompetence obsahovala řízení zpravodajských služeb, veřejného pořádku, bezpečnosti, soudů a prokuratur.[2]

Stránka Clearwisdom.net zveřejnila informace, že oficiální dokumenty, které unikly z takzvaného Úřadu 610, uvádějí, že tento stranický úřad zřídil předseda Ťiang Ce-min za účelem vymýcení Falun Gongu. Dále uvádí, že do čela úřadu byl jako ředitel jmenován Luo Kan, který úřad zastával od roku 1998 do roku 2007. Na jeho místo byl v roce 2007 dosazen Čou Jung-kchang, který vede úřad dodnes.[2]

Jako šéf Politického a legislativního výboru komunistické strany řídil potlačování protestů rodičů dětí, které zemřely v důsledku zřícení nekvalitních školních budov při zemětřesení v provincii S’-čchuan v roce 2008. Po častých zprávách o protestech mnichů, kteří se na protest upalovali, inicioval vyslání vojska do Tibetu. Také podpořil postup získávání zámořských čínských studentů pro práci pro zpravodajské služby.[3]

List New York Times uvedl, že podle několika uniklých amerických depeší, které se objevili na Wikileaks stál Čou Jung-kchang také za kybernetickými útoky na internetový vyhledávač Google.[4]

Podle zdrojů deníku The Daily Telegraph kontroluje Čou Jung-kchang také monopol na čínském trhu s naftou.[5]

Pokus o převrat v Pekingu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pokus o převrat v Pekingu 2012.

1. března 2012 - Deník Velká Epocha (The Epoch Times) zveřejnil informace o tom, že policejní ředitel Wang Li-tün odevzdal na velvyslanectví USA americkému velvyslanci informace o spiknutí tajemníka Po Si-laje a šéfa policejních sil Čou Jung-kchanga, kteří údajně připravují v ČLR převrat.[6] Čínský disidentský server Boxun napsal, že Wang Li-tüna vyšetřují v Pekingu. Pravděpodobně již předal informace o spiknutí Čou Jung-kchanga a Po Si-laje, kteří chtěli zabránit nástupu Si Ťin-pchinga.

4. března 2012 - Deník Velká Epocha zveřejnil informace (o nichž tento deník tvrdí, že mu byly zaslány od anonymního zdroje) popisující obsah předaných dokumentů. Podle tohoto anonyma dokumenty zahrnují důkazy, že Po Si-laj a člen stálého výboru politbyra Ústředního výboru ČKS Čou Jung-kchang chtěli odstranit Si Ťin-pchinga, budoucího předsedu politbyra a chopit se moci. Spiknutí bylo údajně podpořeno vedením komunistické strany, tedy frakcí bývalého předsedy komunistické strany Ťiang Ce-mina.[7]

19. března 2012 - Internetoví mikrobloggeři na Weibo.com tvrdí, že v noci z 19. na 20. března došlo k pokusu o převrat (puč).[8] V Pekingu se objevilo velké množství armádních vozů.[9] Neoznačené armádní složky údajně zrána obsadily všechna důležitá místa vládního komplexu v Čung-nan-chaj i jinde v Pekingu.[10] Vše odstartovala aféra Po Si-laje, jenž byl podle portálu Mingjing News chráněncem člena devítičlenného Stálého výboru politbyra komunistické strany Čou Jung-kchanga, který kontroluje policii a bezpečnostní složky, rozhořel se boj mezi nejmocnějšími členy politbyra.[10] Za soupeřící kliku vůči Čouovi označují čínští blogeři generálního tajemníka Chu Ťin-tchaa a premiéra Wen Ťia-paa, kteří kontrolují armádu.[10] Některá média hovoří o střelbě v centru Pekingu, pohybech obrněných vozidel v metropoli i záhadné nehodě Ferrari, v němž měl zahynout syn člena vlády.[11]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. China's Who's Who: ZHOU Yongkang. China Today [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  (anglicky) 
  2. a b c China's Leadrs: ZHOU Yongkang. BBC News [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  (anglicky) 
  3. a b c Kdo je Čou Jung-kchang – vrchní velitel čínské veřejné bezpečnosti. [Epocha] [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  4. Vast Hacking by a China Fearful of the Web. New York Times [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  (anglicky) 
  5. WikiLeaks: China's Politburo a cabal of business empires. The Daily Telegraph [online]. 2011-12-06 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  (anglicky) 
  6. Čína: Neúspěšný zběh možná Američanům prozradil plán převratu uvnitř ČKS [online]. velkaepocha.sk, [cit. 2012-03-15]. Dostupné online.  
  7. Čína: Dokument policejního ředitele v rukou USA je pro ČKS tikající bombou [online]. velkaepocha.sk, [cit. 2012-03-15]. Dostupné online.  
  8. Převrat v Pekingu! tvrdí bloggeři. Nesmysl, píší státní média [online]. velkaepocha.sk, [cit. 2012-03-15]. Dostupné online.  
  9. Čínou se šíří zvěsti o převratu a přítomnosti tanků v Pekingu [online]. idnes.cz, [cit. 2012-03-15]. Dostupné online.  
  10. a b c Boj o moc otřásl vedením rudé Číny, spekuluje se o pokusu o puč [online]. novinky.cz, [cit. 2012-03-24]. Dostupné online.  
  11. Čínským webem se šíří fámy o puči, strana je nervózní [online]. aktualne.cz, [cit. 2012-03-24]. Dostupné online.