Panča šíla

Panča šíla jsou zásady vzájemných vztahů mezi Indií a Čínou. Jedná se o pět zásad, které byly převzaty ze základních příkazů pro život buddhistů a byly aplikovány jako všeobecné zásady mírového soužití mezi státy s rozdílnými sociálními a politickými systémy:
1: vzájemné respektování územní celistvosti a svrchovanosti;
2: neútočení;
3: nevměšování se do vnitřních záležitostí;
4: rovnoprávnost a vzájemná výhodnost;
5: mírové soužití
Důležitým faktorem pro aktivitu rozvojových zemí a stabilitu v Asii po Druhé světové válce byl rozvoj vztahů mezi dvěma největšími zeměmi tohoto kontinentu - Indií a Čínou. O přestávce Ženevské konference o Indočíně a Koreji indický a čínský premiér Džavaharlál Nehrú a Čou En-laj podepsali koncem dubna 1954 dohodu o obchodních stycích s Tibetem. Význam této dohody, vedle konkrétních ujednání, spočíval především v tom, že v její preambuli byly formulovány zásady vzájemných vztahů mezi těmito dvěma státy, které jsou známy jako panča šíla.
Principy panča šíla byly dále rozvedeny v deseti zásadách, jimiž se měly řídit vztahy mezi státy, které se účastnily konference v Bandungu v druhé polovině dubna 1955.