Čcheng Čchien

Čcheng Čchien
Čcheng Čchien
Narození	1882; Liling
Úmrtí	5. dubna 1968 (ve věku 85–86 let); Peking
Alma mater	Akademie japonské císařské armády; Univerzita Waseda
Povolání	politik
Politické strany	Čínská aliance (od 1905); Revoluční výbor čínského Kuomintangu (od 1949); Kuomintang
Funkce	poslanec Všečínského shromáždění lidových zástupců; member of the National Assembly of the Republic of China
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čcheng Čchien (čínsky pchin-jinem Chéng Qián, znaky zjednodušené 程潜, tradiční 程潛) (31. března 1882 – 5. dubna 1968) byl čínský generál a politik. Účastnil se sinchajské revoluce a následných bojů a občanských válek v Číně v letech 1911–1949, přičemž bojoval v řadách armády Kuomintangu, velel armádám, vedl provinční vládu v rodném Chu-nanu, po polovině 30. let byl náčelníkem (1935–1937) zástupcem náčelníka (1940–1945) generálního štábu a náčelníkem hlavního stanu (1939–1940 a 1946–1947). Roku 1949 jako velitel kuomintangských armád v Chu-nanu přešel na stranu komunistů, což způsobilo zhroucení kuomintangské obrany jižní Číny a brzký konec čínské občanské války. V komunistické Čínské lidové republice byl dlouholetým předsedou vlády/guvernérem Chu-nanu (1949–1950 a 1952–1967) a zastával vysoké prestižní funkce v centrálních vojenských a zákonodárných orgánech – byl členem Ústřední lidové vlády (1949–1954), místopředsedou Lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) a Státního výboru obrany (1954–1968), místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (1958–1968).

Život[editovat | editovat zdroj]

Čcheng Čchien se narodil v rodině zámožného statkáře v okresu Li-ling v provincii Chu-nan, získal klasické konfuciánské vzdělání, poté studoval na akademii Jüe-lu v Čchang-ša.^[1] Zde se začal zajímat o tehdejší politickou situaci a rozhodl se vzdát se civilní kariéry ve prospěch vojenské; proto vstoupil na Chunanskou vojenskou akademii a roku 1906 byl poslán studovat na vojenskou akademii do japonského Tokia. Během pobytu v Tokiu se seznámil s Chuang Singem, Li Lie-ťünem a Sung Ťiao-ženem, budoucími nacionalistickými vůdci, kteří ho zaujali svými myšlenkami. V roce 1905 se Čcheng setkal se Sunjatsenem a vstoupil do Čínské aliance, tajné revoluční společnosti, která se zavázala svrhnout dynastii Čching a modernizovat Čínu. V roce 1910 Čcheng absolvoval akademii jako poručík dělostřelectva (dělostřelectvo, zejména polní, bylo jeho specializací po celou dobu vojenské kariéry) a vrátil se do Číny.^[1]

Po návratu byl čchingskou vládou sloužil v armádě v okolí Pekingu. Po vypuknutí Sinchajské revoluce se Čcheng připojil k povstání a velel dělostřeleckému oddílu při obraně Chan-jangu.^[1] Po vzniku Čínské republiky byl jmenován vojenským velitelem Chu-nanu. Roku 1913 se účastnil vzpoury Kuomintangu proti vládě Jüan Š’-kchaje (takzvané druhé revoluce), po její porážce prchl do Japonska, kde vstoupil do Kuomintangu a nastoupil na univerzitu Waseda, na níž studoval politickou ekonomii.^[1]

Krátce poté se Jüan Š’-kchaj prohlásil císařem, což vyvolalo nové kolo občanské války. Čcheng se s dalšími revolucionáři se roku 1915 vrátil do Číny, aby se přihlásil k povstalcům. V letech 1915–1916 bojoval v Jün-nanu, Kuej-čou a Chu-nanu; roku 1917 jménem Sunjatsenovy vlády v Kantonu nakrátko ovládl většinu Chu-nanu, ale začátkem roku 1918 armáda pekingské vlády jeho síly z Chu-nanu vytlačila, se zbytky své armády ustoupil na sever Kuang-tungu.^[1] Roku 1921 se v Sunjatsenově vládě stal náměstkem ministra vojenství a úřadujícím ministrem. Když byl Sunjatsen roku 1922 vyhnán z Kantonu povstáním Čchen Ťiung-minga, Čcheng Čchien se podílel na zorganizování kuomintangských vojsk a roku 1923 na znovuobsazení Kantonu. Podílel se na bojích na severu Kuang-tungu, v lednu 1926 byla jeho vojska reorganizována v 6. armádu, za Kuomintang byl politickým komisařem v armádě komunista Lin Po-čchü (jehož manželka byla Čcheng Čchienovou příbuznou). Se svou armádou se od léta 1926 zúčastnil Severního pochodu, přičemž zprvu působil jako záloha pro 4. armádu, později zaútočil na Ťiang-si a obsadil jej a poté (v březnu 1927) postoupil do Nankingu.^[1] V tažení kuomintangských vojsk nankingské (Čankajškovy) vlády proti kuomintangskému generálovi Tchang Šeng-č’ovi (ve Wu-chanu) v říjnu–listopadu 1927 Čcheng velel 4. pochodové armádě, po útěku Tchang Šeng-č’a z Wu-chanu se Čcheng stal předsedou vlády a prozatímního politického výboru Kuomintangu v Chu-nanu a Chu-peji, ale než stačil upevnit svou moc nad provinciemi, od března 1928 stanul v čele nově zřízené wuchanské pobočky ústřední politické rady Kuomintangu Li Cung-žen a Čchengovi zůstalo pouze předsednictví provinční vlády v Chu-nanu. V květnu 1928 náhle Li Cung-žen Čchenga zatkl a následující čtyři roky Čcheng strávil v domácím vězení, čas trávil psaním poezie.^[1]

Roku 1932 byl propuštěn a jmenován do státní rady a v prosinci 1935 se vrátil do vysokých vojenských funkcí, když byl jmenován náčelníkem generálního štábu. Když začala druhá čínsko-japonská válka, byl v červenci 1937 jmenován vrchním velitelem 1. válečné zóny,^[1] zodpovědným za obranu Pekingu (tehdy nazývaného Pej-pching), Che-peje a strategické železnice Peking-Chan-čou, a současně od března 1938 zastával funkci guvernéra provincie Che-nan. V létě roku 1938 realizoval plán kuomintangského vojenského velení na protržení přehrad na Žluté řece a následné vyvolání záplav v severní Číně, což značně ztížilo japonský postup, ale také zapříčinilo stovky tisíc obětí mezi čínským obyvatelstvem (desetitisíce bezprostředně utopených a mnohonásobně více více obětí následných záplav, hladu a epidemií), kuomintangská propaganda ovšem z protržení přehrad obvinila japonskou armádu.^[1] Začátkem roku 1939 byl Čcheng přeložen na místo náčelníka Čankajškova hlavního stanu. Od května 1940 byl zástupcem náčelníka generálního štábu, v letech 1944–1945 zastával funkci úřadujícího náčelníka štábu. Po válce se opět stal náčelníkem Čankajškova hlavního stanu (od května 1946). Na jaře 1947 byl přeložen do Chu-nanu jako usmiřující komisař.^[1]

Po skončení války se Čcheng postavil na stranu smířlivé frakce v Kuomintangu. V roce 1947 byl zvolen do Zákonodárného jüanu (v prvních volbách po 14 letech) a v březnu 1948 se ucházel o post viceprezidenta Čínské republiky, v průběhu voleb odstoupil ve prospěch nakonec zvoleného Li Čung-žena, podporovaného Čankajškem. Poté byl opět jmenován guvernérem svého rodného Chu-nanu.^[1] Vzhledem k tomu, že síly Komunistické strany Číny získávaly převahu, odstoupil Čankajšek v lednu 1949; po krachu mírových jednání v dubnu překročila Lidová osvobozenecká armáda řeku Jang-c’-ťiang. Čeng Čchien se počátkem srpna rozhodl kapitulovat, a tak byl Chu-nan pokojně předán komunistickým silám. V důsledku obsazení Chu-nanu se rychle zhroutila kuomintangská obrana celé jižní Číny.^[1]

Čcheng Čchien roku 1949 s dalšími představiteli levicového křídla Kuomintangu vstoupil do Revolučního výboru čínského Kuomintangu a podílel se na vzniku nového komunistického režimu, když se v září 1949 účastnil jednání Čínského lidového politického poradního shromáždění a byl poté opakovaně volen do vysoce prestižních politických funkcí v centrálních orgánech Čínské lidové republiky,^[1] a sice se stal členem celostátního výboru Čínského lidového politického poradního shromáždění (od 1949, od 1954 byl členem jeho stálého výboru, znovuzvolen 1959 a 1965), členem Ústřední lidové vlády Čínské lidové republiky (1949–1954), místopředsedou Lidové revoluční vojenské rady (1949–1954) a Státního výboru obrany (od 1954, znovuzvolen 1959 a 1965), místopředsedou stálého výboru Všečínského shromáždění lidových zástupců (od 1958, znovuzvolen 1959 a 1965).

Kromě funkcí v Pekingu působil jako místopředseda Středojižního vojensko-administrativního výboru (1949–1954, výbor dohlížel nad provinciemi Kuang-tung, Kuang-si, Chaj-nan, Chu-nan, Chu-pej a Che-nan),^[1] v prosinci 1952 se stal předsedou lidové vlády (od února 1955 guvernérem) Chu-nanu (do 1967) a od roku 1956 vykonával funkci místopředsedy Revolučního výboru čínského Kuomintangu.

Během Kulturní revoluce patřil mezi nekomunistické politiky, kteří se těšili ochraně Mao Ce-tunga a Čou En-laje. Zemřel v Pekingu 15. dubna 1968 ve věku 86 let.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Cheng Qian na anglické Wikipedii.

↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ Biographical Dictionary of Republican China. Vol. 1: Ai-Ch'ü. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1967. S. 280–284. (anglicky)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu Čcheng Čchien na Wikimedia Commons

[boorman_280_284-1] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ Biographical Dictionary of Republican China. Vol. 1: Ai-Ch'ü. Příprava vydání Howard L. Boorman, Richard C. Howard. New York, NY: Columbia University Press, 1967. S. 280–284. (anglicky)

[1]

Představitelé Chu-nanu po roce 1949

tajemníci provinčního výboru KS Číny	Chuang Kche-čcheng (1949–1952) • Ťin Ming (1952–1953) • Čou Siao-čou (1953–1957) • Čou Chuej (1957–1959) • Čang Pching-chua (1959–1966) • Wang Jen-čchun (1966–1967) • Chua Kuo-feng (1970–1977) • Mao Č’-jung (1977–1988) • Siung Čching-čchüan (1988–1993) • Wang Mao-lin (1993–1998) • Jang Čeng-wu (1998–2005) • Čang Čchun-sien (2005–2010) • Čou Čchiang (2010–2013) • Sü Šou-šeng (2013–2016) • Tu Ťia-chao (2016–2020) • Sü Ta-če (2020–2021) • Čang Čching-wej (2021–2023) • Šen Siao-ming (2023– )

předsedové provinčního lidového shromáždění	Wan Ta (1979–1983) • Sun Kuo-č’ (1983–1985) • Ťiao Lin-i (1985–1988) • Liou Fu-šeng (1988–1998) • Wang Mao-lin (1998) • Jang Čeng-wu (1999–2006) • Čang Čchun-sien (2006–2010) • Čou Čchiang (2010–2013) • Sü Šou-šeng (2013–2017) • Tu Ťia-chao (2017–2021) • Sü Ta-če (2021–2022) • Čang Čching-wej (2022– )

guvernéři	Čchen Ming-žen (1949) • Čcheng Čchien (1949–1950) • Wang Šou-tao (1950–1952) • Čcheng Čchien (1952–1967) • Li Jüan (1968–1970) • Chua Kuo-feng (1970–1977) • Mao Č’-jung (1977–1979) • Sun Kuo-č’ (1979–1983) • Liou Čeng (1983–1985) • Siung Čching-čchüan (1985–1989) • Čchen Pang-ču (1989–1995) • Jang Čeng-wu (1995–1998) • Čchu Po (1998–2001) • Čang Jün-čchuan (2001–2003) • Čou Po-chua (2003–2006) • Čou Čchiang (2006–2010) • Sü Šou-šeng (2010–2013) • Tu Ťia-chao (2013–2016) • Sü Ta-če (2016–2020) • Mao Wej-ming (2020– )

předsedové provinčního výboru ČLPPS	Čou Siao-čou (1955–1959) • Čang Pching-chua (1959–1966) • Mao Č’-jung (1977–1979) • Čou Li (1979–1983) • Čcheng Sing-ling (1983–1988) • Liou Čeng (1988–1998) • Liou Fu-šeng (1998–2001) • Wang Kche-jing (2001–2003) • Chu Piao (2003–2013) • Čchen Čchiou-fa (2013–2016) • Li Wej-wej (2016–2023) • Mao Wan-čchun (2023– )