Ťiang Ce-min

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ťiang Ce-min
Ťiang Ce-min
5. prezident ČLR
Ve funkci:
27. března 1993 – 15. března 2003
Předchůdce Jang Šang-kchun
Nástupce Chu Ťin-tchao

generální tajemník KS Číny
Ve funkci:
24. června 1989 – 15. listopadu 2002
Předchůdce Čao C'-jang
Nástupce Chu Ťin-tchao

Narození 17. srpna 1926 (88 let)

Jang-čou, Ťiang-su

Politický subjekt KS Číny
Rodiče Jiang Shijun
Děti Jiang Mianheng a Jiang Miankang
Commons 江泽民

Ťiang Ce-min (zjednodušená čínština: 江泽民; hanyu pinyin: Jiāng Zémín; * 17. srpna 1926) je bývalý prezident Čínské lidové republiky a bývalý generální tajemník Komunistické strany Číny. Během své vlády se soustředil především na ekonomické reformy a hospodářský rozvoj. Za jeho působení v čele státu byla Čína v roce 2001 přijata do Světové obchodní organizace (WTO).[1]

Ťiang Ce-min patřil ke stoupencům tvrdého zásahu na Náměstí nebeského klidu v roce 1989 a realizace právě jeho nekompromisního řešení[2] mu později vynesla post prezidenta. Jako prezident je zodpovědný také za persekuci příslušníků spirituální praxe Falun Gong, za kterou byl obviněn před španělským soudem[3] a argentinský soud na něj vydal (byť spíše symbolický) zatykač.[4]

Ťiang Ce-minova Frakce[editovat | editovat zdroj]

Ťiang Ce-min vytvořil v Komunistické straně Číny vlastní mocenskou strukturu, vládní frakci jejíž moc opřel o kontrolu nad Výborem pro politické a legislativní záležitosti, do jehož čela dosadil člena svojí frakce bývalého naftaře Čou Jung-kchanga.[5][6]

Dalším členem jeho skupiny byl člen Komunistické strany Číny Po Si-laj, který letech 20032004 zastával post guvernéra provincie Liao-ning. Od roku 2004 do listopadu 2007 byl ministrem obchodu Čínské lidové republiky. Následně se stal tajemníkem výboru v Čchung-čchingu a členem politbyra Komunistické strany Číny.[6] Jako Svého pobočníka si zvolil Po Si-laj straníka Wang Li-tüna.

Dalšími známými členy Ťiangovi frakce jsou členové stálého výboru politbyra Ťia Čching-lin a Li Čchang-čchun.[6]

Kampaň proti Falun Gongu[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pronásledování hnutí Falun Gong v Číně

1999 – počátek pronásledování Falun Gongu[editovat | editovat zdroj]

Komunistická strana publikovala v dubnu roku 1999 článek v časopise Věda a technologie pro mládež, v němž označila Falun Gong za pověru a hrozbu pro zdraví, protože praktikující mohou u vážných nemocí odmítat běžné lékařské ošetření.[7] Velké množství stoupenců Falun Gongu následně proti obsahu článku demonstrovalo před redakcí časopisu v Tianjinu. Výsledkem bylo zatýkaní a bití účastníků demonstrace ze strany čínské policie.[7] O incidentu později hovořil novinář a spisovatel Ethan Gutmann na tiskové konferenci v Evropském parlamentu, jako o připravené provokaci čínské vlády, která měla záměrně vyvolat protesty na straně Falun Gongu.[8] Kvůli těmto zatčením přišlo 25. dubna 1999 k vládnímu Úřadu pro odvolání 10 až 15 tisíc praktikujících Falun Gongu, tito lidé se odpoledne shromáždili u sídla Čínské komunistické strany v Zhongnanhai[9][10] vedle Zakázaného města v Pekingu a zůstali tam do pozdního večera. Shromáždění bylo poklidné, účastníci nedrželi žádné transparenty ani plakáty.[11][7] Prezident Ťiang Ce-min byl přítomností těchto apelujících znepokojen. Ideologická nadvláda komunistické strany byla podle jeho názoru ohrožena.[11][7]

Generální tajemník komunistické strany Číny Ťiang Ce-min zakládá takzvaný Úřad 610,[12] který má za úkol pronásledovat a zdiskreditovat Falun Gong a jeho příznivce.[13][14] Podle Amnesty International přijala čínská vláda tři strategie na rozdrcení Falun Gongu: násilí proti praktikujícím, kteří se odmítnou vzdát své víry, „vymývání mozků”, kdy jsou lidé nuceni, aby se Falun Gongu vzdali a odmítli ho, a efektivnější mediální kampaň na obrácení veřejného mínění proti Falun Gongu.[15][16]

Soudní procesy proti Ťiang Ce-minovi[editovat | editovat zdroj]

11. listopadu 2009 přijal po dvou letech vyšetřování španělský soudce Ismael Moreno žalobu za genocidu a mučení. Mezi obviněnými figuruje pět vysokých představitelů Komunistické strany Číny, kteří se mají zodpovídat za svou roli při pronásledování duchovní praxe Falun Gong. Poprvé soud uznal kampaň proti Falun Gongu za odpovídající definici genocidy z hlediska právního. Mezi obviněnými je i bývalý vůdce Číny, Ťiang Ce-min, Luo Kan – bývalý ředitel Úřadu 610, Po Si-laj – bývalý ministr obchodu, Ťia Čching-lin – čtvrtý nejvýše postavený člen Strany a Wu Kuan-čeng – předseda interního disciplinárního výboru Strany.[17][18][19][20]

21. prosince 2009 vynesl Argentinský soudce Octavio Araoz de Lamadrid z Federálního soudu č. 9 rozsudek v historickém procesu se dvěma bývalými čelními čínskými funkcionáři. Bývalý předseda komunistické strany Číny Ťiang Ce-min a šéf Úřadu 610 Luo Kan byli souzeni za jejich zodpovědnost ve stále probíhajícím pronásledování milionů praktikujících duchovní disciplíny Falun Gong ze strany čínského komunistického režimu. Součástí rozsudku je i nařízení k zadržení obou funkcionářů, kteří se v současnosti nacházejí v Číně. Pokud obvinění vycestují do země, která má s Argentinou smlouvu o vydávání zločinců, musí být zadrženi a převezeni do Argentiny, aby byli postaveni před soud a poskytli prohlášení na svou obhajobu. Rozhodnutí soudu představuje historický precedent. [21][22]

Pokus o převrat v Pekingu 2012[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Pokus o převrat v Pekingu 2012

Před 18. sjezdem Komunistické strany Číny, který se má konat na podzim roku 2012, vypukly uvnitř strany mocné boje o kontrolu nad vedením země.[23]

Zprávy světových médií naznačují, že boj probíhá mezi dvěma frakcemi komunistické strany.[24] První frakce je údajně vedena současným prezidentem a generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Číny v jedné osobě Chu Ťin-tchaem a premiérem Wen Ťia-paem. Druhou řídí člen devítičlenného Stálého výboru politbyra komunistické strany a šéf policie a bezpečnostních složek Čou Jung-kchang spolu se stranickým tajemníkem komunistické strany ve městě Čchung-čchingu Po Si-lajem, podle čínského novináře Wu Pao-čanga, který pracuje pro Radio France International v Paříži oba patří do mocenské skupiny bývalého prezidenta Ťiang Ce-mina.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SCHÖNWIESNER, Roman. Čína aj Taiwan vstúpili do WTO [online]. eTrend, 2001-11-14, [cit. 2011-04-23]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. aktualne.cz : Cenzoři nechtějí, abyste si přečetli: Vůdce Číny zemřel
  3. Doe v Jiang Zemin, Bo Xilai, Lou Gan et al.
  4. Reuters – Argentine judge asks China arrests over Falun Gong
  5. Kdo je Čou Jung-kchang – vrchní velitel čínské veřejné bezpečnosti. [Epocha] [online]. 2012-03-27 [cit. 2012-04-02]. Dostupné online.  
  6. a b c d Mocenské struktury v Číně - Rozhovor s čínským novinářem Wu Baozhangem [online]. velkaepocha.sk, [cit. 2012-04-01]. Dostupné online.  
  7. a b c d KILGOUR, David; MATAS, David. Bloody Harvest [online]. [cit. 2009-02-04]. Kapitola oddíl C Aspekty vztahující se k Falun Gongu, kapitola 19. Předpokládaná hrozba, strana 16.. (Vyšetřovací zpráva, shrnutí událostí 90. let v Číně týkajících se pronásledování Falun Gongu čínským komunistickým režimem). Dostupné online. (anglicky) 
  8. Velká Epocha. Past Komunistické strany Číny na Falun Gong [online]. [cit. 2010-07-24]. Události okolo protestu před vládním úřadem pro odvolání. Dostupné online.  
  9. Velká Epocha. Jak Falun Gong začal 25. dubna 1999 měnit Čínu [online]. [cit. 2010-07-24]. Události okolo protestu před vládním úřadem pro odvolání. Dostupné online.  
  10. [Zdeněk]. Nová náboženská hnutí a kolektivní násilí. Brno : Husitská teologická fakulta University Karlovy v Praze, 2009. 460 s. ISBN 978-80-87127-21-6.  
  11. a b [Peter]. Beyond the Red Wall - The Persecution of Falun Gong („Za rudou zdí – pronásledování Falun Gongu“) [online]. Kanada: CBC, Canadian Broadcasting Company, 2007, [cit. 2009-02-04]. (Hovoří David Ownby, ředitel Centra asijských studií na Montrealské univerzitě a odborník na moderní čínské dějiny, psal o Falun Gongu v dokumentu, který připravil pro Kanadský institut mezinárodních záležitostí.). Dostupné online. (anglicky) 
  12. KOVÁČ, Patrik. "Čínske gestapo": Prisudzujú mu vraždy, mučenie, vymývanie mozgov aj odoberanie orgánov [online]. Aktuality.sk, [cit. 2011-11-15]. Dostupné online.  
  13. KILGOUR, David; MATAS, David. Bloody Harvest [online]. [cit. 2009-01-16]. Kapitola F. Prvky potvrzující a vyvracející obvinění c) Aspekty vztahující se k Falun Gongu. Dostupné online. (anglicky) 
  14. Annual Report 2007 [online]. Congressional-Executive Commission on China, [cit. 2009-01-16]. S. 87. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Annual Report 2007 [online]. Congressional-Executive Commission on China, [cit. 2009-04-16]. S. 91. Dostupné online. (anglicky) 
  16. China: Human rights in China in 2001- a new step backwards [online]. Amnesty International, [cit. 2009-04-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Doe v Jiang Zemin, Bo Xilai, Lou Gan et al. [online]. Human Rights Law Foundation, [cit. 2012-03-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Spanish Judge Calls Top Chinese Officials to Account for Genocide [online]. canadafreepress.com, [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. Spanish court indicts Chinese officials for genocide [online]. secretchina.com, [cit. 2010-02-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Španělsko bude soudit vysoké čínské představitele za genocidu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha), [cit. 2010-02-02]. Dostupné online.  
  21. Argentine judge asks China arrests over Falun Gong [online]. reuters.com, [cit. 2010-01-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Argentinský soudce vydal příkaz k zadržení bývalých čínských pohlavárů za genocidu Falun Gongu [online]. theepochtimes.com (Velká Epocha), [cit. 2010-01-10]. Dostupné online.  
  23. Hrozí v Číně převrat? [online]. ceskatelevize.cz, [cit. 2012-03-15]. Dostupné online.  
  24. Čína: Souboj komunistických frakcí [online]. velkaepocha.sk, [cit. 2012-03-15]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]