Zakázané město

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zakázané město
Světové dědictví
Forbidden city 07.jpg
Smluvní stát Čína Čína
Souřadnice:
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iii, iv
Odkaz 438 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1987 (11. zasedání)

Zakázané město (čínsky: 故宫, pinyin:Gu Gong, český přepis: Ku Kung) je komplex budov vybudovaných v Pekingu v nitru Vnitřního města během vlády dynastie Ming. Město je obehnáno 8,5 m širokou zdí a 52 m širokým vodním příkopem. Dnes se Zakázané město de facto nazývá Palácovým muzeem respektive Purpurovým Zakázaným městem.

Zakázané město bylo sídlem císařů od 15. století, kdy jej císař Jung-le nechal postavit. Většina dochovaných budov však pochází až z 18. století. Reprezentovalo vzdáleného a nedotknutelného císaře. Směl se tu zdržovat jen císař s doprovodem, ostatním smrtelníkům sem byl vstup pod hrozbou smrti přísně zakázán po dobu pěti set let. Město bylo domovem 24 císařů dvou dynastií – Ming a Čching.

Plán Zakázaného města

Výstavbu zahájil císař Jung-le roku 1406, trvala 14 let a vyžádala si práci více než miliónu dělníků. Náklady byly nesmírné. Město má obdélný půdorys a za jeho 12,5 m vysokými zdmi není jediná budova, jak bylo zvykem na západě, ale soubor vícero síní, paláců a chrámů propojených průchody a chodbami. Podle legendy je v komplexu 9 999 místností. Vzhledem k tomu, že město bylo postaveno ze dřeva, neustále mu hrozil požár. V 17. století jej zapálili Mandžuové, kteří pak založili dynastii Čching. Poté jej vyplenili Japonci, a stejně se zachoval i Kuomintang - čínští nacionalisté, kteří v roce 1949 uprchli na Taiwan. Během opojení Kulturní revolucí pak byl celý komplex málem rozmetán.

Jelikož tradiční čínská architektura pracuje spíše s horizontálními než vertikálními liniemi, budovy Zakázaného města jsou sice nevysoké, ale prostor kolem nich doslova bere dech.

Do města se vchází na severní straně Náměstí Nebeského klidu (Tian'anmen Guanchang) pěším podchodem pod ulicí a pak Bránou Nebeského klidu (Tian'anmen). Na této bráně je velký portrét Mao Ce-tunga. Nalevo od něj je bílými znaky napsáno "Ať žije Čínská lidová republika", napravo pak "Ať žije spojený lid celého světa". Právě tady na tribuně Mao Ce-tung vyhlásil 1. října 1949 Novu Čínu. Také se odsud předčítaly svitky s císařskými edikty.

Za bránou následuje nádvoří po jehož levé straně se nachází park Zhongshan a po pravé straně Palác kultury pracujícího lidu, původně zde však stával Chrám Předků. Uprostřed nádvoří se nachází Vysoká Brána (Duan Men).

Teprve za ní je samotný vstup do obřadní části města - Poledníková Brána (Wu Men), u níž začínají jak vodní příkop tak hradby, a která z jihu uzavírá první nádvoří jehož středem protéká potůček, přes který se klene pětice mramorových mostů. Ze severu toto nádvoří uzavírá Brána Nejvyšší harmonie (Taihe Men). Nalevo od ní je Síň Válečnické udatnosti (Wuying Dian), napravo pak Síně Literární slávy (Wenhua Dian) - bývalá císařská knihovna. Před vámi je nyní rozlehlé hlavní nádvoří na jehož severním konci stojí trojice síní Harmonie. Každá z nich měla předepsaný rituální účel.

Síň Nejvyšší harmonie (Taihe Dian) je ze všech tří síní největší a nejstarší. Probíhaly v ní oslavy Nového roku, korunovace císařů i jejich narozeniny. Stojí na třípodlažním mramorovém podstavci a vede k ní trojice schodišť, přičemž to prostřední, hlavní bylo určeno pouze pro císaře. Následuje Síň Střední harmonie (Zhonghe Dian), která je ze všech nejmenší. Zde se slavil nový zemědělský rok a císař se zde připravoval na ceremonie konané v předchozí síni. Poslední je Síň Udržující harmonie (Baohe Dian) kde byli přijímáni zahraniční vyslanci.

Tím končí obřadní část města. Soukromou část od té obřadní odděluje Brána Nebeské čistoty (Qianqing Men). Vstoupit do této části měli povoleno pouze eunuchové a císařovi příbuzní.

První budovou soukromé části je Palác Nebeské čistoty (Qianqing Gong), který sloužil jako císařova ložnice. Následuje nevelká Síň Jednoty (Jiaotai Dian) kde spávaly císařovny, také se zde uchovávalo 25 císařských pečetí. Vše zakončuje Palác Pozemského pokoje (Kunning Gong) a Brána Pozemského pokoje (Kunning Men), která vede do Císařské zahrady (Yuhua Yuan). Za ní je pak severní vstup či též východ do/z města - Brána Válečnické udatnosti (Shenwu Men) za níž se nachází park Jingshan.

Lvi střežící vstup do Paláce Nebeské čistoty

Celkem bylo na území Zakázaného města vystavěno kolem 800 budov a spolu s rozlehlými zahradami tvoří uzavřený celek o rozloze 720 000 m². Císařský palác byl v roce 1987 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO jako největší a nejzachovalejší palácový komplex na světě.

Většina budov postavených za dynastie Ming byla zničena a v období dynastie Čching byla znovu vybudována. Do roku 1911 bylo Zakázané město nedostupné. Teprve po pádu dynastie bylo zpřístupněno obyčejným lidem.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí galerii k tématu