Neurověda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kresba neuronů v mozečku holuba od Santiaga Ramóna y Cajala (1899)

Neurověda je vědecký obor studující nervovou soustavu.[1] Tradičně se považuje za disciplínu biologie, dnes je to ale mezioborová věda propojující obory jako chemie, informatika, inženýrství, matematika, lékařství, filosofie, fyzika a psychologie. Někdy se s pojmem neurověda zaměňuje pojem neurobiologie, ale ta se zabývá pouze biologií nervové soustavy, přičemž první pojem označuje její komplexní studium.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Ilustrace z knihy Gray's Anatomy (1918) zobrazující lidský mozek v pohledu zleva, kde je mimo jiné vidět i hipokampus.

Studium nervového systému se datuje až do Starověkého Egypta. Důkazy o trepanaci, chirurgickém zákroku spočívajícím v proražení lebky s účelem vyléčení bolestí hlavy nebo duševních poruch, se objevují v neolitu. Rukopisy z roku 1700 př. n. l. ukazují, že Egypťané měli základní vědomosti o příznacích poškození mozku.[2]

V Egyptě se od období pozdní Střední říše mozek odstraňoval z těla při mumifikaci. Tehdy věřili, že zdrojem inteligence a vědomí je srdce a mozek je jen jakousi „výplní lebky“. Tento názor později napadl Hippokratés, který věřil, že mozek je nejen spojený s pocity – protože orgány jako oči, uši a jazyk jsou umístěny blízko mozku –, ale i s inteligencí. Platón také tvrdil, že v mozku je umístěna racionální část duše.[3] Na druhou stranu Aristotelés věřil, že centrem inteligence je srdce a mozek slouží ke chlazení krve. Tento názor byl všeobecně sdílen až do doby Galéna, následovníka Hippokrata a lékaře gladiátorů, který zpozoroval, že jeho pacienti se zraněním mozku ztrácí psychické schopnosti.

Velkého rozvoje dosáhlo studium nervové soustavy v oblasti Al-Andalus ve středověku, kde působili např. Abulcasis, Averroes, Avenzoar a Maimonides.[4]

Studium mozku pokročilo s vynálezem mikroskopu a vývojem procesu barvení Camillem Golgim v 90. letech 19. století. Proces využíval soli chromanu stříbrného k zobrazení struktury jednotlivých neuronů. Tuto techniku využil Santiago Ramón y Cajal a předložil hypotézu, že funkční jednotkou mozku je neuron. Golgi a Ramón získali za studium struktury nervového systému Nobelovu cenu za fyziologii a medicínu. Hypotézu potvrzovaly experimenty navazující na výzkum elektrické popudivosti svalů a neuronů vedený Luigim Galvanim.

Paralelně s tímto výzkumem francouzský vědec Paul Broca objevil, že určité části mozku jsou spojené s určitými funkcemi. Hypotézu specializace oblastní mozku podporoval John Hughlings Jackson, který pozoroval postup záchvatů pacientů postižených epilepsií.

V roce 1952 Alan Lloyd Hodgkin a Andrew Fielding Huxley představili matematický model přenosu elektrických signálů v neuronech, akčních potenciálů.

V druhé polovině 20. století se neurověda rychle rozvíjela díky revolucím v molekulární biologii, elektrofyziologii a komputační neurovědě. V současnosti lze pochopit chování jednotlivých neuronů. Nicméně to, jak je neuronová síť schopna vytvářet komplikované procesy jako je poznání nebo chování, zatím není známo.

Neurověda je propojená i se společenskými a behaviorálními vědami, existují například interdisciplinární oblasti jako neuroekonomie, teorie rozhodování a sociální neurověda.

Odvětví[editovat | editovat zdroj]

Moderní neurověda může být zhruba rozdělena do následujících odvětví, které se liší přístupem i předmětem zkoumání.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie neuroscience ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Neuroscience na anglické Wikipedii.

  1. Neuroscience [online]. . Dostupné online. (anglicky) 
  2. Mohamed W. The Edwin Smith Surgical Papyrus: Neuroscience in Ancient Egypt [online]. 2008. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Plato(360BCE). Timaeus. 
  4. Martin-Araguz A, Bustamante-Martinez C, Fernandez-Armayor Ajo V, Moreno-Martinez JM(2008)."Neuroscience in al-Andalus and its influence on medieval scholastic medicine". Revista de Neurología34(9): 877–892. PMID 12134355. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]