Trepanace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Trepanace je chirurgický zákrok, během kterého dochází k proražení lebky a vytvoření otvoru v ní. Období rozkvětu trepanace spadá do pozdní doby kamenné. Zákrok byl pravděpodobně používán k léčbě bolestí hlavy, zlomenin lebky a některých duševních chorob na celém světě.

Zvlášť populární byla trepanace ve starém Peru, kde byly nalezeny lebky, které měly až pět otvorů po trepanaci. Také na našem území bylo nalezeno několik desítek lebek s trepanačními otvory. Podle u nás nalezeného materiálu dosahovali naši předci v trepanování vynikajících výsledků - přežilo cca 80 % pacientů [zdroj?]. Některé primitivní kmeny trepanaci provádějí dodnes.

Vznik trepanace[editovat | editovat zdroj]

Metodou pokusu a omylu se naši předkové naučili vyvrtávat otvor do lebeční kosti, aniž by poranili tzv. tvrdou plenu, která chrání mozek. Až do doby bronzové se zákrok prováděl kamennými nástroji a bez umrtvení. V době kamenné přežilo zákrok přibližně 30 % trepanovaných [zdroj?]. V Římské říši a ve středověku se k trepanaci používaly různé kovové nástroje, tzv. trepany. V roce 1320 ji slavný francouzský lékař Mondeville doporučoval již jen ve třech případech: pokud chtěl lékař vyděsit přítomné, aby dosáhl lepšího honoráře nebo aby neměl špatnou pověst. Na nebezpečnost a zbytečnost trepanace začal poukazovat hlavně P. J. Desaults a zanedlouho přibyli i mnozí další. Např. německý chirurg Dieffenbach o trepanaci napsal „Ve většině případů je to bezpečný prostředek, jak nemocného přivést na onen svět“. Trepanace přetrvaly až do konce 19. století, kdy Harvey Cushing položil základy moderní vědecké neurochirurgie.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Trepanation ve Wikimedia Commons

  • Slovníkové heslo trepanace ve Wikislovníku