Nordkapp

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pohled na útes
Nordkapp
Red pog.png
Nordkapp
Nodkapp na mapě Norska

Severní mys, norsky Nordkapp, sámsky Davvenjárga, je oblast s rozlohou 924 km² představující zajímavou a drsnou přírodu na pobřežní Barentsova moře v Norsku na severu Evropy. Nordkapp je místo, kde se setkávají vody Norského moře, části Atlantského oceánu, a Barentsova moře, části Severního ledového oceánu. Celá oblast je vzdálena přibližně 2000 km od severního pólu.

Za pojmenování vděčí tato oblast kapitánu Richardu Chancellonovi z roku 1553. V oblasti se nachází obce a turistická střediska Honningsvåg, Nordvågen, Kamøyvær, Skarsvåg, Gjesvær, Repvåg a Skipsfjorden.

Od roku 1956 je Nordkapp přístupný po silnici, v současnosti po asfaltové cestě a na jejím konci se nachází muzeum stojící na místě, kam dorazily první expedice hledající severní bod kontinentu. Nedaleko se nachází výběžek Knivskjellodden, který je přibližně o 1500 metrů severněji. Z Nordkappu je možno za příznivého počasí pozorovat půlnoční slunce, které v letních měsících nezapadá pod obzor nebo naopak polární záři v noci.

Zajímavostí je, že oba dva útesy jsou umístěny na ostrově, na který vede podmořský tunel, takže ve skutečnosti nejsevernějším bodem kontinentální Evropy je Kinnarodden.


Bílá noc na Nordkappu

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Nordkapp je obvykle v turistických průvodcích prezentován pouze jako mys, výběžek v severní části Norska a mylně považován za nejsevernější bod kontinentální Evropy. Nalézá se na 71°10′21″ s. š., 25°47′40″ v. d. Jedná se o 308 metrů vysoký skalní útes vyčnívající nad mořem.

Historie[editovat | editovat zdroj]

1553  pojmenování mysu
V roce 1553 pojmenoval mys anglický kapitán Richardem Chancellorem, když hledal severní mořskou cestu do Číny. V bouři se oddělil se svou lodí Edward Bonaventura od ostatních lodí a proplul kolem impozantní hory Knyskanes a toto místo pojmenoval jako Nordkapp (North Cape).
1594 první obraz mysu
Holanďan Jan Huygen van Linschoten vytvořil první obraz útesu jako rytinu do mědi. V této době mělo Holandsko v oblasti mnoho velrybářských osad. Později v této oblasti začali lovit i rybáři z ostatní Evropy. Tato situace trvala až do doby, kdy dánsko-norská vláda vydala zákaz lovu velryb bez povolení.
1664 první návštěva místa (je však samozřejmé, že toto místo navštívily i jiné osoby a cestovatelé, jejichž jména však nebyla zachována).
V roce 1964 navštívil místo italský kněz Francesco Negri z Ravenny v Itálii. Kněz byl odhodlán zjistit, jak mohou lidé přežít tak daleko na sever. Cestoval sám a překonal rekord cestovatelů. Po dosažení svého cíle, pronesl slavnou větu: „Zde jsem a nyní stojím na Nordkappu – na nejvzdálenější výspě civilizace – nyní mohu říci, že moje touha po poznání je splněna. Nyní se spokojen vrátím domů – dá-li Bůh.“
1795 exilová cesta
V roce 1795 navštívil Nordkapp princ Ludvík Filip při svém útěku v době francouzské revoluce.
1828 druhý výstup
V roce 1828 nebojácný Nor B. M. Keihau jako první člověk, který vystoupil na plošinu mysu ze strany od Hornviky.
1845 počátky turistiky
9. července 1845 byla podniknuta první turistická cesta na mys parníkem Prinds Gustav.
1861 přípitek šampaňským vínem
V roce 1861 Němec Karl Vogt zahajuje tradici pití šampaňského vína na oslavu dosažení Nordkappu.
1873 královská návštěva
V roce 1861 navštívil Nordkapp norský/švédský král Oskar II.
1879 poštovní cesta
Od roku 1879 se obeplutí Nordkappu používá jako lodní poštovní trasa spojení do Vadsø.
1893 rozvoj turistiky
V roce 1893 byla zahájena plavba expresního pobřežního parníku společností Hurtigrute, což byl zlomový okamžik pro turistiku na Nordkappu.
1898 první stavba na Nordkappu
V roce 1898 byla postavena a zprovozněna osmistěnná poštovna a prodejna šampaňského vína.
1907 návštěva státníka
V roce 1907 navštívil thajský král Chulalongkorn Nordkapp, doprovázená svojí družinou. Orientální monarcha se plavil z Kodaňe na pronajaté jachtě Albion. Monarcha podpořil vznik malého thajského muzea v komplexu.
1927 regulace turistického ruchu a ochrana prostředí
V roce 1927 byla založena společnost Nordkaps Vel AS ve prospěch Nordkappu s účelem zachování rázu původního místa pro budoucí generace a regulace turistiky.
1943 2. světová válka
V roce 1943 proběhla nedaleko mysu bitva mezi Spojenci a Němci, tzv. bitva u Severního mysu.
1956 přístup po souši
V roce 1956 byla otevřena cesta pro motorová vozidla na Nordkapp z Honningsvågu.
1958 výstavba
V roce 1958 byla zahájena první fáze výstavby komplexu na Nordkappu.
1984 Northkalott / The Royal North Cape Club
V roce 1984 byla realizována stavba monumentu Northkalott a zahájil činnosti The Royal North Cape Club.
1988 Děti Země / podzemní prostory
V roce 1988 zahájily děti práce na monumentu Děti země.
V roce 1988 byly dobudovány podzemní prostory ve skalním masivu. Jedná se o kinosál, modlitebnu, expozici thajského krále, expozice z historie mysu, prostory The Royal North Cape Club a dolní vyhlídková terasa.
1997 rozšíření komplexu na Nordkappu
V současnosti (2010) obsahuje komplex: parkoviště, hlavní vstup, pamětní kámen Oscara II, expozici Děti Země, informační stánek, sociální zázemí, veřejný telefonní automat, výtahy, kinosál, spojovací tunel podzemí, Grotten Bar, The Royal North Cape Club, kapli, thajské muzeum, kavárnu Kompasset, restauraci Kompasset, Coffe bar, prodejnu suvenýrů, poštovní přepážku, panoramatickou halu, severní východ, ocelový globus a monument.
Monument

Monument Northkalott[editovat | editovat zdroj]

Mezi turistickou budovou a špičkou útesu stojí méně nápadný monument nazývaný cestou půlnočního slunce (Midnattsolveien). Tento monument byl postaven za přispění 12 místních správních orgánů oblasti v roce 1984. Přispěvateli na tento monument je pět švédských, jeden finský a šest norských orgánů správy. Monument je postaven ze 12 druhů kamene z jednotlivých oblastí (Piteå, Älvsbyn, Jokkmokk, Gällivare, Kiruna, Enontekiö, Alta, Kvalsund, Karasjok, Porsanger a Nordkapp).

Monument je chráněn spisem č. 161305 u Kungliga Patent- och registreringsverket ve Stockholmu.

Děti Země[editovat | editovat zdroj]

Východně od hlavní budovy na Nordkappu se nachází nejseverněji umístěné sousoší vytvořené dětskými výtvarníky. Monument byl dokončen v roce 1989, představuje sedm dětí z různých částí světa (7 světadílů – 7 dětí – 7 plastik) a symbolizuje spolupráci, přátelství, naději a štěstí napříč všemi stranami. Socha proti reliéfům s názvem „Matka a dítě“ je dílem umělkyně Eva Rybakken. Celá skupina děl je doplněna plastikou se zmenšenými vyobrazeními jednotlivých děl a jmény autorů.

Nápis na společné plastice:
V červnu 1988 se sedm dětí z různých koutů světa sešlo na Nordkappu, aby zde zůstali jeden týden a společně vytvořili památník Barn av Jorden symbolizující spolupráci, přátelství, naději a radost.

Dětští tvůrci (zleva): Jasmine (Tanzanie), Rafael (Brazílie), Ayumi (Japonsko), Sitrideo (Thajsko), Gloria (Itálie), Anton (Sovětský svaz), Louise (USA).

The Royal North Cape Club[editovat | editovat zdroj]

Členem klubu se může stát pouze ten, kdo osobně navštíví Nordkapp. Účelem klubu je propagace a podpora Nordkapu, jeho členové mimo doživotního volného vstupu na Nordkapp a možnosti využití klubového prostoru na Nordkappu nemají jiné výhody. Současný (2010) stav členů klubu přesahuje 42 000 osob.

Turistika[editovat | editovat zdroj]

Na konci útesu je umístěn model ocelového glóbusu na vyvýšeném betonovém podstavci. Vstup do areálu je placený, ale po zavírací hodině je možné jej volně navštívit, návštěvník ale nemá možnost zavítat do objektu, ve kterém se nachází muzeum, kaple, několik restaurací, vyhlídková terasa, kinosál, obchod se suvenýry, nejsevernější evropská pošta a prostory Královského klub Nordkappu.


Nordkapp za bílé noci
Nordkapp za bílé noci


Zdroje[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Kategorie Nordkapp ve Wikimedia Commons