Olympijské skandály a kontroverze
Olympijské skandály a kontroverze se týkají prakticky všech olympijských sportů. Během své historie byly letní i zimní hry předmětem mnoha skandálů a kontroverzí.
Některé státy z různých důvodů bojkotovaly hry, často na znamení protestu proti Mezinárodnímu olympijskému výboru a politice jiných účastníků. Po obou světových válkách nebyly některé státy pozvány. Zbývající spory se týkají rozhodnutí rozhodčích, popř. gest ze strany sportovců.
Letní olympijské hry 1908 [editovat]
Finské velkoknížectví, které bylo v letech 1809–1917 autonomní součástí Ruské říše, soutěžilo na olympiádě samostatně, ale nesmělo používat svoji vlajku. Podobně Irsko soutěžilo odděleně od Británie v pozemním hokeji a pólu, ale také bez vlastní vlajky.
V běhu na 400 m byl americký vítěz John Carpenter diskvalifikován kvůli blokování britského atleta manévrem, který byl v mezích pravidel v USA, ale zakázán britskými pravidly, podle nichž se závodilo. Závod měl být nejprve opakován, ale nakonec získal bez dodatečného závodu zlatou medaili britský závodník Wyndham Halswelle.
Letní olympijské hry 1912 [editovat]
Dvojnásobný americký olympijský vítěz Jim Thorpe byl diskvalifikován. Byly mu odebrány zlaté medaile za vítězství v desetiboji a pětiboji poté, co vyšlo najevo, že před třemi lety hrál profesionálně baseball. Ze solidarity k němu, stříbrný medailista v desetiboji, Hugo Wieslander, odmítl přijmout zlatou medaili. Zlaté medaile byly vráceny rodině až v roce 1983, třicet let po jeho smrti.
Letní olympijské hry 1916 [editovat]
V roce 1916 se olympiáda měla konat v Berlíně, ale byla zrušena kvůli právě probíhající 1. světové válce.
Letní olympijské hry 1920 [editovat]
Olympiáda měly být původně v Budapešti, ale protože Rakousko-Uhersko bylo spojencem Německa za 1. světové války, tak se hry nakonec uskutečnily v Antverpách. Některé státy (Rakousko, Bulharsko, Německo, Maďarsko a Turecko) nebyly pozvány na olympiádu se zdůvodněním, že jsou nástupnickými státy velmocí, které prohrály 1. světovou válku.
Letní olympijské hry 1924 [editovat]
Německo opětovně nebylo pozváno na olympiádu.
Letní olympijské hry 1932 [editovat]
Devítinásobný olympijský vítěz Paavo Nurmi nemohl startovat na olympiádě, protože byl prohlášen za profesionála. Hlavními strůjci zákazu byli švédští funkcionáři, zejména Sigfrid Edström. Ten tvrdil, že Nurmi v určitém případě dostal příliš mnoho peněz jako náhradu za své cestovní náklady. Přes prosby účastníků maratónu nemohl Nurmi soutěžit na olympiádě.
Bertil Sandström byl členem švédského týmu, který získal stříbrné medaile v drezuře. Byl obviněn z nepovoleného povzbuzování koně, ale tvrdil, že šlo o zvuky vydávané vrzajícím sedlem.
Letní olympijské hry 1936 [editovat]
Poté, co byl jako dějiště olympiády vybrán Berlín, se dostal k moci nacistický režim. Adolf Hitler hry považoval za svou olympiádu a příležitost ukázat sílu po prohrané 1. světové válce. Řada významných politiků a institucí vyzvala k bojkotu olympiády. Španělsko se rozhodlo hry bojkotovat a uspořádat alternativní olympiádu, nicméně ještě před jejím zahájením vypukla ve Španělsku občanská válka.
Spojené státy americké chtěly nejprve olympiádu bojkotovat ale nakonec se rozhodly, že se zúčastní. Nacistická propaganda podporovala pojetí „árijské rasové nadřazenosti“. Nacisté se Američanům vysmívali, že je reprezentují sportovci „podřadné rasy“. Ale nakonec sportovci tmavé pleti získali pro Spojené státy americké jedenáct zlatých medailí, přičemž čtyři z nich vybojoval Jesse Owens.
Francouzští olympionici na zahajovacím ceremoniálu použili pozdrav, který se podobal nacistickému pozdravu. Mohl to ale být olympijský pozdrav, který je podobný, protože oba jsou založeny na římském pozdravu.
Ve finále cyklistického sprintu německý závodník Toni Merkens fauloval nizozemského reprezentanta. Místo diskvalifikace, dostal Merkens pokutu 100 říšských marek a obdržel zlatou medaili.
Dva atleti židovského původu, Sam Stoller a Marty Glickman, byli v den soutěže vyřazeni z amerického družstva, které mělo běžet štafetový běh na 4 × 100 m. Vznikly spekulace o tom, že američané nechtěli ztrapnit Hitlera tím, že získají zlaté medaile atleti židovského původu.
Letní olympijské hry 1940 [editovat]
Olympiáda se v roce 1940 měla konat v Tokiu v Japonsku, ale byla zrušena kvůli vypuknutí druhé čínsko-japonské války. Bylo rozhodnuto, že hry se tedy budou konat ve Finsku, ale k tomu nedošlo kvůli zimní válce. Další olympiáda se konala až v roce 1948.
Letní olympijské hry 1948 [editovat]
Na olympiádu nebyly pozvány dvě mocnosti, které rozpoutaly 2. světovou válku – Německo a Japonsko. Sovětský svaz byl pozván, ale nezúčastnil se.
Letní olympijské hry 1956 [editovat]
Sedm zemí bojkotovalo hry ze tří různých důvodů. Egypt, Irák a Libanon oznámily, že se nebudou účastnit her v reakci na Suezskou krizi. Nizozemsko, Španělsko a Švýcarsko bojkotovaly hry na protest proti invazi Sovětského svazu do Maďarska v roce 1956 a přítomnosti Sovětského svazu na hrách. Necelé dva týdny před zahájením her se rozhodla pro bojkot Čínská lidová republika na protest proti tomu, že Tchaj-wan bude moci soutěžit na hrách.
Sovětský hráč během zápasu vodního póla mezi Maďarskem a Sovětským svazem krvavě zranil maďarského hráče, což vyvolalo prudké reakce diváků proti mužstvu Sovětského svazu, kvůli tehdejší invazi Sovětského svazu do Maďarska (viz Maďarské povstání). Maďaři zvítězili 4:0 a nakonec získali zlaté olympijské medaile.
Letní olympijské hry 1964 [editovat]
Indonésie a Severní Korea odstoupily po rozhodnutí MOV o zákazu účasti států, které se zúčastnily v roce 1963 her nazvaných Hry nově vzniklých sil. Jižní Afrika byla vyloučena kvůli apartheidu a nebyla pozvána až do roku 1992.
Letní olympijské hry 1968 [editovat]
Američtí medailisté tmavé pleti v běhu na 400 m, Tommie Smith a John Carlos zdvihli zaťaté pěsti s černými rukavicemi na rukou a sklonili hlavy na stupních vítězů při hymně na protest proti rasovému útlaku v USA.
Studenti v Mexico City se snažil využít pozornosti médií v době před olympiádou na protesty proti autoritářské mexické vládě. Vláda reagovala použitím násilí proti demonstrantům, což vyvrcholilo masakrem více než 200 osob.
Letní olympijské hry 1972 [editovat]
Během olympiády došlo k tzv. mnichovskému masakru. Bylo zavražděno palestinskými teroristy celkem 11 sportovců izraelské olympijské výpravy.
Na konci maratónského běhu se na stadionu za jásotu diváků objevil nejprve německý „podvodník“ a teprve potom skutečný vítěz maratonu Frank Shorter.
Američan Dave Wottle, který na olympiádě vyhrál běh na 800 m, si ani na stupních vítězů při americké hymně nesundal z hlavy golfovou čepici.
Američtí sprinteři nebyli informováni o posunutí čtvrtfinále běhu na 100 m o dvě hodiny dopředu. Proto Eddie Hart a Rey Robinson, kteří v té době byli na čele světových tabulek (čas 9,9 s v běhu na 100 m), nemohli do čtvrtfinále nastoupit. Podali protest, ale neuspěli.
Ve finále soutěže v pozemním hokeji dal německý hráč Michael Krause gól pakistánskému mužstvu v šedesáté minutě, čímž rozhodl o vítězství německého mužstva. Pakistánští hráči si po zápase stěžovali, že gól byl neregulérní. Při vyhlašování vítězů se někteří pakistánští hráči obrátili zády k německé vlajce a chovali se neuctivě ke svým stříbrným medailím.
Letní olympijské hry 1976 [editovat]
Sovětský moderní pětibojař Boris Oniščenko podváděl, protože používal speciálně upravený kord a oklamal tak zařízení na počítání zásahů. Celé družstvo Sovětského svazu bylo diskvalifikováno.
Hostitelské zemi Kanadě vznikl v souvislosti s olympiádou velký dluh, který byl splacen až v roce 2006.
Na protest proti turné ragbyového mužstva Nového Zélandu v Jižní Africe, Tanzánie iniciovala bojkot afrických států. Spor zabránil hodně očekávanému souboji Filbert Bayi – John Walker v běhu na 1500 m. Walker na olympiádě startoval a získal v běhu na 1500 m zlatou medaili.
Letní olympijské hry 1980 [editovat]
Americký prezident Jimmy Carter se rozhodl bojkotovat olympiádu v Moskvě na protest proti invazi Sovětského svazu do Afghánistánu. Mnoho států následně odmítlo účast na hrách. Přesný počet bojkotujících států je ale těžké určit.
Nezúčastnilo se celkem 62 pozvaných zemí, ale v některých případech to bylo z ekonomických důvodů. V americkém městě Philadelphia se uskutečnila náhradní akce pro bojkotující státy pod názvem The Liberty Bell Classic za účasti 29 zemí.
Polský vítěz soutěže ve skoku o tyči Władysław Kozakiewicz ukázal obscénní gesto jako výsměch sovětským divákům, což byl mezinárodní skandál, který ve svém důsledku téměř znamenal ztrátu medaile.
Letní olympijské hry 1984 [editovat]
Olympiádu v Los Angeles bojkotoval Sovětský svaz. Olympiádu bojkotovalo také čtrnáct jeho spojenců včetně Československa. Jako důvod byl uveden nedostatek bezpečnosti sportovců na hrách. Sovětský svaz a jeho spojenci pak uspořádali velkou sportovní akci, nazvanou Hry přátelství. Z různých důvodů bojkotovaly hry také další státy – Írán a Libye.
Ve finále běhu na 3000 m došlo ke kolizi jihoafrické závodnice Zoly Buddové (soutěžící za Británii) a americké favoritky Mary Deckerové, která upadla a nemohla pokračovat v závodě.
Letní olympijské hry 1988 [editovat]
Olympiádu bojkotovala Severní Korea. Nezúčastnilo se také několik dalších států – Albánie, Kuba, Etiopie, Madagaskar, Nikaragua a Seychely.
Kanadský sprinter Ben Johnson přišel o zlatou medaili v běhu na 100 metrů, když byl pozitivně testován na stanozolol.
Došlo k vysoce kontroverznímu rozhodnutí v boxu. Podle rozhodčích jihokorejský boxer Park Si-Hun porazil na body Američana Roy Jonese nazdory tomu, že poměr úderů jednoznačně vyzněl pro amerického boxera. K podobně kontroverznímu rozhodnutí došlo i v případě dalšího amerického boxera, což později vedlo ke změně systému bodování.
Letní olympijské hry 2000 [editovat]
Rumunská gymnastka Andreea Răducan se stala první gymnastkou, které byla odebrána medaile po pozitivním testu na pseudoefedrin. Zlatou medaili nakonec získala její týmová kolegyně Simona Amânar.
Čínská gymnastka Dong Fangxiao přišla o bronzovou medaili v dubnu 2010, protože jí bylo v roce 2000 jen 14 let (musí mít nejméně 16 let v olympijském roce).
Marion Jonesová získala 5 medailí (běh na 100 m, běh na 200 m, skok do dálky, štafeta 4 × 100 m, štafeta 4 × 400 m. V roce 2007, po dlouhém vyšetřování, se Jonesová přiznala u soudu k použití dopingu.
Ona a její kolegyně ve štafetách byly následně zbaveny olympijských medailí. K dopingu se přiznal také člen americké štafety 4 × 400 m Antonio Pettigrew. I v tomto případě byly členům štafety odebrány zlaté medaile.
Letní olympijské hry 2004 [editovat]
Maďarský reprezentant Adrián Annus přišel kvůli dopingu o zlatou medaili v hodu kladivem a jeho kolega Róbert Fazekas z téhož důvodu přišel o zlatou medaili v hodu diskem. Také ruská atletka Irina Koržarenková měla pozitivní test na nedovolené prostředky a byla jí odebrána zlatá medaile za vítězství ve vrhu koulí.
Irský reprezentant v parkurovém skákání Cian O'Connor měl koně pozitivně testovaného na zakázané látky a byla mu odebrána zlatá medaile.
V běhu na 100 m překážek kanadská reprezentantka Perdita Felicienová spadla na zem na první překážce a s ní ruská reprezentantka Irina Sevčenková. Rusko podalo neúspěšný protest. Závod vyhrála americká reprezentantka Joanna Hayesová v olympijském rekordu.
Ve volejbalovém zápase USA – Řecko se v průběhu zápasu, když měli hráči USA míč, ozvalo písknutí z publika. Řekové následkem toho přestali hrát a tým USA vyhrál. Řekové protestovali, ale neuspěli.
Íránský judista Arash Miresmaili byl vyloučen poté, co bylo zjištěno, že nesplňuje váhový limit. Přibral na váze, protože jedl na protest proti uznání státu Izrael ze strany MOV. Prezident Íránu, Muhammad Chátamí řekl, že jeho odmítnutí bojovat s Izraelcem bude zapsáno íránské síni slávy, a že národ ho považuje za vítěze olympiády.
Letní olympijské hry 2008 [editovat]
Hráči španělských basketbalových družstev mužů a žen jsou před olympiádou zachyceni na fotografii, na které napodobují oči Asiatů.
Švédský zápasník Ara Abrahamian upustil bronzovou medaili na podlahu ihned poté, co mu byla pověšena na krk. Bylo to na protest proti výsledku jeho semifinálového zápasu, kde byl jeho soupeřem italský zápasník Andrea Minguzzi. Následně byl Abrahamian diskvalifikován MOV.
Vyvstaly otázky ohledně věku dvou čínských gymnastek On Kexin a Jiang Yuyuan. Je to způsobeno jejich velmi mladistvým vzhledem.
Norsko dalo v semifinále házenkářského turnaje gól Jižní Koreji, ale podle fotografie, která se objevila na internetu, míč nepřekročil brankovou čáru. Jihokorejci protestovali, ale neuspěli.
Kubánský reprezentant v taekwondu Ángel Matos byl doživotně diskvalifikován, protože kopl rozhodčího do obličeje.
Zimní olympijské hry 1968 [editovat]
Závod ve slalomu se konal za snížené viditelnosti. Rakouský reprezentant Karl Schranz prohlásil, že mu během závodu ve slalomu zkřížil cestu tajemný muž v černém oblečení. Byl mu povolen opakovaný start a Schranz dosáhl nejrychlejší čas. Odvolací komise pak přezkoumala televizní záznam a prohlásila, že Schranz minul slalomovou branku. Jeho čas z opakovaného startu nebyl započítán do výsledků a zlatou medaili získal francouzský reprezentant Jean-Claude Killy.
Zimní olympijské hry 1972 [editovat]
Rakouský lyžař Karl Schranz, hlasitý kritik předsedy MOV, kterým tehdy byl Avery Brundage, údajně vydělával 50 000 dolarů za rok. Schranz byl označen jako tajný profesionální sportovec, zejména pro jeho vztah s výrobcem lyží Kneissl. MOV po dlouhém jednání poměrem hlasů 28:14 odhlasoval vyloučení Karla Schranze z her. Rakouská olympijská výprava chtěla na protest odcestovat z dějiště olympiády, ale nakonec zůstala.
Kanaďané chtěli mít na olympiádě mužstvo hokejistů s několika profesionály, ale kvůli postoji MOV se hokejisté raději olympiády nezúčastnili.
Zimní olympijské hry 1980 [editovat]
Kontroverzní názory vzbudilo rozhodnutí využít k ubytování sportovců prostory nově vybudované věznice. Došlo také k prvnímu bojkotu zimní olympiády, a to ze strany Tchaj-wanu.
Zimní olympijské hry 1994 [editovat]
Podle amerických reportérů poškodili rozhodčí americkou krasobluslařku Nancy Kerriganovou. Pomohli k vítězství ukrajinské reprezentantce Oksaně Bajulové. Nejkontroverznější výrok vynesl německý rozhodčí Jan Hoffmann, bývalý reprezentant NDR.
Zimní olympijské hry 1998 [editovat]
Ukrajinský rozhodčí se snažil dohodnout s kanadskou rozhodčí, aby podpořila ukrajinský pár výměnou za podporu kanadského páru. Rozhovor kanadská rozhodčí nahrála a záznam předala funkcionářům, kteří suspendovali jak kanadskou rozhodčí tak ukrajinského rozhodčího.
Kanadský reprezentant ve snowboardingu Ross Rebagliati byl pozitivně testován na marihuanu a byla mu odebrána zlatá medaile. Marihuana v té době nebyla na seznamu zakázaných látek a medaili mu později vrátili.
Zimní olympijské hry 2002 [editovat]
Někteří členové MOV byli nuceni odstoupit, protože vyšlo najevo, že přijali hodnotné dary na oplátku za hlasování pro Salt Lake City jako dějiště olympiády.
Kvůli pozitivním dopingovým testům byly dodatečně odebrány medaile ze závodů v běhu na lyžích (španělský reprezentant Johann Mühlegg a ruské reprezentantky Larissa Lazutinová a Olga Danilovová).
Jihokorejský rychlobruslař Kim Dong-Sung byl diskvalifikován pro zkřížení dráhy ve finále závodu na 1500 m na krátké dráze. Zlato získal americký reprezentant Apolo Anton Ohno.
Zimní olympijské hry 2006 [editovat]
Do rezidence rakouských biatlonistů v olympijské vesnici vpadla kvůli obvinění z dopingu italská policie.
Ruská biatlonistka Olga Medvedtsevová přišla o stříbrnou medaili získanou v individuálním závodě, v důsledku pozitivního testu na přítomnost zakázané látky.
Zimní olympijské hry 2010 [editovat]
Těsně před zahájením her se stala tragická nehoda, když gruzínský reprezentant Nodar Kumaritašvili na tréninku vyletěl ze sáňkařské dráhy a narazil ve velké rychlosti do ocelového nosníku.
Diskuze o skoku se čtyřmi obrátkami – poprvé od roku 1994 krasobruslař získal zlatou medaili bez provedení skoku se čtyřmi obrátkami.
Reference [editovat]
V tomto článku byl použit překlad textu článku Olympic Games scandals and controversies na anglické Wikipedii
