Gesto

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Panamské děvče

Gesto (z lat. gerere, jednat, konat) znamená posunek, tělesný pohyb, který něco vyjadřuje nebo dává najevo. Gesta spolu s mimikou jsou hlavními prostředky neverbální komunikace u živočichů i člověka. U člověka gesta často doprovázejí řeč a tvoří gestikulaci, zejména u herců, řečníků a politiků. Pevně stanovená gesta jsou také součástí náboženských obřadů a liturgie.

Gesto v mezilidském styku[editovat | editovat zdroj]

Gesta jsou starší formou komunikace než řeč a přes obrovský pokrok v možnostech verbální komunikace stále mají vysokou důležitost. Náleží do kineziky, nauky o pohybové činnosti člověka v mezilidském styku.

Gesto většinou obrazně naznačuje to, co by šlo vyjádřit slovy, ale přece jen je srozumitelnější, když se ukáže. Mimo to, že gesta dokreslují sdělenou informaci, mohou někdy vyjadřovat i pravý opak. Tuto ambivalenci je pak nesnadné správně interpretovat. Příklad: Po drobné opravě automobilu jsme se na dotaz o ceně dozvěděli, že to „nic “nestojí, ale ruka obrácená dlaní nahoru zároveň říkala „dej“.[1]

Pro správné pochopení toho, co nám gesta sdělují, je třeba vzít v úvahu kulturní kontext. Italové například živě gestikulují, i když naslouchají, a tyto pohyby neznamenají snahu o vstup do hovoru, je to z jejich strany forma ujištění o stejném náhledu na věc atp. Arabové často gestikulují celým tělem, zatímco Angličané při hovoru vykazují jen drobnou gestikulaci rukama.[2]

Etologie[editovat | editovat zdroj]

Zejména společensky žijící živočichové dávají gesty najevo své vnitřní rozpoložení (strach, radost, útočnost a podobně). Gesta jsou druhově specifická a jsou předmětem studia etologie. Také u člověka známe řadu mimovolných gest, jako je například zdvižené obočí, svraštěné čelo, pohyby rukou v reakci na nějakou událost. Rozpřažené ruce vyjadřují přátelské přijetí, založené ruce ostych a odstup. Některá lidská gesta se patrně vyvinula z gest primátů – například úsměv, polibek nebo gesta imponování („ramena“). Zvláštním druhem gesta je pozdrav – u člověka, úklona, pokynutí rukou, zdvořilý úsměv a podobně. Totalitní režimy 20. století zaváděly specifické pozdravy rukou – napřažená pravice, zdvižená pěst.

Při vyjadřování gest je potřeba dát si pozor na to, v jaké kultuře se člověk nachází, protože ne ve všech kulturách má dané gesto stejný význam. Je potřeba si uvědomit některé rozdíly. Například Rusové berou úsměv na veřejnosti za neupřímný a proto se neusmívají ani na ulici, ani například v obchodech. Jiné kultury to zase mohou považovat za zvláštní.

Rozdělení a typy gest[editovat | editovat zdroj]

Gesta můžeme vyjádřit celým tělem nebo různými částmi. Například hlavou (kývnutí, potřásání, „kroucení“ hlavou), očima (mrknutí, koulení očima, „vyvalené oči“, „oči v sloup“, rukama (zkřížené a založené ruce, „otevřená náruč“) atd.

Podle DeVita se gesta dělí do čtyř skupin:[3]

  1. Ilustrátory - doprovázejí a ilustrují slovní sdělení; používají se k naznačení tvaru, charakteru nebo velikosti předmětu, o kterém je řeč.
  2. Afektivní projevy - vyjadřují emoce; jsou to například mimické projevy (úsměv, zamračení), gestikulace rukou, pohyby celého těla
  3. Regulátory - signály, které regulují řeč nebo jednání; například přikývnutí jako signál, že druhý může pokračovat v řeči
  4. Adaptéry - slouží k uspokojení nějaké potřeby; například poškrábání, odhrnutí vlasů, cvakání propiskou

Doprovodná gesta[editovat | editovat zdroj]

Barack Obama
Nixon a Brežněv
Lula

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Gesta, str. 72
  2. KŘIVOHLAVÝ J., Jak si navzájem lépe porozumíme, kapitola Gesta, str. 74
  3. DeVito, Základy mezilidské komunikace.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • FRANCK, D. Etologie. Praha: Karolinum 1996
  • KŘIVOHLAVÝ, J. Jak si navzájem lépe porozumíme. Svoboda, 1988. 240 str., číslo 25-095-88
  • MORRIS, D. Lidský živočich: osobní pohled na lidský druh. Praha: Knižní klub, 1997 - 223 s. ISBN 80-7176-529-5
  • SOKOL, J. Filosofická antropologie: člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002 - 222 s. ISBN 80-7178-627-6
  • DeVITO, J. A.Základy mezilidské komunikace.Praha: Grada Publishing 1999 ISBN 0-205-49146-4

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]