Verbální komunikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Verbální komunikace (z lat. verbum, slovo) znamená komunikaci prostřednictvím jazyka a řeči. Verbální komunikace charakterizuje člověka vůči jiným společensky žijícím živočichům, a s nimiž ho naopak spojuje komunikace neverbální (nonverbální) - komunikace gesty, mimikou a podobně.

Verbální a neverbální komunikace[editovat | editovat zdroj]

Na rozdíl od neverbální komunikace, která je bezprostředně vázána na situaci a může být široce srozumitelná, vyznačuje se verbální komunikace hlavně těmito rysy:

  • užívá artikulovanou řeč, tvořenou hláskami, slovy a větami
  • je vázána na určitý jazyk
  • jeho slova jsou symboly s více méně stálým a určitým významem, který není zcela závislý na souvislosti a situaci
  • proto může vyjadřovat i témata a obsahy nepřítomné, například minulé, vzdálené nebo budoucí
  • případně i neskutečné a fantazijní, například v literatuře nebo mýtu.

Předpoklady verbální komunikace[editovat | editovat zdroj]

Člověk je pro verbální komunikaci vybaven fyziologicky, například utvářením a umístěním hlasivek a svalovou ovladatelností jazyka a rtů, jednak patrně vrozenou schopností jazyk se naučit. Sám jazyk však patří do oblasti kultury a každý jednotlivec se jej musí naučit. Ve společnostech, které neznají písmo, se jazyk udržuje pouze předáváním z generace na generaci a pokud se toto předávání přeruší, jazyk vymře. Jazyk a řeč úzce souvisejí s intelektuálními schopnostmi a silně ovlivňují i lidské myšlení. Složitější formy spolupráce, organizace společnosti a zejména shromažďování a předávání znalostí, myšlenek a technik nejsou bez verbální komunikace patrně možné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • E. Cassirer, Filosofie symbolických forem 1: Jazyk. Praha: Oikúmené 1996
  • H.-G. Gadamer, Člověk a řeč. Praha: Oikúmené 1999. ISBN 80-86005-76-3
  • J. Sokol, Filosofická antropologie: člověk jako osoba. Praha: Portál, 2002 - 222 s. ISBN 80-7178-627-6. Kap. I. 7. Řeč a jazyk
  • P. Watzlawick et al., Pragmatika lidské komunikace: interakční vzorce, patologie a paradoxy. Hradec Králové: Konfrontace 1999 - 243 s. ISBN 80-86088-04-9
  • L. Wittgenstein, Filosofická zkoumání. Praha: Filosofia 1998

Reference[editovat | editovat zdroj]