Běh na 100 m

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Běh na 100 metrů je sprintem, který se běží maximálním úsilím od startu do cíle. Vítěz této disciplíny na vrcholných světových soutěžích, příp. světový rekordman je považován za nejrychlejšího muže a ženu světa. Oficiálně změřené maximální rychlosti při sprintu jsou 43.90 km/h u mužů (Maurice Greene, 1999 a 2000) a Usain Bolt (2008) a 39.56 km/h u žen (Florence Griffith Joynerová, 1988). Hranicí světové extratřídy je tradičně bariéra 10 sekund u mužů a 11 sekund u žen. Pod 10 sekund už dokázalo běžet 56 sprinterů (k r. 2007), vesměs pouze černé barvy pleti. Nejrychlejším bílým sprinterem byl Ital Pietro Mennea, který zaběhl tuto trať za 10.01 s v roce 1979. Po něm se to povedlo už jen Poláku Marianu Woroninovi, který využil max. podpory větru 2m/s a zaběhl v roce 1984 neoficiálně rovných 10.00 s. Obecný předpoklad je, že černí sprinteři mají víc rychlých svalových vláken v motorickém svalstvu, proto dokážou běhat rychleji.

Současný světový rekord má hodnotu 9,69 s, jeho autorem je jamajský sprinter Usain Bolt, který ho zaběhl 16. 8. 2008 na Olympijských hrách v Pekingu (přitom ještě v konci výrazně zvolnil). Nejrychlejším časem všech dob zůstává zatím větrný výkon 9,68 s Tysona Gaye (z USA) z roku 2008. Odhaduje se přitom, že lidské maximum na této trati se pohybuje kolem 9,50 s.

Běžecká trať na 100 m se běhá v oddělených drahách širokých 122 – 125 cm. Trať je umístěna na jedné ze dvou rovinek na atletickém stadionu. Závodník musí startovat z nízkého startu a ze startovních bloků. Světový rekord může být uznán, pokud rychlost větru vanoucího do zad běžce je maximálně 2 m/s.

Obsah 1 Historie 2 Současné světové rekordy 3 Vývoj světového rekordu (elektronicky změřené časy) 3.1 Muži 3.2 Ženy 4 Olympijští vítězové 5 Mistři světa 6 Mistři Evropy 7 Zajímavosti 8 Externí odkazy

[editovat] Historie

Závod byl zpočátku provozován na trávě nebo na dráze s popelem na vzdálenost 100 yardů (91,44 m). Pod vlivem pevninské Evropy se změnil v závod na 100 m. Závodníci startovali ze stojící polohy až do roku 1887, kdy si Charles Scherrill kopal v dráze malé dírky k lepšímu odrazu, čímž dal podnět ke vzniku startovních bloků. V letech 1928 – 1929 George Breshnahan a William Tuttle vynalezli startovní bloky. V roce 1937 jsou startovní bloky oficiálně schváleny IAAF. Od roku 1938 je stanoveno, že světový rekord může být uznán, pokud rychlost větru vanoucího do zad běžce je menší než 2 m/s. První experimenty s elektrickou časomírou pocházejí z první čtvrti 20. století. Oficiálně je užívána od 1. ledna 1977.^[zdroj?]

[editovat] Současné světové rekordy

• Muži 9,69 s Usain Bolt (Jamajka), Peking 16. 8. 2008

• Ženy 10,49 s Florence Griffith-Joynerová (USA), Indianapolis 16. 7. 1988

[editovat] Vývoj světového rekordu (elektronicky změřené časy)

[editovat] Muži

• 9.95 – Jim Hines (USA) Ciudad de México 14-10-68
• 9.93 – Calvin Smith (USA) USAF Academy 03-07-83
• 9.86 – Carl Lewis (USA) Tokio 25-08-91
• 9.85 – Leroy Burrell (USA) Lausanne 06-07-94
• 9.84 – Donovan Bailey (CAN) Atlanta 27-07-96
• 9.79 – Maurice Greene (USA) Athény 16-06-99
• 9.78 – Tim Montgomery (USA) Paříž 14-09-02 (čas dodatečně anulován pro doping)
• 9.77 – Asafa Powell (JAM) Athény 14-06-05
• 9.77 – Justin Gatlin (USA) Doha 12-05-06 (čas dodatečně anulován pro doping)
• 9.77 – Asafa Powell (JAM) Gateshead 11-06-06
• 9.77 – Asafa Powell (JAM) Zürich 18-08-06
• 9.74 – Asafa Powell (JAM) Rieti 09-09-07
• 9.72 – Usain Bolt (JAM) New York 31-05-08
• 9.69 – Usain Bolt (JAM) Peking 16-08-08

Hranici 10 sekund doposud pokořilo 56 závodníků (k r. 2007), hranici extratřídy 9.90 sekund potom 16 z nich. Suverénně nejúspěšnějším sprinterem je stále Američan Maurice Greene, který čas pod 10 sekund zaběhl 52x, pod 9.90 sekundy potom 10x, Asafa Powell z Jamajky (48x) (a 24x pod 9.90) a Ato Boldon z Trinidadu a Tobaga 28x pod 10 a 8x pod 9.90, Frankie Fredericks z Namíbie 27x pod 10.

Vůbec nejrychlejší stovku zaběhl v Eugene 29. června 2008 sprinter Tyson Gay z USA - neuvěřitelných 9.68 s., bohužel však s nedovolenou podporou větru 4,1 m/s.

[editovat] Ženy

• 11.0 - Wyomia Tyusová (Spojené státy americké), Ciudad de México, 15. října 1968
• 11.0 - Chi Cheng (Taiwan), Vídeň, 18. července 1970
• 11.0 - Renate Stecher (Východní Německo), Berlín, 2. srpna 1970
• 11.0 - Ellen Strophal (Východní Německo), Postupim, 15. června 1972
• 11.0 - Eva Lehocká-Glesková (Československo), Budapešť, 1. července 1972
• 10.9 - Renate Stecher (Východní Německo), Lipsko, 30. června 1973

(Času 11.0 dosáhla i Američanka Wilma Rudolphová ze Spojených států na olympiádě v Římě 1960. Nový světový rekord jí však nemohl být uznán pro nedovolenou podporu větru 2.47 m /s) elektronická časomíra

• 11.07 - Renate Stecherová (DDR) Mnichov 02-09-72
• 11.07 - Renate Stecherová (DDR) 20-07-73
• 11.04 - Inge Heltenová (NSR) Furth 13-06-76
• 11.01 - Annegret Richterová(NSR) Montréal 25-07-76
• 10.88 - Marlies Göhrová (DDR) Drážďany 01-07-77
• 10.81 - Marlies Göhrová (DDR) Berlín 08-06-83
• 10.81 - Evelyn Ashfordová (USA) USAF Academy 03-07-83
• 10.76 - Evelyn Ashfordová (USA) Curych 22-08-84
• 10.49 - Florence Griffith-Joynerová (USA) Indianapolis 16-07-88

Současný světový rekord však poslední dobou bývá stále více napadán z hlediska možného užití dopingu americkou sprinterkou. Slavná „Flo-Jo“ zemřela před několika lety v pouhých 38 letech na následky zadušení ve spánku. Objevily se spekulace, že mohlo jít o důsledek dlouhodobého užívání dopingu v době vrcholné kariéry (která navíc podezřele rychle skončila téměř ihned po rekordních výkonech z roku 1988). Hodnota výkonu je na věrohodnost příliš vysoká, ostatní sprinterky se totiž ani po dvaceti letech nedokážou až na vzácné výjimky dostat pod hranici 10.80 s. Tou hlavní výjimkou je další Američanka Marion Jonesová, která na 2. místě dlouhodobých tabulek drží neoficiální čas 10.65 s (jako jediná se dokázala přiblížit legendární „Flo-Jo“), v roce 2007 se však rovněž přiznala k užívání dopingových prostředků.

[editovat] Olympijští vítězové

Nejlepším mužem na olympijské trati je Carl Lewis, který zatím jako jediný dokázal zvítězit na dvou olympijských hrách, v Los Angeles 1984 a po diskvalifikaci Bena Johnsona získal zlato i v Soulu 1988. Ženy poprvé běžely na olympiádě v roce 1928 v Amsterodamu. Nejlepší ženou je Wyomia Tyusová a Gail Deversová, obě získaly zlaté medaile na dvou hrách. Nejúspěšnější zemí jsou USA, jejichž sportovci v běhu na 100 m získali zatím 26 zlatých, 18 stříbrných a 8 bronzových medailí, z toho 10 zlatých, 5 stříbrných a 2 bronzové získaly ženy.

[editovat] Mistři světa

Nejvíce titulů mistra světa si odnesli Carl Lewis a Maurice Greene po třech. Mezi ženami je nejúspěšnější Marion Jones, která získala dva tituly mistryně světa. Nejvíce titulů získali sportovci USA, celkem 11, z toho 5 ženy. V roce 2003 zvítězila Američanka Kelli White, ale byla usvědčena z dopingu, a tak musela zlatou medaili vrátit. Nejlepšími Evropany jsou Brit Linford Christie, který získal zlato na olympiádě v Barceloně, titul mistra světa ve Stuttgartu a tři tituly mistra Evropy. Trojnásobný mistr Evropy je i Ukrajinec Valerij Borzov, který získal i zlato na olympiádě v Mnichově. V ženách kraluje Němka Marlies Göhr, mistryně světa 1983 a mistryně Evropy 1978, 1982 a 1986.

[editovat] Mistři Evropy

[editovat] Zajímavosti

• Průměrná rychlost při současném světovém rekordu mužů (9,69 s) činí 10,32 m/s (37,15 km/h), u žen (10,49 s) 9,53 m/s (34,32 km/h). Rekordman muž tedy běžel průměrně každou vteřinu o 79 cm dále než žena rekordmanka (což odpovídá rozdílu 2,83 km/h). V cíli by rozdíl znamenal asi 7,6 metru. Je však třeba zmínit, že obvykle běhají nejrychlejší ženy podstatně pomaleji než rekordmanka z USA, zhruba kolem 10,80 s.^[1]

[editovat] Externí odkazy

• 1. ↑ http://dinosaurus.bloguje.cz/718667-jak-je-to-s-nejvyssi-rychlosti-cloveka.php
• Oficiální stránky Mezinárodní asociace atletických federací (IAAF)
• Atletické rekordy (IAAF)
• Stránky Českého atletického svazu
• Veteranska Atletika
• Video světového rekordu 9,74 s