Tokdo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tokdo
독도
竹島
Dokdo Photo.jpg
vlevo Donkdo, vpravo Seodo
Geografie

Poloha:
Plocha: 0,19 km²
Počet ostrovů: 2 + četná skaliska
Časové pásmo: UTC+9
Země
Stát: Jižní Korea Jižní Korea
Provincie: Severní Kjongsang
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 39

Tokdo (anglicky Liancourt Rocks, korejsky 독도 (handža: 獨島), japonsky たけしま (kandži: 竹島) neboli Takešima) je malé souostroví v Japonském moři, které je dlouhodobě předmětem teritoriálního sporu mezi Korejskou republikou a Japonskem. Obě země si kladou historický nárok na vlastnictví ostrovů. V současné době jsou ostrovy spravovány korejskou stranou.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Souostroví se skládá ze 2 skalnatých ostrovů - západního Seodo (korejsky 서도, japonsky 男島 neboli Otokodžima) a východního Donkdo (korejsky 동도, japonsky 女島 neboli Onnadžima), a z 35 dalších menších útvarů. Celková plocha ostrovů zabírá 0,18745 km². Nejvyšší bod je ve výšce 169 m n. m. Nejbližší pevninou je korejský ostrov Ullung-do ležící ve vzdálenosti 87 km;[1] dále to jsou japonské ostrovy Oki (157 km); ostrov Honšú (211 km) a Korejský poloostrov (217 km). Ostrovy jsou vulkanického původu, jejich stáří se odhaduje na 4,5 mil. let a velmi rychle erodují.[2]

Flóra na ostrově je velmi chudá, protože se zde prakticky nevyskytuje půda. Nachází se zde pouze 49 druhů rostlin. Fauna je zastoupena 107 druhy ptáků a 93 druhy hmyzu.[3]

Klima je typické oceánické, mírné. Průměrná teplota v lednu činí 1 °C, v srpnu 23 °C, celoroční zhruba 12 °C. Průměrný roční úhrn srážek dosahuje 1 240 mm, přičemž v zimě intenzivně sněží. Vanou zde silné větry - jihozápadní v létě a severovýchodní v zimě. Obloha je 160 dní v roce zatažená, nebo skoro zatažená.[3]

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Ostrovy nebyly až do vypuknutí teritoriálního sporu obydleny. Trvalé osídlení se datuje od r. 1965, kdy se zde usadil korejský rybář, který zde také pomáhal vybudovat trvalá zařízení. V současné době (2012) ostrovy obývá starší korejský pár, jenž se zde zabývá rybolovem a malý oddíl korejských policistů a úředníků, jejichž povinností je především obsluha místního majáku a symbolická reprezentace Korejské republiky.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší zmínka o ostrovech je v korejských záznamech z počátku 15. století a není vzhledem době vzniku a terminologii zcela jasná. Druhý záznam o „ostrovech, které jsou z Ullungdo viditelné za dobrého počasí“, je z r. 1432. První příslušné japonské dokumenty pocházejí z počátku 17. století, kdy bylo vydáno povolení k cestám na ostrovy za účelem lovu lachtanů.[5] Záznamy z pozdějších dob jsou častější jak v japonských, tak korejských pramenech a svým rozsahem odpovídají bezvýznamnosti těchto ostrovů. Jisté je, že když zde v roce 1849 téměř ztroskotala francouzská velrybářská loď Le Liancourt, po které nese souostroví název v mnoha evropských jazycích,[6] nebyly ostrovy obydleny.

Koncem 19. století byly ostrovy součástí Korey a pod japonskou správu přešly počátkem 20. století, ještě před anexí Korey Japonskem.[5] Po porážce Japonska ve druhé světové válce vyvinula japonská diplomacie velké úsilí, aby v mírové smlouvě minimalizovala rozsah území, jehož svrchovanosti se Japonsko explicitně vzdávalo, a ostrovy Tokdo tak v ní nejsou zmíněny.[7] Ve smlouvě o základních vztazích mezi Japonskem a Republikou Korea, která byla uzavřena 22. června 1965, není otázka ostrovů řešena. Jednou z podmínek uzavření této smlouvy bylo stanovení společné rybolovné zóně v okolí ostrovů.

Územní spor[editovat | editovat zdroj]

Jihokorejské známky z r. 1954 znázorňující ostrovy Tokdo

Japonsko opírá svoje nároky o skutečnost, že se svrchovanosti nad ostrovy, které získalo ještě před anexí Korey, nikdy nevzdalo. S odkazem na znění Sanfranciské smlouvy Japonsko několikrát navrhovalo (1954, 1962, 2012) aby byl spor předán mezinárodnímu soudnímu dvoru, což nebylo korejskou stranou nikdy přijato.[8]

Korea vychází z Postupimské deklarace, kterou Japonsko při kapitulaci akceptovalo a ve které se stanovilo, že „suverenita Japonska bude omezena na ostrovy Honšú, Hokkaidó, Kjúšú, Šikoku a některé malé ostrovy, které spojenci určí, jak bylo oznámeno v Káhirské deklaraci v r. 1943.[9]

V rámci Korejské republiky je správa ostrovů zařazena do okresu Ullung (Ulleung County/울릉군) v provincii Severní Kjongsang (Gyeongsangbuk-do/경상북도). Japonské administrativní členění souostroví (distrikt Oki v prefektuře Šimane) má v současné době vzhledem ke korejské správě ostrovů pouze deklaratorní význam.

Kromě pocitu národní hrdosti jsou důvodem sporu také spekulace o nalezištích zemního plynu pod mořským dnem v okolí ostrovů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. BAEK, In-ki; SHIM, Mun-bo. 울릉도와 독도의 거리와 해류에 관한 연구 (Výzkum vzdálenosti mezi ostrovy Ullung a Tokdo a mořských proudů). [s.l.] : Korea Maritime Institute, 2006. 125 s. ISBN 9788979983401. (korejsky) 
  2. 독도, 일본보다 빠른 속도로 침몰하고 있다 [online]. The Korea Times, 2006-12-01, [cit. 2012-11-04]. Dostupné online. (korejsky) 
  3. a b Facts on Dokdo [online]. Gyeongsangbuk-Do Province, 2001, [cit. 2012-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. TAYLOR, Alan. Dokdo or Takeshima [online]. The Big Picture, 2009-02-25, [cit. 2012-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b The Issue of Takeshima [online]. MOFA (sbírka dokumentů japonského ministerstva zahraničí), [cit. 2012-11-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. KIRK, Donald. Seoul has desert island dreams. Asia Times Online [online]. 2008-06-26 [cit. 2012-11-04]. Dostupné online.  (anglicky) 
  7. LEE, Seokwoo. The 1951 San Francisco Peace Treaty with Japan and the Territorial Disputes in East Asia [online]. Pacific Rim Law & Policy Journal Association, 2002, [cit. 2012-10-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. NAKAGAWA, Takayuki. South Korea refuses to take Takeshima to ICJ. The Daily Yomiuri [online]. 2012-08-31 [cit. 2012-11-04]. Dostupné online.  (anglicky) 
  9. Potsdam Declaration [online]. Národní knihovna japonského parlamentu, 1966, [cit. 2012-10-14]. Dostupné online. (anglicky)