Sovětská válka v Afghánistánu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Tento článek z oblasti historie potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.

Sovětská válka v Afghánistánu

Konflikt:

Mudžáhidi se vrací do Sověty zničené vesnice 25. března 1986

Trvání:	prosinec 1979 – únor 1989
Místo:	Afghanistán
Casus belli:
Výsledek:	Stažení sovětských jednotek, pokračující občanská válka
Změny území:	{{{Území}}}

Strany

SSSR,

Afghánská demokratická republika

Afghánští a cizí Mudžáhidi, podporovaní

Pakistánem,

USA,

Saudskou Arábií,

Íránem,

ČLR

Velitelé

Sovětské jednotky
Sergej Sokolov,
Boris Gromov,
Valentin Varennikov

Abdul Hak,
Džaláluddín Hakkání,
Gulbuddín Hekmatjár,
Ismail Chán,
Ahmad Šáh Masúd,
Muhammad Zia-ul-Hak
Rahimuddín Chán
Achtar Abdur Rahmán

Síla

SSSR: 80 000-104 000
Afghánští vojáci: 40 000-80000

Údaje nejsou

Ztráty

Oficiální SSSR:
14 453 mrtvích,
53 753 zraněných,
417 pohřešovaných,
415 932 nemocných.
Revidovaný odhad: 26 000 mrtvých.
Afghánští komunisté ????

Odhad přes 1 mil. mrtvých afghánských civilistů a bojovníků, stejně jako 5,5 mil. přestěhovaných.)

{{{poznámky}}}

Sovětská válka v Afganistánu byl konflikt probíhající v letech 1979 - 1989 jako součást občanské války mezi afghánskými komunisty podporovanými Sovětským svazem, a mudžáhidy, usilujícími o jejich svržení.

Jedná se o jednu z významných událostí Studené války a spolu s Íránskou islámskou revolucí a Íránsko-Iráckou válkou zásadním způsobem přispěla k růstu moci ozbrojených radikálních islamistů ve střední Asii. Vzhledem k vysokým lidským i materiálním nákladům, které nakonec nevedly ke konci úspěšnému z hlediska SSSR, je také označována jako sovětský Vietnam. Tento vojenský neúspěch je někdy zmiňován jako jeden z podstatných faktorů v rozpadu sovětské moci a následného kolapsu SSSR v roce 1991.

[editovat] Sovětská invaze

Invaze sovětské armády se uskutečnila v prosinci 1979 pod záminkou údajné žádosti afghánských vládních představitelů a na základě dřívější sovětsko-afghánské Dohody o spolupráci, přátelství a dobrém sousedství. Především se však jednalo o reakci na sektářské boje uvnitř vládnoucí marxistické Lidově-demokratické strany Afghánistánu a úspěchy islamistických povstalců podporovaných Pákistánem a Spojenými státy, které ohrožovaly zájmy SSSR v oblasti. Na jejím počátku zastřelily sovětské speciální jednotky afghánského prezidenta Hafizulláha Amína a na jeho místo byl z vůle politbyra dosazen dosavadní velvyslanec v Československu Babrak Karmal.

Během bojů byly protisovětské jednotky mudžáhidů vyzbrojovány a cvičeny agenty CIA a dotovány USA jako součást boje proti rozpínání Sovětského svazu. Bojů se na straně mudžáhidů údajně zúčastnily též pákistánské speciální jednotky, tzv. Černí čápi, převlečení za afghánské mudžáhidy.

Konflikt trvající 10 let byl typickou ukázkou sovětského „vývozu socialismu“. Hlavní politická zodpovědnost za vpád RA do Afganistanu leží na tehdejším vedení SSSR. Politbyro nesvolalo ani všechny členy,účastnili se pouze Leonid Iljič Brežněv, Jurij Vladimirovič Andropov (šéf KGB), maršál Dmitrij Fedorovič Ustinov (vel.RA) a Anrej Andrejevič Gromyko (min.zahraničí) . Tři z nich jsou spoluaktéři vpádu do ČSSR v r.68. Stejně jako v Maďarsku (1956) a ČSSR očekávali,že po nedlouhých protestech se vše vrátí do starých kolejí. Namísto toho je však SSSR zataženo do vleklé války a dostává se do mezinárodní izolace.

[editovat] Útok na Amínův palác v Kábulu

Sídlo 40. sovětské armády v roce 1987, místo kde byl zabit Amin

[editovat] Co předcházelo

Sovětské obrněné transportéry BTR-60PB a BTR-80 při stahování z Afghánistánu v roce 1988

Po nástupu socialistického režimu se zvedla vlna lidového odporu, která se projevovala lokálními útoky na místní záležitosti státní správy a vzpourami voj. posádek. Jednalo se o lokální konflikty, které byly průběžně silou potlačovány. Šlo o útoky chaotické a nekoordinované, protože jednotlivé skupiny a kmeny v opozici vedly boje i mezi sebou. Přesto Kábulské vlády neustále žádaly SSSR o vojenskou pomoc při každém podobném útoku. Několikrát bylo i vyhověno, avšak skrytě jednotkami maskovanými za technické specialisty nebo poradce. Proto i kontingent,který přistál 25.12.1979 v Kábulu byl považován za součást této pomoci a nikomu to tedy nepřišlo podivné.

[editovat] Přípravy

Specnaz se připravují na akci, 1988

Sovětský voják na stráži, 1988

25. prosince 1979 v noci začaly na Kábulském letišti přistávat sovětské transportní letouny s voj.technikou a spec. jednotkami na palubě. 27.12.1979 vyrazila kolona obrněnců k prezidentskému paláci. V jejím čele postupovalo speciální komando KGB pod velením plk. Bojarinova,šéfa speciálního výcvik.stř. KGB v Balašiších. Všichni tito muži byli oblečeni do afgánských uniforem a i jejich vozidla měla afgánské značení. Cestou byla kolona kontrolována na kontrolním stanovišti, vojáci KGB z čelního stroje celé osazenstvo stanoviště postříleli. Na výšíně nedaleko paláce se nachází restaurace — kasino kde se scházely vyšší dustojníci Afg.armády. Pod záminkou objednávky míst na nový rok do ní skupinka Specnazu vstoupila, následně pobila osazenstvo a přesunuli se do ní velitelé akce. Byl odsud výborný výhled na Amínův palác a mohli odsud koordinovat velení.

[editovat] Stav obrany Paláce Dar-ul-aman

Zbytky sovětských nákladních vozidel v Kandaháru

Sám palác je na těžko přístupném strmém návrší, porostlém stromy a hustým křovím, vše zaminované. K paláci pak vedla jediná cesta, nepřetržitě střežená tanky a velkorážnými kulomety. Samo silné zdivo paláce je schopné odolat zásahům z houfnic. Uvnitř paláce byla osobní Amínova garda, sestavená z příbuzných a prověřených členů. Ti žili v domech v bezprostřední blízkosti paláce. Směrem od paláce bylo 7 palpostů, vyzbrojených samopaly, kulomety a granátomety. Vnější okruh pak tvoří obrana třech praporů motopěchoty a tanků. Ti jsou umístěni nedaleko paláce. Na příjezdu jsou zakopány 2 tanky T-54 umístěné tak, že mají okolo sebe velký palebný rozsah. Naštěstí pro Specnaz nemají posádky trvale, ale jen v pohotovosti. Celkem čítal vnější okruh okolo 2500 lidí. V Kábulu jsou celkem lokalizovány 2 divize a tanková brigáda. KGB získala detailní plán paláce a májí tak přehled o obraně paláce a přístupových cest.

[editovat] Zahájení útoku

Mudžáhid se střelou země-vzduch

V 19:30 se Kábulem rozléhají silné exploze. To skupina Zenitu nazvana „Kolodec“ odstřihla odpálením radiokomunikace Kábul i palác od zbytku světa. Zároveň je to signál pro všechny skupiny k „šturmu“ na palác. Jako první zahájily krycí palbu na palposty dvě ZSU-23-4. Další dvě ZSU-23-4 společně s aut.granátomety AGS-17 míří na tanky a brání tak osádkám přiblížit se k tankům. Skupina BMP-1 komanda Zenita mezitím smetávají vnější palebná postavení a pokračují po serpentýnách cesty na odpočívadlo-plošinu před palácem. Jakmile první stroj mine zatáčku před palácem, z paláce spustí velkorážné kulomety. Čelnímu BVP zníčí pásy, následně i korbu a stroj začíná hořet. Velitel pododdílu B. Suvorov je zabit s částí skupiny další jsou zraněni. Zbytek vyskakuje ze strojů, zálehávájí a opětují palbu do oken paláce. Mezitím jiná skupina „Hrom“ se pomocí speciálních šplhacích pomůcek šplhá po strmém svahu nahoru.

Zenitu, přibitému palbou na návrši přicházejí posily dalších BMP pálící ze všech zbraní po stanovištích kulometů. Střely velkorážných kulometu mají takovou razanci, že na BVP je prostřílené sklo i bočnice. V BVP jsou ale zraněni jen 2 členové osádek. Rychle se přibližují až k samotnému vchodu paláce a poskytují tak úkryt pro komando, přibité k zemi kulomety. Do této fáze je taky největší množství zabitých a raněných, hlavě v řadách „Zenitů“ doposud ležících na zemi. Osádky vyskakují a krycí palbou a granáty do oken umožňují Zenitum pokračovat v útoku a dostat se tak ke zdem paláce. Mezitím doráží ZSU-23-4 a umlčují kulomety v horních patrech. Doráží i skupina Hrom zdolajíc svah a setkávají se u vchodu paláce. Afgánci z horních pater začli házet granáty do míst u zdi, kam nešli vyklonit kulomety. Počet zraněných se rozrůstá. Část „Zenitu“ proniká do paláce přez okno v pravé části paláce.

[editovat] Vstup do Paláce Dar-ul-aman

Další boje připomínali dobývání Reichstagu — úkryt, palba po všem kolem a další úkryt. Při tom byl zabit plk. Bojarinov, když se se svou skupinou „připletl“ do palby jiné skupině (měl v sobě 9 kulek a několik střepin z granátu). Ve zdech paláce paláce se ale nácházelo ještě okolo 100-150 členů osobní Amínovy stráže a pro zamezeni ztrát Specnazů bylo nutno používat metodu: „Zahluš granáty, střílej a pak se ptej po kom“. Specnazové jsou navíc rozzuřeni z předchozích ztrát a mají rozkaz nebrat zajatce. Nešlo ani vypnout světlo a vyžít tmy, protože generátory byly autonomní, v podzemí a nebyl čas je hledat a zničit. Občas se sestřelila alespoň žárovka, aby tma poskytla krytí. Všude byl oheň, dým a hrozný hluk. Když se dým trochu rozplynul, nahoře v baru ležel mrtvý Amín v adidasové soupravě vedle barové stoličky a měl v sobě střepiny z granátu i kulky. Bojarinov též vydal rozkaz odstranit i všechny svědky. To se mu však během operace stalo osudným — během operace si ho výsadkaři, kteří se akce zůčasnili společně s komandos KGB, spletli s příslušníkem presidentovy stráže a zastřelili i jeho.

[editovat] Bilancování

Za tuto akci bylo povýšeno a vyznamenáno okolo 400 příslušníků komand KGB a GRU, kteří se akce účastnili (někteří i posmrtně). Důstojníci dokonce přímo v Moskvě. Zároveň ale byli varováni, že na průběh akce mají zapomenout a nikdy o ní nemluvit.

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

[editovat] Reference

Článek o dobytí Amínova paláce je založen na informacích uveřejněných na webu www.palba.cz (autor Pegeucko)

[editovat] Literatura

1. generál Oleg Sarin a plukovník Lev Dvorecký: Afghánský syndrom
2. generál Boris Gromov: Omezený kontingent
3. ANDREW, Christopher: KGB: důvěrná zpráva o zahraničních operacích od Lenina do Gorbačova, East Art Agency Publishers, Praha 1994 – ISBN 80-900049-8-9
4. Vasilij Mitrochin,Christopher Andrew: "Štít a meč - Mitrochinův archiv a Tajná historie KGB"