Michail Andrejevič Suslov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michail Andrejevič Suslov
Narození 21. listopadu 1902
Šachovskoje
Úmrtí 25. ledna 1982
Moskva
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Občanství Rusko
Povolání politik
Ocenění Leninův řád, Hrdina socialistické práce, Řád Říjnové revoluce a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitq18080149
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Andrejevič Suslov (rusky: Михаил Андреевич Суслов; 21. listopadu 1902, Šachovskoje, Saratovská gubernie25. ledna 1982, Moskva) byl sovětský politik, člen ÚV KSSS 1941 – 1982; člen politického byra ÚV KSSS (19521953, 19551982). Je považován za šedou eminenci politiky šedesátých, sedmdesátých a počátku osmdesátých let nebo jako rudý kardinál, strážce ideologické čistoty režimu.[1] Byl velmi vlivný komunistický politik od dob pozdního stalinismu až do konce Brežněvovy éry.

Život[editovat | editovat zdroj]

Patřil bezesporu k nejzajímavějším postavám poválečné sovětské politické elity. Svoji kariéru započal v aparátu stranických kontrolních mechanismů, které hrály velkou úlohu v očistném teroru třicátých let. Následně byl přesunut do stranického aparátu. Stal se oblastním – krajským tajemníkem, emisarem ÚV a po válce přešel do ústředního aparátu ÚV jako vedoucí klíčových oddělení. Již v dobách stalinismu se stal tajemníkem ÚV (1947 – 1982). Původně vystupoval jako fanatický stoupenec a obdivovatel J. V. Stalina. Aktivně vystupoval v kampaních proti sionismu (Stalinovo tažení proti Židům). Na počátku padesátých let řídil sovětský tisk a kontroloval mezinárodní komunistické hnutí. Své postavení upevnil na XIX. sjezdu KSSS, kdy byl zvolen tajemníkem ÚV i členem prezidia ÚV KSSS.

Své postavení uchránil i v období chruščovovských experimentů. Významnou úlohu sehrál během vojenského potlačení maďarských událostí v roce 1956. V otázkách destalinizace si počínal velmi opatrně, daleko lépe se cítil v klidných vodách tichého neostalinismu. To již pevně zakotvil v brežněvovských strukturách KSSS, kdy se stal hlavní ideologickou oporou generálního tajemníka L. I. Brežněva a zosobněním legitimity tehdejší stranické elity.

Od konce 40. let byl považován za experta na ideologické otázky a mezinárodní komunistické hnutí. V období 19641982 zastával neformální úlohu druhého tajemníka ÚV. Arbitra uvnitř politbyra, jehož úsudku a hodnocení si vážil i samotný generální tajemník. Představoval nedostižnou etickou normu pro většinu aparátčíků.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Serge P. Petroff, Red Eminence: A Biography of Mikhail A. Suslov, New York 1988

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikhail Suslov ve Wikimedia Commons