Michail Andrejevič Suslov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Michail Andrejevič Suslov
Narození 21. listopadu 1902
Šachovskoje
Úmrtí 25. ledna 1982
Moskva
Příčina úmrtí infarkt myokardu
Občanství Rusko
Povolání politik
Ocenění Hrdina socialistické práce, Řád Říjnové revoluce a Leninův řád
Politická strana Komunistická strana Sovětského svazu
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Michail Andrejevič Suslov (rusky: Михаил Андреевич Суслов; 21. listopadu 1902, Šachovskoje, Saratovská gubernie25. ledna 1982, Moskva) byl sovětský politik, člen ÚV KSSS 1941 – 1982; člen politického byra ÚV KSSS (19521953, 19551982). Je považován za šedou eminenci politiky šedesátých, sedmdesátých a počátku osmdesátých let nebo jako rudý kardinál, strážce ideologické čistoty režimu.[1] Byl velmi vlivný komunistický politik od dob pozdního stalinismu až do konce Brežněvovy éry.

Život[editovat | editovat zdroj]

Patřil bezesporu k nejzajímavějším postavám poválečné sovětské politické elity. Svoji kariéru započal v aparátu stranických kontrolních mechanismů, které hrály velkou úlohu v očistném teroru třicátých let. Následně byl přesunut do stranického aparátu. Stal se oblastním – krajským tajemníkem, emisarem ÚV a po válce přešel do ústředního aparátu ÚV jako vedoucí klíčových oddělení. Již v dobách stalinismu se stal tajemníkem ÚV (1947 – 1982). Původně vystupoval jako fanatický stoupenec a obdivovatel J. V. Stalina. Aktivně vystupoval v kampaních proti sionismu (Stalinovo tažení proti Židům). Na počátku padesátých let řídil sovětský tisk a kontroloval mezinárodní komunistické hnutí. Své postavení upevnil na XIX. sjezdu KSSS, kdy byl zvolen tajemníkem ÚV i členem prezidia ÚV KSSS.

Své postavení uchránil i v období chruščovovských experimentů. Významnou úlohu sehrál během vojenského potlačení maďarských událostí v roce 1956. V otázkách destalinizace si počínal velmi opatrně, daleko lépe se cítil v klidných vodách tichého neostalinismu. To již pevně zakotvil v brežněvovských strukturách KSSS, kdy se stal hlavní ideologickou oporou generálního tajemníka L. I. Brežněva a zosobněním legitimity tehdejší stranické elity.

Od konce 40. let byl považován za experta na ideologické otázky a mezinárodní komunistické hnutí. V období 19641982 zastával neformální úlohu druhého tajemníka ÚV. Arbitra uvnitř politbyra, jehož úsudku a hodnocení si vážil i samotný generální tajemník. Představoval nedostižnou etickou normu pro většinu aparátčíků.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Serge P. Petroff, Red Eminence: A Biography of Mikhail A. Suslov, New York 1988
Logo Wikimedia Commons
Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu